text v přípravě
... vše zde prezentované "berte s rezervou" (!); je to můj náhled podpořený studiem mnoha materiálů a nemusím mít vždy stoprocentní pravdu; ostatně "pravda" v geologii - podobně jako v ostatních vědeckých oborech - je mnohdy vratkou věcí = nemusí platit věčně; dokládá to neuvěřitelné množství nových informací, jež se v geologii objevily a objevují za poslední desítky let...
Schéma rozšíření geologických jednotek (bez kvartéru) v ašském výběžku; zjednodušeno dle geologické mapa ČSSR 1 : 500 000 z r. 1967; legenda:
1 - terciér; 2 - starší paleozoikum; 3 - kambrium až svrchní proterozoikum; 4 - svojslídné ruly; 5 - granitoidy; 6 - zlomy; 7 - státní hranice
(zdroj: Vysvětlivky k souboru geologických a ekologických účelových map přírodních zdrojů v měřítku 1 : 50 000, List 11 - 11 Aš; zpracoval kolektiv auorů: M. Haková - M. Hazdrová - J. Kovanda - Z Lochmann - V. Lysenko - V. Majer - V. Muller - V. Škovor - M. Štemprok - M. Tomášek; editor V. Muller; Český geologický ústav, Praha 1993; ISBN 80-7075-140-1)
tabulka v přípravě - zatím jen "šablona"
Vývoj Ašska v geologické minulosti (tabulka v revizi) (!) - tabulka v .pdf - geologicky_vyvoj_asska_stratigraf_tabulka_2023_04_05_A3_nalezato
Širší souvislosti:
zdroj: http://geologie.vsb.cz/reg_geol_cr/1_kapitola.htm
zdroj: Petránek, on-line geologická encyklopedie (http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?variske_vrasneni)
Český masiv:
zdroj: Stručná geologie základu Českého masivu a jeho karbonského a permského pokryvu, Jan Cháb, ČGU Praha, 2008
Obr. 1.4 Postavení Českého masivu v rámci evropských variscid (podle Kachlíka 2003: 1 moldanubická zóna (na povrch vystupující masivy označeny zkratkami: MO - moldanubikum a jemu metamorfně odpovídající jednotky v Českém masivu (ČM), CFM - Centrální francouzský masív, GK- galicijsko-kastilská oblast, AM - Armorický masív; 2 sasko-duryňská oblast: O - Odenwald, 5 - Spessart, OM - Ossa Morena); 3 rhenohercynská zóna (H - Harz, RBP - Rýnské břidličné pohoří, BRM - Brabantský masív, C - Cornwall, JPZ - jihoportugalská zóna; 4 asturská zóna, 5 kantabrijská zóna; 6 tepelskobarrandienská oblast a severoarmorická oblast; 7 moravosilesikum, 8 variská předhlubeň; 9 alpinská předhlubeň; 10 východoevropská platforma, 11 africká platforma; 12 tektonické hranice jednotlivých zón evropských variscid (nerozlišené) a tektonický okraj východoevropské platformy - TL (Tornquistova linie); 13 tektonické hranice prvního řádu: čela alpinské a variské deformační fronty, významné kaledonské sutury: T5 sutura po kaledonském uzavření Tornquistova moře, 15 - sutura po kaledonském uzavření oceánu Iapetus; samostatné jednotky připojené k východoevropské platformě během staršího paleozoika, MPM - Malopolský masív, BV - Brunovistulikum.
zdroj: https://is.muni.cz/el/sci/jaro2008/Z4066/reggeol.pdf
70 - 0 Ma
290 - 70 Ma
325 -290 (?) Ma
340 - 330 Ma
470 - 360 Ma
580 (?) - 510 Ma
Nástin vývoje Českého masivu resp. České republiky - území Čech. Moravy a Slezska
text v přípravě
Geologická stavba České republiky je velmi pestrá a ve světě najdeme jen stěží obdobné příklady její variability na tak malém prostoru. Na našem území se vyskytuje mimořádné množství minerálů a horninových typů odrážejících nejrůznější epochy vývoje Země.
Stejně pestré je i množství geologických jevů, které můžeme v České republice studovat, a které si zaslouží naši pozornost a v mnoha případech i ochranu.
Naše území je poměrně intenzivně prozkoumáno, pracují na něm geologové již od konce 18. století. Geologická stavba je zachycena na řadě geologických map, které patří ve světovém měřítku k nejzdařilejším. Velké množství utříděných informací pak bylo řadou autorů zpracováno do mnoha přehledných publikací, jež se zabývají geologickou stavbou a historií našeho území.
Česká republika je z větší části tvořena zbytkem variského horstva, které vznikalo přibližně před 380 až 300 miliony let v období svrchního devonu, karbonu a spodního permu. V celé Evropě najdeme v současnosti pouze denudační relikty tohoto horského masivu, např. anglický Cornwall., Armorický masiv ve Francii nebo německý Schwarzwald a Harz. Nejvýchodněji položený, největší a současně i nejlépe zachovaný zbytek tohoto horstva je označován jako Český masiv. Téměř celá východní část republiky je překryta druhohorními a třetihorními horninami, které vznikly a na naše území byly přesunuty během horotvorných procesů označovaných jako alpinské vrásnění. Tyto procesy začaly probíhat asi před 100 milióny let a pokračují prakticky do současnosti. Jejich působením vznikaly např. Alpy v Rakousku nebo celý karpatský oblouk, jak ho známe např. z území Slovenské republiky, Ukrajiny a Rumunska. Ačkoliv byl Český masiv v době alpinského vrásnění stabilní částí kontinentální kůry, došlo na jeho území k oživení některých zlomů a ve třetihorách proběhla intenzivní vulkanická činnost, jejíž poslední dozvuky můžeme zaznamenat v době nedávno minulé - asi před 170 - 900 tisíci lety (Komorní a Železná hůrka v západních Čechách). Variský denudační relikt českého masivu se skládá z geologicky odlišných oblastí, které byly původně samostatnými mikrokontinenty v severní části "prakontinentu" Gondwany. V současné stavbě masivu tyto oblasti označujeme jako moldanubická (moldanubikum), středočeská (bohemikum), sasko-durynská (saxothuringikum), lužická (lugikum) a moravsko-slezská (moravosilezikum). Výše zmíněnými variskými horotvornými pochody byly tyto části spojeny do jednotného bloku a přibližně od karbonu vystupují jako celek. V mladších útvarech byl Český masiv překryt druhohorními a třetihorními sedimenty, které se částečně zachovaly a částečně byly odstraněny zvětrávacími a denudačními pochody. Konečný ráz vtiskly krajině Českého masivu až čtvrtohorní události, z nichž nejdůležitější byl vliv chladného klimatu spojený se zaledněním jeho okrajových částí (Opavsko, Krkonoše, Frýdlantsko nebo Šumava) a následné utváření současné říční sítě.
LEGENDA A POZNÁMKY
(1) variscidy = "Jako synonymum termínů „variský“, „variscidy“ se často používají termíny „hercynský“, „hercynidy“ (kritickou diskusi a literaturu k ní viz např. Oczlon 1992, str. 8). Termín „variská orogeneze“ lze chápat jako synonymum termínu „kolize Gondwany a Laurussie“ v jeho širším pojetí, zahrnujícím dílčí subdukční a kolizní děje předcházející konečnému spojení.
(zdroj: Stručná geologie základu Českého masivu a jeho karbonského a permského pokryvu, Jan Cháb, ČGU Praha, 2008)
(x) xx