KUCHAŘKA PRO ZAČÁTEČNÍKY:
"text v přípravě"
CO JE ERLAN?
text v přípravě
VYUŽITÍ:
text v přípravě
PŮVOD JMÉNA:
text v přípravě
BYLO - NEBYLO (... SPÍŠ ALE BYLO, NEŽ NEBYLO):
text v přípravě
KDE ERLAN NAJDEME A JAK VYPADÁ?
text v přípravě
LEGENDA A POZNÁMKY:
... výskyt erlanu na Hazlovsku byl zkoumán jako ložisko wolastonitu - suroviny pro keramický průmysl apod. (1)
"Ložisko Skalka u Hazlova leží 300 m východně od silnice Cheb - Aš a protíná ho odbočka do Skalky. Ložisko wollastonitu se táhne jako 1,5 km dlouhý a 150 m široký pruh mezi železniční stanicí Hazlov a Goethovým vrchem. Je zakleslé podle zlomů směru SZ-JV v rulové kře s vložkou wollastonitových erlanů a skarnů. Ložisko je šikmo ukloněné pod úhlem 50 až 70° k JZ v mocnosti 13 až 40 m. Příčné zlomy rozdělují ložisko do tří ker: Jižní ložisková kra mezi nádražím Hazlov a osadou Na Cihelně je 750 m dlouhá, z toho prozkoumaná část je 300 m dlouhá a obsahuje nejvíc zásob wollastonitu. Neprozkoumaná jižní část pod přírodní památkou U Cihelny, vyhlášenou k ochraně klasického naleziště minerálu vesuvianu a jeho lokální odrůdou egeranu. Centrální ložisková kra jižně od Skalky má směrnou délku 150 m. Severní kra severozápadně od Skalky v délce 300 m obsahuje pouze nebilanční zásoby wollastonitu. Celkem bylo na ložisku Skalka ověřeno 1787 000 t bilančních zásob suroviny, z toho 1 387 000 t bilančních volných zásob o průměrném obsahu 30,8 % wollastonitu (Chrt b.d., ČGS-bilance zásob). Zbývá dořešit technologii úpravy a střety zájmů při možné otvírce ložiska (ochranné pásmo 3. stupně lázní Františkovy Lázně, zemědělská půda, sousedství přírodní památky U Cihelny)."
(zdroj citace: ROJÍK, Petr. Geologie a nerostné zdroje Karlovarského kraje. 2015. ISBN 978-80-88017-24-0, str. 173)
... kontaktně metamorfovaná hornina - "erlan"; vidíme páskovanou texturu a minerály - kalcit/dolomit/wollastonit, živec (bílá barva), křemen (šedá barva), epidot (zelená barva), vesuvian-egeran (hnědá barva) a grosulár (granát světlejší hnědé barvy)... (Hazlovsko; foto ZN, září 2020, sběr srpen 2020)
Geognostischer Dank
„Haslau´s Gründe, felsensteile, viel besucht und viel benannt, seit der Forscherthät´ge Weile uns den Egerangenannt.“ J. W. Goethe, 1831
(Geognostické díky
„Hazlovských pozemků skalnaté části mnohými navštěvované a mnohými poznávané od těch chvil, kdy vědci byly egeranem nazvané.“ J. W. Goethe, 1831)
poznámky:
text právě tvořím
Nový Žďár
text v přípravě
Hazlov - oblast lokality "U Cihelny
text v přípravě
... výřez z geologické mapy "ašského okresu" v měřítku 1 : 53 000 - v mapě je vyznačeno těleso erálů jako protáhlá čočka... (zdroj: skládaná volná mapová příloha knihy "Geologie des Ascher Bezirkes" - Geologie Ašského okresu z roku 1932, autor gymnazijní prof. geologie Emil Mottl)
poznámka:
Erlan (též ERLÁN)
Barva horniny je proměnlivá, často v šedých, zelenavých nebo červenofialových odstínech. Textura bývá masivní nebo páskovaná, struktura běžně granoblastická.
Erlány jsou též označovány jako vápenatosilikátové rohovce nebo pyroxenové ruly a vznikají z karbonátových hornin s podstatnou příměsí klastického materiálu (slíny a slínovce). Intenzita regionální metamorfózy může mít různý stupeň, vznikají i v procesech kontaktní metamorfózy. Obvyklé složení horniny je diopsid, křemen a plagioklas, ke kterým mohou v různém množství přistupovat kalcit, vesuvián, granát (převaha grossuláru), skapolit nebo biotit. Erlány jsou často pozvolnými přechody spojeny s mramory, vyskytují se i v komplexech svorů a rul. Většinou vytváří několikametrové polohy nebo drobná čočkovitá tělesa. V některých případech přecházejí do chorizmitických hornin označovaných jako erlan-rulové nebo erlan-amfibolitové stromatity.
V ČR se vyskytují v metamorfitech moldanubika, sileziku nebo krkonošském krystaliniku.
https://atlas.horniny.sci.muni.cz/metamorfovane/erlan.html
"Erlány (vápenatosilikátové rohovce) jsou horniny značně proměnlivého vzhledu. Můžeme se u nich setkat s různými barvami a vzory. Celkem časté jsou zelenavé, šedobílé a šedé odstíny. Jsou obvykle jemně až středně zrnité, někdy všesměrné stavby, jindy usměrněné, páskované nebo se zcela nepravidelnými vzory. Tato mnohotvárnost erlánů plyne ze způsobu jejich vzniku. Tvořily se na styku hlubinných vyvřelin a vápnitých hornin, tedy například na styku žul a vápenců, což jsou z chemického hlediska naprosto odlišné horniny. Erlány nacházíme i v regionálně přeměněných formacích, často jako vložky v pararulách a svorech. I v těchto případech musela být ve zdrojovém materiálu přítomná vápenná a silikátová složka. Můžeme pozorovat plynulé přechody od erlánů k mramorům. Erlány většinou tvoří pouze několikametrové polohy a malá čočkovitá tělesa. Ve složení erlánů nacházíme křemen, plagioklas, zelený pyroxen, kalcit, wollastonit, biotit, granát, vesuvian apod. Minerální složení je tedy dost proměnlivé, podobně jako vzhled, který je někdy neobyčejně atraktivní. Dobrým příkladem je erlán od Bludova, který si vysloužil speciální označení bludovit."
(zdroj: https://docplayer.cz/69378140-Atlas-nasich-hornin-richard-jan-hons.html)
"POZNÁMKY"
číselné odkazy (horní indexy) v textu - viz "Erlan - Hazlovsko - legenda"