Ruly

KUCHAŘKA PRO ZAČÁTEČNÍKY:

"text v přípravě"

CO JSOU RULY?

text v přípravě

VYUŽITÍ:

text v přípravě

PŮVOD JMÉNA:

text v přípravě

BYLO - NEBYLO (... SPÍŠ ALE BYLO, NEŽ NEBYLO):

text v přípravě

KDE RULY NAJDEME A JAK VYPADAJÍ?

text v přípravě

LEGENDA A POZNÁMKY:

text v přípravě

(  )

"Ruly představují snad nejvýznamnější skupinu přeměněných hornin. Jsou hojně zastoupené v celosvětovém měřítku a naše republika není výjimkou. Setkáváme se
s nimi jak v nejstarších prahorních a starohorních formacích, tak v oblastech geologicky celkem mladých, třeba v Alpách. Ruly patří ke krystalickým břidlicím, které vznikají přeměnou celých rozsáhlých horninových celků, přičemž teplota a tlak dosahují značné výše. Bývá snadné je rozpoznat. Typická rula obsahuje živce, křemen a slídy. Zdaleka nejčastější jsou biotitické ruly. Muskovit bývá zastoupen daleko méně. Kromě těchto minerálů mohou ruly obsahovat sillimanit, granát, amfibol cordierit, grafit apod. Za čerstva jsou různě šedé, ale někdy i žlutavé, hnědavé nebo narůžovělé. U biotitických odrůd se při větrání snadno uvolňují sloučeniny železa, které je rezavě zbarvují. Stavba bývá hrubě břidličnatá, nejčastěji středně až drobně zrnitá. Známe ruly plástevnaté, okaté i stébelnaté."

(zdroj: https://www.zlatokop.cz/CKZ/inzerce/knihy/atlas_hornin/katalog_horniny_new0617.pdf)

Rula (pararula)

Horniny označované jako pararuly jsou velmi variabilní, především jejich vzhled může být velmi odlišný. Pararuly vznikají ze sedimentů pelitické, alueuritické nebo psamitické zrnitosti. Po prodělané metamorfóze jsou pararuly drobně až hrubě zrnité, textury jsou obvykle masivní, plástevnaté, páskované, okaté nebo stébelnaté, v závislosti na přítomných minerálech. Tyto krystalické břidlice mívají zřetelné usměrnění minerálů a některé typy mají výraznou břidličnatost, která je často zvýrazněna zvětráváním. Struktura může být homeoblastická i porfyroblastická, granoblastická, lepidogranoblastická nebo granolepidoblastická.

Pararuly obsahují jako hlavní minerály v proměnlivém množství křemen, plagioklas a biotit. Přítomny mohou být i muskovit, amfibol a zpravidla jako vedlejší nebo akcesorické minerály pyroxen, cordierit, granát, sillimanit, kyanit, andalusit nebo turmalín. Metamorfní stupeň přeměny pararul odpovídá amfibolitové nebo až granulitové facii, při velmi silné metamorfóze může dojít i k částečnému tavení světlých složek a vznikají chorizmity. Na spodní hranici metamorfních podmínek se pohybují horniny označované jako svorové ruly nebo rulové svory, ve kterých při teplotě nad 600 °C a tlaku nad 4 kbar dochází k přeměněn staurolitu a křemene na stabilnější asociaci granát – biotit – skupina andalusitu. Při teplotách kolem 700 °C a tlaku 4–10 kbar dochází k přeměně muskovitu a křemene na draselný živec a minerály skupiny andalusitu.
V podmínkách granulitové facie vznikají granulitové ruly, ve kterých za teplot nad 700 °C a nízkém tlaku 2-3 kbar vzniká draselný živec spolu s ortopyroxenem na úkor křemene a biotitu. Pokud jsou podmínky teplot nad 800 °C doplněny tlakem přes 8 kbar, vzniká asociace ortopyroxen – sillimanit – granát – K-živec – biotit – křemen.

Jednotlivé typy pararul můžeme rozlišovat podle různých kritérií:

  • obsah živců (plagioklasové, ortoklasové, s převahou draselného živce a pod.)
  • obsah slíd (muskovitové, dvojslídné, biotitové)
  • obsah charakteristických minerálů (cordieritové, sillimanitové, grafitové, granátové nebo amfibolové)
  • stavba horniny (rohovcové, okaté, stébelnaté)

Ruly budují rozsáhlé komplexy moldanubika, zastoupeny jsou v sileziku, krkonošském krystaliniku nebo v oblasti saxothuringika.

https://atlas.horniny.sci.muni.cz/metamorfovane/pararula.html

Ortorula (leukokratní rula)

Jedná se převážně o světle zbarvené horniny s různou zrnitostí. Textury jsou všesměrné, plošně paralelní někdy páskované. Struktura může být porforblastická i homeoblastická, základní tkáň nejčastěji granoblastická nebo lepidogranoblastická.
Ortoruly jsou horniny chemicky i fázově velmi podobné granitům. Hlavním rozlišovacím kritériem jsou jejich metamorfní stavby. Jako ortorulu bychom měli označovat pouze horninu vzniklou metamorfózou granitoidních hornin. Existuje však řada hornin podobného složení a staveb, které nevznikly z granitoidů a pro takové se používá označení leukokratní rula.
Ortoruly obsahují převážně světlé minerály jako křemen, K-živce a plagioklasy. Obsah tmavých minerálů by neměl překročit 20 % a zastoupeny jsou muskovit, biotit nebo amfibol. Většina ortorul a leukokratních rul vznikla v podmínkách amfibolitové facie, některé silněji metamorfované horniny postrádají muskovit a převládá v nich ortoklas, přítomny jsou často i kyanit, sillimanit nebo granát.
Pojmenování ortorul může být podobně jako u pararul provedeno na základě více kritérií:

  • obsah živců
  • obsah slíd
  • obsah charakteristických minerálů
  • stavba horniny.

Podle jejich vzniku můžeme vyčlenit následující genetické typy:

  • ortoruly jako produkt regionální metamorfózy granitických hornin
  • ortoruly jako produkt parciálního tavení pararul (leukosom migmatitů)
  • synkinematické intruze granitů do střižných zón za vzniku křemen-živcových hornin s plošně paralelní stavbou
  • mylonitické ortoruly vzniklé plastickou deformací světlých minerálů a slíd

Zvláštní složení mají alkalické ortoruly, které běžně obsahují alkalické amfiboly a alkalické pyroxeny.
V Českém masivu jsou ortoruly zastoupeny velmi hojně: v krušnohorském nebo krkonošsko-jizerském krystaliniku, sileziku nebo moldanubiku.

https://atlas.horniny.sci.muni.cz/metamorfovane/ortorula.html