Johann W. Goethe a jeho přírodovědná zkoumání

V "Živé mapě dějin přírodních věd v českých zemích"

(odkaz: https://www.historyofscience.cz/)



se praví (https://historyofscience.cz/katalog/index.php?s=mapa&id=493):

"K hazlovským skalkám se váže Goethova báseň Geognostický dík. Báseň z července 1831 byla napsána na sklonku života jako poděkování za dar mimořádně dokonalého exempláře minerálu aplomu pocházejícího z Hazlova, který Goethovi poslala hraběnka Nathalie von Kielmannsegge:

Skalní rázy u Hazlova
budí zájem ze všech stran,
co nám činnost učencova
označila egeran.
Toužili jsme objevovat,
tloukli tu a tloukli tam,
nacházeli jsme však znova
jenom jedno: egeran.
Na aplomy, na granáty
myslet bylo zbůhdarma.
Další výzkumy nám zatím
ukončila noční tma.
Za dnešek jsme byli vděční;
štěstí je však nahodilé.
Do rukou skvost jedinečný
vtisklo jedné ručce milé.

(Goethes Gedichten in zeitlicher Folge.–Insel-Verlag 1995, 1168–9, básnický překlad Michaela Jacobsenová, 2021) 

 Johann Sebastian Grüner, chebský kriminální rada, sběratel přírodnin a Goethův přítel a průvodce v posledních třech letech jeho českých cest (1820–1823) píše ve svých vzpomínkách: „Kdykoliv cestoval z Výmaru do českých lázní, vždycky zastavil u velikého křemenného valu na konci Nebeského lesa u Hazlova, usedal k odpočinku a kochal se zdejším krásným výhledem.“ Tuto vzpomínku napsal sasko-výmarské vévodkyni Marii Pavlovně. S jejím jménem je spojena i pamětní deska na Goethově kameni, kterou nechal Grüner osadit. Na skalce u rušné silnice je dnes replika původní desky z roku 1846, která byla osazena v roce 1894. 

Originál Goethovy básně Geognostischer Dank:

Haslaus Gründe, Felsensteile, 
Vielbesucht und vielgenannt, 
Seit der Forscher tätige Weile 
Uns den Egeran genannt. 
Was wir auch beginnen mochten, 
War das Eine nur getan, 
Wie wir klopften, wie wir pochten, 
Immer wars der Egeran. 
Von Aplomen, von Granaten 
War genügsam nichts gedacht, 
Und die geognostischen Taten 
Hemmte drohend nur die Nacht. 
Uns genügte, was wir fanden; 
Doch, vom Glück ihr zugewandt, 
Kam das Einzige zu Handen 
Einer schönen, lieben Hand."

---

Goethův pomník v Aši:

Jak to vidí Václav Cílek - 11. října 2012, dvojka rozhlas ČR
(část přepisu rozhovoru - citováno i s chybami v přepisu)

"Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy neustále putujete naší, nejenom naší krajinou. Nedávno jste se vydal z Chebu na Komorní Hůrku ve stopách Ghoeteho. Ten strávil v Čechách více času než v Itálii. Jak na něj a na další slavné poutníky a pochopitelně i na vás působila jedna z nejmladších sopek českého masivu?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Já jsem do Chebu jel proto, protože profesor Ludvig Zeller z /nesrozumitelné/ tady organizoval celý autobus německých geologů, kteří právě chtěli vidět významné geologické lokality západních a později i středních Čech a já jsem byl jedním z průvodců této exkurze a do hotelu jsem se nemohl pod Komorní Hůrkou dostat jinak než pěšky, že jo, a jak tak jako odpoledne navečer jdu, že přes ten Cheb, tak jsem si vlastně uvědomil, že jdu po staré cestě vzhledem k pozici hradu a mostu a potom pozici té cesty a pak si to najdete na mapách vojenského mapování, tak jako zjistíte, že doopravdy jdete po cestě, která je z nějaké pozdně barokní doby a že to je, že skorem jako na metr můžete říct, kudy ten Goethe šel. A on nechodil sám, že jo, on si ještě zastavil na chebským náměstí v domě číslo 28 u pana Grünera, to byl policejní rada a taky to byl kulturní antropolog, kterej sepisoval místní zvyky, že jo a básník. Pak se zastavil u dolní brány u kata Husa, Hus a to je takový jako zase zvláštní příběh člověka, že jo, když tuším to byl Josef II., který zrušil tresty smrti, takže kat měl mnohem víc jako volného času, takže kreslil různé erby, sbíral minerály, nadšeně do Goethovi ukazoval, ten chtěl vědět, kde to našel, Hus mu to nechtěl prozradit jo, takže kat a básník se vlastně dohadovali a tahle ta zvláštní trojice, že jo, putovávala právě na Komorní Hůrku, kde Goethe byl jako mnohokrát a když vlastně jdete po té cestě, tak můžete jít až k místu, které se jmenuje Chebská stráž, tam je takový jako výhled do údolí, pak je dál cesta zarostlá, ale kdysi pokračovala úvozem, který ústí do takového velkého kamenného kříže, který dneska bohužel za /nesrozumitelné/ jako zaniká v hromadě prostě nějakého rumu, jo a teďka úplně jako cejtíte, protože jako je, že jo, večer, krajina se moc nezměnila, asi přibylo stromů, přibyla přehrada, ale skály jsou podobné, takže najednou tu krajinu můžete vnímat těma Goethovýma očima.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A položil jste si otázku, která se přímo nabízí, co odtud Goethe viděl? Co jej zaujalo?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
On byl hrozně pozorný, jo, on se doopravdy jako díval kolem, takže on zaznamenával kameny ležící na cestě ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A povídal si s nimi.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
... povídal si, ano, je zaznamenám případ, kdy uviděl z dostavníku teda velký krystal živce ležet na cestě, poručil zastavit dostavník, vzal krystal živce do ruky a vlídně s ním hovořil a vyptával se ho, kde se tam vzal.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Umíme ještě nebo víme, jak poznávat ten přirozený svět? O to nejspíš šlo i Goethemu a dalším.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Víte, to je právě to, já jsem vlastně šel po tý cestě a já jsem se pomohl, vždycky zkoušel číst ty Goethovy básně a většinou jsem měl pocit, že to je taková jako průměrná záležitost mezi tím jsou ty krásné věci jako Faust a teďka jsem viděl, že všichni ho považují za knížete básníků a mnoho generací. To znamená, že já se musím mýlit, že jo, nikoliv jako oni a přemýšlel jsem, co to je, čím, tím ten Goethe vlastně tak jako zaujal. A na té cestě to jako jasně vidíte. A on to taky tak jako napsal, on čerpal z té přírody. Ta příroda je nevyčerpatelná vlastně, ta je jako nezměřitelná, tam jsou ty propasti nejhlubší, tam jsou ty světla zakletý a my Goetha vnímáme jako básníka nebo jako spisovatele, který kromě toho byl mineralogem. Ale na té cestě jsem měl jako pocit úplně opačný, že to byl hlavně člověk, který studuje tu přírodu jako dotýká se jí, je v kontaktu s tím nějakým něčím jako těžko vyslovitelným a těžko vyčerpatelným, co je v té přírodě. A teďka to, že vlastně proniká do těch jeho básní. To znamená, že to co je pro mě jako silné nakonec v těch jeho básních nebo zřejmě i pro ostatní lidi, to je tech duch těch živců jo, těch, těch skal, těch sopečných výlevů a protože on tam má taky ty lidový balady, tak i ten kamenný kříž, který je prostě, on si ho musel všimnout, jo, tak i to jako taková ta jako, jako tragičnost, jo, nebo baladičnost tý krajiny, se takhle ty lidský osudy se propojí a najednou prostě máte toho jako velkýho ducha, který, který o těchto věcech vypráví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V české krajině se také zamiloval Goethe.

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Goethe by se zamiloval v každé krajině.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Á, dobře. Byla to tedy právě příroda, čedič, kameny, díky kterým byl Goethe a jiní v kontaktu s tím přirozeným světem, po kterém si stýskáme?

Václav CÍLEK, geolog, spisovatel
--------------------
Byla to hodně krajina. To jsou vždycky záznamy, jak Goethe jde z Výmaru a u toho Hazlova, místě zvaném Nebeský les, kde je taková jako velká zlomová linie českého křemenného valu, poručí zastavit a teďka jako by to byl ty vrata do tý český krajiny, že tam sedí a dívá se na to Chebsko a dívá se směrem k západočeským lázním a Karlovým Varům."

(zdroj: https://dvojka.rozhlas.cz/jak-vidi-vaclav-cilek-11-rijna-7471163