Celá geologická minulost Země byla rozčleněna dle geologického a paleontologického vývoje na Zemi do hierarchicky uspořádaných časových úseků podle událostí, které se v daném období či na jejich rozhraní staly. Vznikla tak tzv. stratigrafická tabulka, která rozděluje minulost Země na jednotlivá období, kdy na vrchu tabulky jsou období nejmladší a pod nimi postupně řazena období starší.
K určování absolutní stáří se využívá znalostí o rozpadu nestabilních radioaktivních prvků v prvky stabilní (tzv. rozpadové řady), sleduje se množství prvků ve zkoumané látce a vypočítává čas potřebný k dosažení naměřeného stavu poměru prvků; předpokládá se, že stabilního izotopu bylo - na počátku - nulové množství a rozpad probíhá bez závislosti na fyzikálních a chemických podmínkách; hlavní rozpadové řady jsou: rubidium-stronciová (Rb/Sr), kalium-argonová (K/Ar), uran-olovo (U/Pb) a radiouhlíková (14C), vhodná jen pro období posledních asi 50 000 let. (více viz článek Radioaktivní datování)
Určování relativního stáří se opírá o stratigrafické principy; ... zákon superpozice, zákon stejných zkamenělin a o korelaci pravidelně (zvláště rytmicky) uložených sedimentů.
Chronostratigrafie
(zkoumá a řadí horninové jednotky na základě jejich relativního stáří, stanovuje a využívá stratotypy, postupuje podle stratigrafických principů, upřesňuje "globální"stratotypy", využívá i znalostí o absolutním stáří hornin; výstupem práce mnoha mezinárodních a národních institucí je "celosvětový standard" zastřešován Mezinárodní stratigrafickou komisí (ICS) a stále zpřesňován (viz poznámky v tabulce); česká stratigrafická komise je nezávislá (1) a přímo navazuje na ICS)
ChronostratChart2021-10Czech; poznámka ke stupňům (2)
Geochronologie
(obor, jehož cílem je poznání stáří minerálů, hornin a stratigrafických jednotek. Toto datování může být absolutní (or. 57) nebo relativní. Určení absolutního stáří se opírá především o radiometrické (radiochronologické) metody, tj. studium radioaktivních prvků a produktů jejich rozpadu (radiometrie) - radioaktivit. Aplikuje se především na minerály i celé horniny magmatického nebo metamorfního původu. Hlavní metody jsou rubidium-stronciová (Rb/Sr), kalium-argonová (K/Ar), uran-olovo (U/Pb) a radiouhlíková (je vhodná jen pro období posledních asi 50 000 let; nazývá se též metoda 14C). Určování relativního stáří se opírá o stratigrafické principy (zákon superpozice, zákon stejných zkamenělin - viz straligrafie) a o korelaci pravidelně, zvláště rytmicky uložených sedimentů (varv).
(zdroj: Petránek, on-line geologická encyklopedie)
Obr. 57. Ve sloupci Měřítko času je vyjádřen časový poměr mezi jednotlivými érami; ukazuje, jak mimořádně dlouhé bylo období prekambria (šrafované) ve srovnání s ostatními érami. Veškeré číselné údaje jsou v miliónech let (J. Dercourt-J. Paquet 1983). Chronologická stupnice podle IUGS 1989 @ str. 196.
(zdroj: On-line Geologická encyklopedie)
Obr. 2. Schematický diagram znázorňující ústřední roli geochronologie ve vědách o Zemi a planetách
"Geochronologie je věda o datování stáří zemských materiálů (horniny, minerály, fosilie) a geologických událostí (obr. 2). Hraje ústřední roli ve všech historických aspektech planetárních věd a věd o Zemi. Geochronologie je nepostradatelným nástrojem pro rekonstrukci geodynamického vývoje orogenních pásem, datování uložení plutonických nebo vulkanických hornin, metamorfních dějů, ukládání sedimentů a určování stáří zdrojových hornin, ze kterých pochází sedimentární suť. Je zásadní pro paleo-seismologii, protože omezuje stáří paleo-zemětřesení a průměrné rychlosti posunu zlomů, což umožňuje vědcům vyhodnotit rychlost zdvihu kůry, datovat ukládání nerostných zdrojů a mnoho dalších aplikací."
zdroj textu a obrázku.jpg)
zdroj obrázku: Wikipedie
text ve zpracování
"Přísné rozlišování mezi chronostratigrafií a geochronologií je často obtížné i pro specialisty. Kdy je karbon systém a kdy je to perioda? Kdy je mezozoikum éra a kdy je to eratém? Smysl přece má používat stejné názvy při označování horninových jednotek a jim odpovídajících časových období. Rozčlenění do souvislé časové osy je jednoduchý koncept, který také intuitivně využívají laici při debatách o členění geologických vrstev – starší horninová tělesa nebo vrstvy jsou níže, mladší nad nimi."
zdroj: Wikipedie
Z obou názvů ("geochronologie" a "chronostratigrafie") na nás čiší čas ("chronos"), který jsme (jako lidstvo) vymysleli a snažíme se jej do všeho zakomponovat. Je to samozřejmě výhodné, zejména s ohledem na fungování komplikované vyspělé civilizace... Ale! Země se žádným časem neřídí. Její vývoj prostě plyne vpřed (?) a dokonce tam i zpět (viz prográdní a retrográdní metamorfóza hornin, pohyby kontinentů, "erozní"/geografický cyklus atd.).
zdroj: CHLUPÁČ, Ivo. Geologická minulost České republiky. Vyd. 2., opr. Neživá příroda. Praha: Academia, 2011. ISBN 978-80-200-1961-5.
(zdroj: JANOUŠOVÁ, Jaroslava a VOTÝPKA, Jan. Všechno bylo jinak: o minulosti země a vývoji povrchu Československa. Objektiv (Albatros). Praha: Albatros, 1980.)
Zajímavé odkazy:
Geologický cyklus a čas ( ) -
Časová osa (časopis Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Přírodovědci)
1) "Posláním České stratigrafické komise je dohlížet na respektování mezinárodního stratigrafického kódu a stratigrafického členění v České republice a zpřístupnění těchto informací široké veřejnosti. Tam, kde regionální geologické zvláštnosti našeho území nedovolují použití mezinárodního stratigrafického členění, komise dohlíží na správné použití regionálního stratigrafického členění." (citace z webu České stratigafické komise)
2) ke stratigrafické tabulce níže: "Názvy stupňů a jejich vymezení není jednotně přijímáno, často se uplatňuje jen regionálně. Proto existují i jiná stratigrafická dělení. Ke změnám dochází i na základě nových výzkumů, což platí i o absolutním datování. V tabulce je přihlíženo ke středoevropským poměrům (zejména u karbonu a permu). Zařazení tektonických fází je generalizováno."
(zdroj: PETRÁNEK, Jan. Encyklopedie geologie. České Budějovice: Jih, 1993. ISBN 80-900351-2-4.)
stratigrafická tabulka dle IUGS 1989 - Jan Petránek
(zdroj: PETRÁNEK, Jan. Encyklopedie geologie. České Budějovice: Jih, 1993. ISBN 80-900351-2-4.)
zjednodušená geologická časová stupnice
(zdroj: Geologická stavba a vývoj Evropy)