Geomorfologie Ašska

Vše co právě vzniká nebo zaniká má v sobě zároveň část budoucího Zániku i budoucího Vzniku!

Yin_Yang_Jin_Jang

"Přírodní cykly se týkají i neživých složek přírody. Zrození, mládí, zralost, stáří a zánik nejsou jen otázkou živých bytostí, ale i reliéfu. I zemský povrh a s ním celá krajina tak prožívají "evoluci". U reliéfu nejde o evoluci v darwinistickém pojetí, ale spíš o výsledek dlouhodobého působení rozličných procesů. Z perspektivy lidského života jde tedy často o nepostřehnutelné, velmi pomalé změny, které však mají velký dopad na celkovou podobu povrchu Země. Významnou roli nehrají pouze vnější podmínky jako klima, ale i procesy odehrávající se v nitru Země, které jsou částečně poháněny energií pocházející z dob vzniku samotné planety."
(zdroj: doslovná citace z článku: Klára Vočadlová, FPE na ZČU v Plzni: "Dlouhodobý vývoj zemského povrchu", Geografické rozhledy 26 (2016/2017), č. 2, str. 4 a 5)

"Rozmanitost povrchu zemského, jak se nám dnes jeví, vznikla účinkem současně působících vlivů vody, vzduchu a nitra zemského. Také složení kůry zemské z různých hornin, rozmanité uložení jejich vrstev, převládající síla některého z činitelů, to vše jest příčinou, že povrch země nebyl vytvořen jednotvárně, nýbrž v mnohonásobné rozmanitosti. O tom nás poučuje mapa, již i rozhled po okolí; denní život nutí nás rovněž všímati si změn, hlavně těch, které v krátké době hluboce změní vzhled krajiny. Získaných zkušeností můžeme užíti, abychom postřehli proměny, které svým pomalým průběhem ujdou běžné pozornosti."
(zdroj: KRATOCHVÍL, J. Jak se mění povrch zemský. "Knihy pro každého - sbírka spisů poučných", ročník II., svazek 4, Praha, Státní nakladatelství v Praze, 1925. 176 s.)

Geomorfologie je dnes samostatnou vědní disciplínou, která se zabývá studiem tvarů, geneze (vzniku, původu) a stářím zemského povrchu; je to disciplína na pomezí (exogenní/endogenní) geologie a geografie...  a má niterný vztah ke krajině, která je geomorfologickými procesy neustále měněna a formována...
Vzniká nám georeliéf = svrchní plocha zemské kůry, na které dochází k vzájemnému působení endogenních a exogenních pochodů.
Tvar zemského povrchu úzce souvisí s charakterem hornin, jejich uložením a vlastnostmi. Základní charakteristikou georeliéfu je jeho křivost (horizontální i vertikální). Nerovnosti, které se na něm nachází, vznikají vzájemným působením endogenních a exogenních sil, které působí proti sobě - jsou  antagonistické.
Endogenní procesy reliéf zpravidla rozčleňují a exogenní naopak převážně zarovnávají. Uvolňují materiál, který transportují a ukládají ho v sedimentačních pánvích. Sedimenty jsou zpevňovány a následně zatlačovány do nižších částí litosféry, kde se opět zapojují do vnitřních cyklů výměny hmoty – tzv. 
horninového cyklu.

exogenni-a-endogenni-procesy-vztahy

KAM AŠSKO PATŘÍ A S KÝM SOUSEDÍ?

Z hlediska geomorfologického členění je Česko velmi rozmanitým teritoriem - nachází se na území čtyř geomorfologických provincií. Geomorfologické celky jsou v mapě označeny čísly: 24=Smrčiny-289 km2 , 25=Krušné Hory-1607 km2 a 27=Chebská pánev-271 km2) (zdroj: wikipedie)

Czech_Republic_geomorphological_division_map_level3_colour_level4_number

Část mapy geomorfologického členění České republiky, tak jak bylo zpracováno v letech 1994-1998 zákresem do Základních map ČR v měřítku 1:100 000 RNDr. Břetislavem Balatkou, CSc. pro Zeměměřický úřad... (zdroj: https://ags.cuzk.cz/geoprohlizec/)

mceclip0

mceclip1

mceclip2

Jak v minulosti vypadala krajina na česko-bavorsko-saském pomezí? A proč se zrovna zde zachovala celá řada vzácných druhů? Na to se pokusil odpovědět mezinárodní tým odborníků.


(zdroj: Beiträge zur Geschichte der Stadt Asch und des Ascher Bezirkes. Autor: Karl Alberti. Vydáno v roce 1934.

Staré mapy a černobílé fotky zachycující výjevy z dob dávno minulých mají své osobité kouzlo. Probouzí v nás nostalgii, fantazii i touhu vědět, jak vypadala dřívější krajina a jak se lidem v daném místě asi žilo.

7732 7733

Slovo krajina zná každý. Málokdo si ale uvědomuje, že krajina není jenom to, co vidí naše oči. Krajina má totiž svou historii, která je schovaná jaksi pod povrchem, a to, co vidíme, je pouhý výsledek dlouhého vývoje. Když člověk začne hledat v archivech, číst ve starých mapách a zaposlouchá se do vyprávění našich předků, začne mu krajina dávat mnohem větší smysl. Na základě těchto příběhů je možné pochopit, kde se v rozlehlém poli vzal krásný starý strom, jak asi vznikly dlouhé kamenné snosy, které rozčleňují krajinu na menší díly, proč najednou úvozová cesta mizí a proč v lese rostou narcisky. Pozorný návštěvník dokáže v krajině najít mnoho pozůstatků dřívější lidské činnosti, ale pospojovat tyto střípky do uceleného obrazu není úplně snadné. 

7736 7735

A přesně o to se dnes pokouší tým odborníků z České republiky a Bavorska, kteří se rozhodli prozkoumat krajinu na česko-bavorsko-saském pomezí, v území zhruba vymezeném obcemi Aš, Rehau, Regnitzlosau, Ebmath a Hranice. Pomocí nejrůznějších vědeckých metod chtějí odpovědět na to, proč se zrovna tady dochovaly poslední populace perlorodky říční a dalších vzácných druhů rostlin a živočichů. Zacházel zde snad člověk s přírodou šetrněji než jinde? Nebo jsou zdejší podmínky nějakým způsobem unikátní? 
 7734 

Rozsah výzkumu a jeho zaměření přibližuje doc. Petr Kuneš z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy: „V rámci paleoekologického průzkumu jsme analyzovali proměny druhového složení lesních i nelesních společenstev od počátku kolonizace území. Pomocí geografických informačních systémů jsme vyhodnotili změny ve struktuře a využití krajiny od roku 1850 do současnosti. Aktuální stav vegetace a kvalita území z hlediska biodiverzity byla zkoumána podrobným vegetačním mapováním. Současně v celém zájmovém území monitorujeme hydrologické poměry, prověřujeme kvalitu místních pramenišť a zjišťujeme míru rozličných zásahů do vodních poměrů.“Vědci se vydali zkoumat minulost krajiny a výsledky své práce plánují přenést do současné péče o ni. Jsou přesvědčeni, že pouze v historickém kontextu lze správně pochopit, co se v krajině skutečně odehrává a kam směřuje její vývoj.

(zdroj: https://www.prirodovedci.cz/aktuality/assko-krajina-v-promenach-casu)

blíže viz Krajina v proměnách - Landschaft im Wandelhttps://landschaftimwandel.de/

DSC02519_svory_skalni_okno_GeologieAsska.cz

... "skalní okénko pro trpaslíky" a útvary podobné "voštinám" - zajímavé (a vzácné) mikroskulptury (geomorfoskulptury) na výchozu kvarcitických svorů jako důsledek dlouhodobého působení vody, větru, mrazu (a souvisejících chemických procesů) - tzv. exogenních faktorů a gravitace... (Ašsko; foto ZN, září 2019)

DSC01968_goethovy_skalky_okno_GeologieAsska.cz

... "skalní okno" v hradbě křemenného valu - zajímavě vypadající mikroskulptura (geomorfoskulptura) jako důsledek dlouhodobého působení vody, větru, mrazu (a souvisejících chemických procesů) - tzv. exogenních faktorů a gravitace... (Ašsko; foto ZN, 7. května 2023)

DSC02018_goethovy_skalky_skalni_misa_GeologoeAsska.cz

... "skalní mísa" na jednom z vrcholu skalního výchozu v JV části křemenného valu je zajímavě vypadající mikroskulptura (geomorfoskulptura); nepravidelně oválná prohlubeň (největší průměr = xx cm, největší hloubka = xx cm) vznikla díky dlouhodobému působení vody, větru, mrazu (a souvisejících chemických procesů) - tzv. exogenních faktorů a gravitace; u mísy můžeme pozorovat tři odtokové žlábky (!); mísa je přirozeně plněna deštovou vodou a vodou z odtávajícího sněhu (ledu)...

experimentálně bylo vyzkoušeno zapojení odtokových žlábků při odvodňování přeplněné mísy (simulace většího či přívalového deště) (VIDEO); jinak budou pravděpodobně zapojeny při tání ledu a sněhu (tj. po zalednění a zasněžení mísy)...

u skalních mís se v pozdějším stádiu vývoje vytváří odtokový žlábek o různé hloubce, kterým odtéká nadbytečná voda, vzniká v bodě, kde je okraj mísy nejnižší a později dochází k rozšiřování a prohlubování ve směru po spádnici, hloubka žlábku dosahuje většinou jen několika centimetrů, vlivem odtékání vody žlábkem ze skalní mísy dochází k jejímu rychlejšímu rozpadu... (Ašsko; foto ZN, 7. května 2023)

obrázek v přípravě

... "mísy s umělým odtokem" v jednom bloku kvarcitického svoru na vrchu Háj jsou nejasného původu, s ohledem na jejich souměrnost, podobnou hloubku a průměr a na přítomnost stejných odtokových kanálků (přímo ve dnech mís) naznačuje, že se nejedná o výtvor přírody (?)... (Ašsko; foto ZN, 2. května 2023)

DSC01582_kvarciticky_svor_dulky_Hainberg_GeologieAsska.cz

... tři "důlky" na povrchu výchozu kvarcitického svoru zřejmě vznikly po vyvětrání vypoceného křemene nebo rychlejším větráním míst s větší akumulací slíd (?), důlky nejsou pravidelně rozmístěny a jejich tvar napovídá, že jde důsledek dlouhodobého působení vody, větru, mrazu (a souvisejících chemických procesů) - tzv. exogenních faktorů a gravitace... (Ašsko; foto ZN, 7. května 2023)

DSC02549_svory_skalni_previs_GeologieAsska.cz

... menší "skalní převis" - výchoz svorů; svislá stěna je puklinová... (Ašsko; foto ZN, 7. května 2023)

obrázek v přípravě

... "zvláštní geometrický tvar"...

obrázek v přípravě

... "mísový kámen"...

obrázek v přípravě

... "žabky - granit Nový Ždár"

obrázek v přípravě

... "žabky - granit Hazlov"

obrázek v přípravě

... "oblé tvary" jako známka realizace vývrtů při lámání skály amfibolitu... (Dolnopasecko, amfibolitový lom)

obrázek v přípravě

... "oblé tvary" jako známka realizace vývrtů při lámání zářezu v granitech... (Hazlovsko, zářez silnice, granity)

obrázek v přípravě

... "oblé tvary" jako známka vzniku "žokových" balvanů granitu... (Hazlovsko, )

obrázek v přípravě

... "foliace" modelovaná vodou a mrazem - svory... (hřbet Háje)

obrázek v přípravě

... "meandry"...
... "tvar údolí" V
... "tvar údolí" U
... "oblík/meandry"
... "nápis" - ortorulový lom Mokřiny
... "skalní defolé"
... "puklinová jeskyně, jeskyně vzniklá řícením"

... "tvary vzniklé antropogenní činností člověka" (?)


členění reliéfů:
Podle nadmořské výšky rozlišujeme jako makroreliéfy (velké ,celky) nížiny (do 200 m n.m.), pahorkatiny (200-500 m), vrchoviny či vysočiny (500-1000 m) a hornatiny (nad 1000 m). Při popisech částí makroreliéfů s relativními výškovými rozdíly 50-100 m označujeme území jako mezoreliéf , území do 2 km2 a výškovými rozdíly do 50 m označujeme jako mikroreliéf.

prostorove_meritko_v_geomorfologii_macka

casove_meritko_v_geomorfologii_macka

zdroj: https://is.muni.cz/el/1431/jaro2018/Z0051/um/67875577/3.pdf


GEOLOGICKÁ ROLE ŘEK V KRAJINĚ
Zdeněk Kukal
Řeky buď své nánosy ukládají nebo naopak se vřezávají do svého podkladu. Závisí na tom, jak nízko leží jejich
erozní báze, kterou je většinou jejich ústí do moře, jezera nebo do řeky jiné. Mohou to způsobit tektonické pochody,
pokles mořské hladiny, zvětšení plochy povodí, či náhlá klimatická změna. Snížením erozní báze se řeky se zařezávají
do svého podkladu, čemuž říkáme vertikální eroze. Jak rychle taková vertikální eroze probíhá, záleží na mnoha
okolnostech. Nížinné řeky a velké řeky se zahlubují pomaleji než řeky horské. Autor uvádí řadu příkladů, srovnává
např. nížinnou Volhu, která se zařezává průměrnou rychlostí 1 mm za 1000 let s horskými řekami Pamíru, u nichž je tato
rychlost 150krát větší. Známe i příklady z polských Tater, kde je rychlost vertikální eroze Dunajce 6–8 cm za rok. České
řeky jsou tak ovlivněny zásahy člověka, že nelze měřit jejich vertikální erozi, neboť své nánosy ukládají. U horských
říček a potoků lze však počítat s podobnými hodnotami, jaké byly zjištěny v polských Tatrách.
Kromě vertikální eroze řeky erodují též laterálně, zařezávají se do svých břehů rychleji či pomaleji přemísťují
svá koryta. Z nedávných povodní v povodí Vltavy a před tím v povodí Moravy víme, že taková eroze proběhne
v geologickém mžiku, během několika hodin či dní. V přírodních podmínkách u neregulovaných toků proběhne změna
koryta velmi rychle. i během hodiny. Z klasických světových řek známe příklad Mississippi, jehož koryto při povodních
migrovalo rychlostí 30 až 80 m za rok. Čínská Žlutá řeka (Chuang-che) přemístila své koryto ve spraši o 300 m během
několika dní. V iráckém Bagdádu se za 100 let posunulo koryto Tigridu o 500 m. Jeho dvojče, Eufrat, se v historické
době posledních 5000 let posunul v okolí sumerského Uru dokonce o 16 km.
Opakem eroze je sedimentace. Jelikož je režim řek velmi proměnlivý, není snadné zjistit její rychlost. V samotném
říčním korytě může během silné několikadenní povodně sedimentovat i desetimetrová mocnost písků a štěrků. I za
normálního průtoku není výjimkou, že se za několik hodin usadí metrová i větší vrstvy klastického sedimentu. Na nivách
je sedimentace klidnější a proto máme řadu údajů o její rychlosti. Udává se, že na nivě se usadí v v průměru několik
milimetrů až centimetrů jemnější usazeniny za rok. Někdy to ovšem může být mnohonásobně více. Katastrofální česká
povodňová vlna v roce 2002 usadila na zaplavených plochách více než 5 cm čerstvého jílu bohatého organickými
látkami.
Těchto několik příkladů dokazuje, že řeky jsou proměnlivým živlem, pokud nejsou člověkem spoutány do
koryt regulací a zadržovány přehradními nádržemi. I takové řeky však mohou při povodních předvést svůj přirozený
nespoutaný režim.
Vodní toky dotvářejí charakter krajiny, někdy vtiskují krajině charakter základní. i když z celkové plochy vod na
zemském povrch na ně připadá jen několik málo procent a z celkového objemu vod dokonce jen méně než půl procenta.
Voda toků eroduje, transportuje materiál a ukládá jej.
V krajině rozpoznáme říční údolí, které je tvořeno plochou říční nivou, v níž je koryto řeky. Niva se též nazývá
záplavové území, neboť může být při povodních zaplavena a ukládá se na ní materiál řekou transportovaný. Podél
říčního koryta jsou obvykle přirozeně zvýšené břehy, neboť proud podél nich ukládal hrubší materiál, proto se nazývají
agradační valy. Na samotné nivě se často tvoří aluviální jezera, která mohou zarůstat vegetací a měnit se v močály.
Jsou to hlavně povodně, které mění charakter řeky, zanášejí koryto, erodují břehy, zaplavují nivu a usazují na ní
unášený materiál. V korytě řeky se při snížení rychlosti toku tvoří štěrkové a pískové valy. Svědkem vyšší úrovně říčního
údolí jsou říční terasy, které často lemují vodní toky a jsou kryty zbytky sedimentů.
Podle morfologie říčního koryta rozdělujeme řeky na čtyři typy:
a) meandrující, b) divočící, c) přímé, d) anastomující.
Přímý a meandrující tok si můžeme snadno představit. Divočící řeka je tvořena řadou proplétajících se koryt,
která neustále mění svou pozici. Anastomující řeka má střídavě jedno a více koryt, které se střídavě rozdvojují a spojují.
Pokud v našich zemích mají řeky zachovány svůj přírodní režim, jde obvykle o řeky meandrující. Nejsou příliš vodnaté,
netransportují větší množství materiálu a velké množství srážkové vody se vsakuje do podkladu, či se odpařuje. Proto
se odhaduje, že v našich zemích odtéká povrchovými toky jen přibližně třetina srážkových vod. Jinak je tomu v krajině
s prudkými klimatickými změnami, kde se po dešťových přívalech toky mění v divočící, neboť se srážková voda nestačí
vsáknout do podloží, a množství transportovaného materiálu je velké. Soudíme, že v glaciálech ledových dob měly
i naše řeky charakter toků divočících, jelikož byl podklad zmrzlý a proudy erodovaly a transportovaly velké množství
46 materiálu. Změnily-li se glaciální podmínky v interglaciální, rozvíjela se vegetace, vyrovnával se vodní režim a snížilo
se množství unášeného materiálu. Divočící řeky se měnily v řeky meandrující.
Proudící voda unáší materiál v několika formách: a) trakcí po dně (tj. sunutím či kutálením), b) saltací (poskoky),
c) v suspenzi (ve vznosu) a v roztoku (buď pravém nebo koloidním).
Menší množství může být unášeno v ledových krách či kořenech stromů. Naši hospodáři nazývají materiál
unášený v suspenzi plaveninami, materiál transportovaný po dně splaveninami. Je to skutečně pouze hrubé rozlišení,
které nepostihuje ostatní druhy transportu. Vztah mezi množstvím materiálu transportovaného různými způsoby je
složitý. V řekách s vyšším spádem převládá materiál dopravovaný trakcí, s vyrovnáváním spádu se zvyšuje na jeho
úkor materiál v suspenzi a roztoku. Překvapující je zjištění, že u mnoha velkých řek, hlavně těch tekoucích rovinami,
je v roztoku dopravováno takové množství jako v trakci a suspenzi dohromady. Ve vápencových terénech dokonce
materiál v roztoku převládá. Poměr těchto složek se mění s průtokem. Při povodních mnohonásobně roste podíl trakce
a suspenze.
Zásahy člověka v říčních povodích, hlavně velké stavební práce, průmyslová a hornická činnost, rozvolňují horniny
a přemísťují zeminy. Tím se drasticky zrychluje říční eroze a množství dopravovaného materiálu po dně a v suspenzi.
Ve světové literatuře nalezneme desítky příkladů, jak se i stokrát zvětšilo množství transportovaného materiálu v povodí
postiženém stavbou silnice. I odlesnění a obdělání půdy stačí k mnohonásobnému zvýšení. Některé případové studie
jsou známy i z naší republiky. Zmíníme se např. o motocyklové šestidenní v Krkonoších, která způsobila až stonásobné
zrychlení eroze, tj. odnos povrchového materiálu vodními toky.
Doc. RNDr. Zdeněk Kukal, DrSc.,
Česká geologická služba, Praha
(zdroj: https://www.mzp.cz/web/edice.nsf/016457A3543EBA23C12570DE00258F3B/$file/Krajiny%C4%8CR.pdf)

geograficky-erozni-cyklus-vyvoje-zemskeho-povrchu

(zdroj: JANOUŠOVÁ, Jaroslava a VOTÝPKA, Jan. Všechno bylo jinak: o minulosti země a vývoji povrchu Československa. Objektiv (Albatros). Praha: Albatros, 1980.)


(1) zdroj: Bakalářská práce - SKALNÍ MÍSY PŘÍRODNÍHO PARKU ČEŘÍNEK, Tereza Kratochvílová, str. 20-25, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, Katedra geografie, České Budějovice 2013  (původní zdroj: RUBÍN, J., BALATKA, B. a kol. (1986): Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. Academia. Praha. 1. vydání. 388 s.)