KUCHAŘKA PRO ZAČÁTEČNÍKY:
"text v přípravě"
CO JSOU ZELENÉ BŘIDLICE?
text v přípravě
VYUŽITÍ:
text v přípravě
PŮVOD JMÉNA:
text v přípravě
BYLO - NEBYLO (... SPÍŠ ALE BYLO, NEŽ NEBYLO):
text v přípravě
KDE ZELENÉ BŘIDLICE NAJDEME A JAK VYPADAJÍ?
text v přípravě
LEGENDA A POZNÁMKY:
text v přípravě
poznámky:
Zelené břidlice (greenschist)
bazické horniny metamorfované ve facii zelených břidlic nazelenalá barva výrazná foliace (zelenokameny nebo zelené skaliny - greenstone jsou bez foliace) nematoblastická až granonematoblastická struktura minerální složení: aktinolit, albit, epidot, chlorit (křemen, titanit, karbonáty) Aktinolit+chlorit+albit+křemen
struktury metamorfovaných hornin (http://geologie.vsb.cz/PETROLOGIE2013/meta-struktury-rekrystalizacni.htm)
Zelená břidlice
Typické je tmavě šedé nebo šedozelené až zelené zbarvení těchto hornin. Textura je zřetelně až výrazně plošně paralelní, horniny jsou drobně až jemně zrnité. Struktura je typicky granonematoblastická nebo granolepidoblastická. Horniny s masivní a kompaktní texturou se označují jako zelené skaliny (zelenokameny). Zelené břidlice se běžně vyskytují v asociaci s fylity, se kterými se shodují v metamorfním stupni, ale mají rozdílná protolit. Zelené břidlice nebo skaliny vznikají z původních gaber, dioritů, bazaltů, bazických tufů nebo i z ultrabazických hornin. Jejich minerální složení tvoří asociace albit – epidot – klinozoisit – chlorit – aktinolit, ve vedlejším množství může být přítomen granát, magnetit, křemen, biotit, kalcit nebo ilmenit. Ke vzniku klinozoisitu a amfibolu tremolit-feroaktinolitové řady dochází za nízkých tlaků při teplotách kolem 300 °C reakcí z pumpellyitu, prehnitu, chloritu a křemene. V zelených břidlicích je do 400 °C stabilní fengitická slída, nad tuto teplotu je stabilní biotit a sericit (muskovit). Zelené břidlice mohou vznikat i při procesech retrográdní metamorfózy z amfibolitů. Se zelenými břidlicemi se na území ČR setkáme např. v železnobrodském krystaliniku, novoměstské skupině nebo vrbenské skupině.
(zdroj: https://atlas.horniny.sci.muni.cz/metamorfovane/zelen_bridl.html)
ZELENÁ BŘIDLICE
Vznik a složení. Zelené břidlice jsou produktem slabé regionální metamorfózy bazických magmatitů (především bazických vulkanitů a jejich tufů), ale mohou vznikat i retrográdní metamorfózou amfibolitů. Jsou to jemnozrnné a někdy až celistvé horniny, tvořené především albitem, epidotem, chloritem a amfibolem (aktinolitem); kromě uvedených minerálů zelené břidlice často obsahují kalcit, křemen, titanit a ilmenit. Barva zelených břidlic je šedozelená až zelená, někdy tmavě šedá se zřetelným zeleným odstínem. Struktura a textura. Mají zpravidla výraznou plošně paralelní texturu, jejich struktura je granonematoblastická nebo granolepidoblastická. Výskyt. Zelené břidlice se vyskytují v západní části Krušných hor, na Železnobrodsku a v Hrubém Jeseníku.
(zdroj: http://geologie.vsb.cz/PETROLOGIE2013/metamorfovane-regionalne-zelena.htm)
Břidlice zelená (greenschist) má bazický chemismus a obsahuje chlorit, minerály epidotové skupiny aktinolit či hornblendu. Vzniká regionální metamorfózou bazických
vyvřelin. Název zavedl G. F. Neumann (1849).
(zdroj: https://ugp.ldf.mendelu.cz/wcd/w-ldf-ugp/soubory/geologie/petrolog.pdf) (Masarykova univerzita v Brně, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, PETROLOGIE, Mgr. Aleš Bajer, Doc. RNDr. Jiří Matyášek, CSc., oc. Ing. Klement Rejšek, CSc., Prof. RNDr. Miloš Suk, DrSc.)
V. 2.1.2 Přeměněné intermediární a bazické vyvřeliny
Přeměněné intermediární a bazické vyvřeliny (metabazity) vznikají z bazických vyvřelin a jejich tufů:
Zelené břidlice a zelenokamy (nebřidličnaté)
Jsou zelenošedé horniny, složené z epidotu, chloritu a albitu, často se vyskytuje aktinolit.Vyskytují se v Krušných horách (Boží Dar, Kraslice). U Železného Brodu obsahují sodíkem bohatý amfibol barroisit místo aktinolitu. Původem z Alp mají jméno prasinity.
Patří sem:
zelenokámen (zelenokam, greenstone)› má shodné složení se zelenou břidlicí, ale není břidličnatý, ale kompaktní. Termín se ovšem používá v širokém významu pro označení prekambrických vyvřelinových formací, snad přeměněné prvotní zemské kůry ve starých štítech („zelenokamové pásy“).
glaukofanit (glaukofanová břidlice, modrá břidlice)› je tvořen hlavně glaukofanem (příměsi epidot, rutil, křemen aj.) s typickou modravě šedou barvou. Vzniká za působení vysokých tlaků při vrásnění (hojný např. v Alpách, ostrov Ill de Groix u Le Havre ve Francii) a v Západních Karpatech (střední Slovensko). V ČR ojedinělý výskyt u Železného Brodu.
(zdroj: https://is.muni.cz/elportal/estud/pedf/js07/mineraly/materialy/horniny/premenene_endogenni.html)
Zelené břidlice
Zelené břidlice jsou produktem slabé regionální metamorfózy bazických magmatitů (především bazických vulkanitů a jejich tufů), ale mohou vznikat i retrográdní metamorfózou amfibolitů. Jsou to jemnozrnné a někdy až celistvé horniny, tvořené především albitem, epidotem, chloritem a amfibolem (aktinolitem); kromě uvedených minerálů zelené břidlice často obsahují kalcit, křemen, titanit a ilmenit. Mají zpravidla výraznou plošně paralelní texturu, jejich struktura je granonematoblastická nebo granolepidoblastická. Barva zelených břidlic je šedozelená až zelená, někdy tmavě šedá se zřetelným zeleným odstínem. Zelené břidlice se vyskytují v západní části Krušných hor, na Železnobrodsku a v Hrubém Jeseníku.
(zdroj: https://is.muni.cz/elportal/estud/pedf/js07/mineraly/materialy/horniny/premenene_endogenni.html)
Facie zelených břidlic
- Střednětlaká — středněteplotní
Facie zelených břidlic je další facií, ve které panuje větší tlak a teplota než u facie prehnitová a pumpellyitová. Horniny se zde dostávají do středních teplot a tlaků (odpovídající 400 až 500 °C a hloubce okolo 8 až 50 km) a tento přechod je nejčastěji definován reakcemi:
- prehnit + chlorit + křemen = zoisit + aktinolit + voda
- pumpellyit + chlorit + křemen = aktinolit + zoisit + voda
Výsledkem předchozích rovnic je stabilizace minerální asociace, která charakterizuje facii zelných břidlic. Indexovými minerály jsou aktinolit, epidot, albit, chlorit a křemen. Facie dostala svůj název po typické břidličnaté hornině s typickou nazelenalou barvou, která je způsobována obsahem chloritu, aktinolitu a epidotu.[2] Při rostoucí teplotě pokračují další chemické změny ve složení, kdy nastává konzumace chloritu a epidotu za vzniku hliníkem bohatého aktinolitu dle rovnice:
- chlorit + aktinolit + epidot + křemen = Al—aktinolit + voda dle TSH substituce
Pokud dochází k nárůstu tlaku za konstantní teploty, přechází pak facie zelených břidlic do facie modrých břidlic za vzniku alkalických amfibolů s významnou složkou glaukofánu.
(zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Metamorfn%C3%AD_facie)
poznámky k metabazitům a zeleným břidlicím:
„Metabazit (J. Sederholm) souhrnný název pro horniny vzniklé metamorfózou bazických vyvřelin
(gaber, hyperitů, noritů, gabrových porfyritů, diabasů, bazaltů, apod.). Patří sem zejména zelené
a modré břidlice, prasinity, různé druhy amfibolitů a eklogity“ (Svoboda et al., 1983).
Metabazit – slovní termín, jako první používaný finskými geology, pro metamorfované tmavé
horniny, které ztratily všechny stopy své původní struktury a mineralogie v důsledku kompletní
rekrystalizace (Bates – Jackson 1987).
metabazit - jakákoliv metamorfovaná bazická vyvřelina (Prof. Jan Petránek)
metabazity (v užším slova smyslu metamorfované paleobazalty, v širším smyslu
k nim můžeme přiřadit i amfibolity a zelené břidlice (DP
„Zelená břidlice hornina s břidličnatou texturou (nejčastěji deskovitou), složená hlavně z albitu,
chloritu, epidotu, aktinolitu a titanitu, částo též s podíly křemene. Někdy bývá přítomen karbonát
(zpravidla kalcit, méně běžně též s dolomitem nebo i ankeritem), s jehož vzrůstajícím podílem klesá
množství silikátů obsahujících vápník, zejména aktinolitu a epidotu, někdy až do jejich úplného
vymizení. Barva má různé zelené odstíny, nejčastěji bývá šedozelená, v nehojných odrůdách s vyššími
podíly jemnozrnného magnetitu může být zelený odstín zcela překryt šedí. Z. b vznikají slabou
(epizonální) regionální metamorfózou bazických vyvřelin (bazaltů apod.), z nichž se progresivní
metamorfózou vyvíjejí přes metabazalty, resp. přes metadiabasy. Při metamorfních podmínkách
vyšších, než odpovídá facii zelených břidlic, vznikají albito-epidotické amfibolity a dále amfibolity až
eklogity, za zvýšených tlakových podmínek prasinity a glaukofanické neboli modré břidlice. Z. b. jsou
u nás v typickém vývoji zastoupeny v krkonošsko-jizerském krystaliniku (zvláště na Železnobrodsku
a v Rýchorech), dále v z. části Krušných hor, ve vrbenských vrstvách v Jeseníkách, ve Slovenském
rudohoří aj" (Svoboda et al., 1983).
Zelená břidlice – metamorfovaná hornina s vyvinutou břidličnatostí, zelenou barvu způsobuje
přítomnost chloritu, epidotu nebo aktinolitu (Bates – Jackson 1987).
Zelená břidlice – nízkostupňová, regionálně metamorfovaná hornina obsahující hojně chlorit
s albitem, epidotem a sericitem se zřetelnou metamorfní foliací. Zelené břidlice vznikají
metamorfózou z bazických hornin. Chloritická složka je odvozená z hořečnatoželeznatých minerálů
přítomných v původní hornině (A. a M. Allaby 2003).
Podle Hovorky – Illášové (2002) obsahují zelené břidlice následující minerály: chlorit, albit, karbonát,
monoklinické i rombické amfiboly (skupina tremolit-aktinolit, dále anthofylit), světlé i tmavé slídy, aj.
Při studiu zelených břidlic artefaktů ze Slovenska objevili zmínění autoři jednoznačně limitující faktor
pro tuto skupinu, kterým je přítomnost chloritu (více než 10 % objemu). Chlorit je lupenitý silikát
(fylosilikát), který způsobuje lehkou rozpojitelnost horniny (a tím i hotového artefaktu) na hrubé
destičkovité úlomky, především v místech metamorfní foliace, kde se nejvíce koncentruje. Již
neolitičtí “kameníci“ věděli o této omezující vlastnosti při použití zelených břidlic pro výrobu svých
kamenných artefaktů. Na základě minerálního složení a texturních znaků rozlišují autoři několik variet
zelených břidlic. Jedná se především o páskované břidlice, albiticko-aktinolitické břidlice,
magnetitovo-albitovo-aktinolitické břidlice, albitovo-epidotovo-aktinolitické břidlice, křemenovoalbitovo-aktinolitické břidlice, antofylitické břidlice, nefritoidní břidlice se zeleným (Al) spinelem.
(zdroj: https://is.muni.cz/th/kgpl5/text_final.pdf)