Amfibolit

"Vzácnou horninu Ašska patřící ke skalinám (27) a jiným ašským horninám se nepodobající, najdeme na jediném místě!"

KUCHAŘKA PRO ZAČÁTEČNÍKY:

"Vezmeme horninu bazaltového složení, například obyčejný "čedič", přidáme více tepla a tlaku - podobně jako u svorů... a hodně času! Tolik, aby se vše pěkně přeměnilo :-)... A máme amfibolit! Velmi zajímavou, neobvyklou a nepříliš hojnou horninu Ašska."

CO JE AMFIBOLIT?

Metamorfované (přeměněné) horniny amfibolitového složení vznikají za středních a vyšších metamorfních podmínek, přeměnou vyvřelých hornin a to různých bazaltů, gaber či tufů; vznikají v podmínkách tzv. amfibolitové facie (přibližně mezi teplotami 450 °C až 750 °C za tlaků 2 až 12 kbar) (1); hlavními minerály jsou: amfibol, sodno-vápenatý živec a granát; chemické složení minerálů a zastoupení dalších horninotvorných minerálů závisí na podmínkách přeměny; vznik (metamorfóza / přeměna) je pravděpodobně variského stáří, původní horniny jsou prvohorní, zřejmě ordovické (?). Obecně se amfibolity řadí do skupiny tzv. "metabazitů" - přeměněných vyvřelých hornin (viz článek Metamorfované (přeměněné) horniny na Ašsku). (19)

VYUŽITÍ:

Amfibolit je velmi pevný, odolný vůči větrání, houževnatý a celkem těžký - používá se jako stavební kámen, je vhodný pro výrobu kvalitního drceného kameniva (přidává se do betonových a asfaltových směsí pro stavební účely), velmi vhodný je jako silniční štěrk; historicky byl využívány i na výrobu brousků a sekeromlatů (neolit); těží se v lomech, drtí se na menší kusy, které se pak třídí podle velikosti; je zkoumáno použití mleté horniny (na prášek) v lesnictví (pomalu rozpustné hnojivo); horninu lze využít i jako dekorační kámen (náhrobky, leštěné desky apod.). Hornina je vhodná do akvária i terária, lze ji využít do gabionů a v okrasných zahradách jako solitérní kameny.

PŮVOD JMÉNA:

Jméno horniny je odvozeno od minerálu - amfibolu, jež obsahuje. Název zavedl francouzský geolog A. Brogniart (1813) (9).

BYLO - NEBYLO (... SPÍŠ ALE BYLO, NEŽ NEBYLO):

Žhavé magma z hlubin Země se - při své cestě k povrchu - vtěsnalo do již existujících struktur, zřejmě do vrstev dobře zpevněných usazených jílových hornin. Nevíme přesně, kdy se to stalo a kde. Jisté je, že to muselo být dříve, než v devonu a jinde, než se nacházíme dnes. Tenkrát soptily vulkány, z nichž při erupcích vytékala láva a vyletovaly sopečné bomby a prach. Magma se rozlévalo po dnech moří. Některé se ovšem na povrch nedostalo a vytvořilo podpovrchová "subvulkanická tělesa" (12). Jednalo se o magma bazické, obsahující málo SiO2 (11). Ztuhnutím lávy proto vznikaly bazaltoidní horniny (čediče a horniny čedičům podobné, ze sopečných bomb a popela bazické tufy). Později nastalo vrásnění (v rámci tzv. variské orogeneze), které vyvřeliny - spolu s okolními sedimenty - za vyšších teplot a tlaků - zcela proměnilo. Původní horniny se přizpůsobily novým podmínkám - změnilo se jejich minerální složení a stavba - vznikla přeměněná hornina amfibolit, ... a případně (z tufů) horniny podobné.

KDE AMFIBOLIT NAJDEME?

Amfibolit na Ašsku nalézáme ve svorech, jež jsou přeměněnými horninami vzniklými z mořských jílovitých sedimentů (viz svory). V lomu za Prechtelovým mlýnem vidíme část nepravé (tzv. "ložní" žíly) (12) (?), nebo čočky či lakolitu (22)), zprvu odkryté přirozenou erozí zemského povrchu, později obnažené založením mírně zahloubeného stěnového lomu. Každopádně výskyt amfibolitů ukazuje na sopečnou činnost v geologické minulosti i když po vlastních vulkánech již není nikde ani stopy a sedimenty, do kterých magma pronikalo jsou dnes metamorfovanými horninami (svory). Celý proces přeměny sedimentárních hornin (původně pelitů) ve svory a bazických vyvřelin (původně bazaltoidních hornin) v nich na amfibolity patří k tzv. regionální metamorfóze. V nacházených vzorcích jsou patrny minerály: amfibol-aktinolit (zelené barvy), obecný amfibol+pyroxen? (tmavší barvy), živec (světlé barvy - plagioklas albit?), (slídy - biotit?, muskovit?), (granát?, chlorit?, křemen?, tremolit?)...

situace-okoli-prechtel-ml-stav-02-srpen-2023-www.GeologieAsska.cz-www.GeoVychazky.cz

... aktuální situace - 03/2023 - na místě bývalého mlýna (červená kružnice) je malá vodní elektrárna, koryto potoka je regulováno, můstky přes potok jsou nové, je zprovozněn a v mapě zakreslen náhon, amfibolitový lom (zelená kružnice), přirozený (odkrytý) skalní výchoz amfibolitů (žlutá kružnice) a nad ním kutací průzkumné práce, stejně tak na různých místech ve svahu pod lomem a v jeho okolí (neoznačeno), cca první výskyt kamenů amfibolitu v cestě a kolem cesty (bílá kružnice), pravděpodobný (!) průběh tělesa (asi čočky či spíš někdejší nepravé - "ložní" - žíly) amfibolitů (modrá šipka), slabě vykreslená žlutá elipsa = místo výskytu amfibolitu (tenké vrstvy ve svorech, nález cca 1983), nález zrudnění -  minerály wolframu (wolframit ?) v křemenu - 01.03.2023 (oranžová elipsa)... výskyt amfibolitu (označeno A, viz též geologická mapa 1 : 25 000 níže) nelze ověřit - po zatopení údolí vodou je místo pod hladinou přehrady... (zdroj: https://ags.cuzk.cz/geoprohlizec/ , podkladová mapa ZM ČR v měřítku 1 : 10 000 + vrstva Dmr5g s režimem prolnutí="násobit", naskenováno v měřítku 1 : 3780)

JAK AMFIBOLIT VYPADÁ?

Tmavá, na lomu šedo-modro-zelená, velmi pevná a houževnatá hornina všesměrné kompaktní textury se na první pohled velmi liší od ostatních hornin Ašska. V terénu ji najdeme snadno a od místního horninového pozadí (v tomto případě tvořeného svory, většinou kvarcitickými s páskovanou, plošně paralelní texturou) odlišíme podle barvy a tvaru úlomků (kamenů).

P_20201011_130057_amfibolit

... regionálně metamorfovaná hornina - amfibolit (někdy označován též jako "ortoamfibolit"), masivní nepáskovaná tmavá hornina, na čerstvém nerovném (lasturnatém) lomu tmavě modrozelená, velmi pevná, těžká a odolná... (Dolnopasecko - starý lom za Prechtelovým mlýnem; foto ZN, září 2020, sběr září 2020)

amfibolit-z-terenu-rozlomeno-silna-zvetrala-kurka-vyznaceno-sipkami-GeologieAsska.cz-GeoVychazky.cz

... amfibolit sebraný z povrchu terénu - ze svahu novodobé cesty pod lomem - hornina má silnou navětralou kůru (zvětrávají především živce)... (Dolnopasecko - starý lom za Prechtelovým mlýnem; foto ZN, září 2020, sběr 25.9.2023)

GeologieAsska.cz_stena_lumku_v_amfibolitu_Dolni_Paseky_1024x768_a_05

... stěna starého lomu v tělese amfibolitu, pěkně porostlá mechy... (Dolnopasecko - starý lom za Prechtelovým mlýnem; foto ZN, prosinec 2022)

GeologieAsska.cz_styk_svoru_a_amfibolitu_Dolni_Paseky_1024x768_a_07

... pohled do levé části lomu: vlevo nahoře - ukloněné "vrstvy" masivních a zvětralých krystalických břidlic (17); vlevo dole (pod porostem mechů) masivnější hornina podobná amfibolitu; vpravo - masivní nezvětralý těžený amfibolit (stěna lomu)... (Dolnopasecko - starý lom za Prechtelovým mlýnem; stav před zkoumáním - odkrytím osypů, foto ZN, prosinec 2022)

amfibolit-svor-prechod-2023-09-09-GeologieAsska.cz-GeoVychazky.cz_01

... čelní pohled na levou stranu lomu - částečně odkrytou od osypů a omytou vodou ("studijní odkryv"); je zde několik přeměněných hornin pěkně pospolu: nahoře = ukloněné "vrstvy" masivních a značně zvětralých světlých krystalických břidlic (17); dole = amfibolit a mezi nimi žíla křemene se spoustou různých minerálů, lemovaná (z obou stran) měkkou, velmi zvětralou  horninou (18); vlevo je hornina s plošně paralelní texturou (zřejmě aktinolitová břidlice s turmalínem), pravděpodobný (zatím neúplný) sled hornin je níže... (Dolnopasecko - starý lom za Prechtelovým mlýnem; foto ZN, 9.9.2023, foceno mokré - po omytí)

sled-metamorfik-amfibolity-krystalicke-bridlice-kremenna-zila-GeologieAska.cz-GeoVychazky.cz

... pravděpodobný (zatím neúplný) sled metamorfovaných hornin na "studijním odkryvu" (viz obrázek výše)... (Dolnopasecko - starý lom za Prechtelovým mlýnem; foto ZN, 19.9.2023)

sled-metamorfik-amfibolity-GeologieAska.cz-GeoVychazky.cz

... detail amfibolitu - vlevo čerstvá hornina (nezvětralá, z těžby - odlomeno z bloku ležícího na terénu cca 100 let), vpravo amfibolit z přechodu ke "svorům" z levé části lomu... (Dolnopasecko - starý lom za Prechtelovým mlýnem; foto ZN, 20.9.2023)

amfibolitova-bridlice-GeologieAsska.cz-GeoVychazky.cz

... detail přechodové horniny (zřejmě "amfibolitová" či "zelená" břidlice) z levé části "studijního odkryvu", čerstvý lom - patrná je plošně paralelní textura... (Dolnopasecko - starý lom za Prechtelovým mlýnem; foto a sběr ZN, 26.9.2023)

DSC03737-hornina-z-prave-casti-dkryvu-GeologieAsska.cz-GeoVychazky.cz

... detail horniny z levé části lomu (pravá část "studijního odkryvu") - nalezená čerstvá hornina v osypu je nezvětralá, velmi tvrdá a houževnatá, s nerovným až lasturnatým lomem a celistvou strukturou; připomíná vypálenou keramiku; původně zřejmě nějaká hornina na styku magma a pelitů (21), dnes regionálně přeměněná (zatím s pracovním názvem  "alterovaný bazalt"); v hornině jsou nehojné žluté krystaloblasty živců a ojediněle další minerály... (Dolnopasecko - starý lom za Prechtelovým mlýnem; foto ZN, 25.9.2023)

amfibolit_skalni_vychoz_pod_cestou

... přirozený výchoz amfibolitů (pokud lámaný tak opravdu velmi dávno...) se nachází pod současnou novou cestou od pozůstatků Prechtlova mlýna k lomu, v historických mapách žádná cesta kolem výchozu neexistuje (viz situace níže), nad tímto výchozem jsou zřejmé kutací práce (průzkumné) hledající vhodné místo k otevření lomu, v okolí jsou další mělké šachtice (dnes pinky) pravděpodobně zhotovené za stejným účelem... (Dolnopasecko; foto ZN, řijen 2019)

amfibolit_sutr_na_ceste

... kámen podivného tvaru a nezvyklého povrchu - zvětralý amfibolit (nebo spíš aktinolitit (10)) v nové cestě z "Prechtel" mlýna k lomu - první známka (lokálního) výskytu jiné horniny než okolních svorů (pokud bedlivě sledujete terén :-)... (Dolnopasecko; foto ZN, řijen 2019)

turmalin-v-amfibolitu-GeologieAsska.cz-GeoVychazky.cz-2023-09-05-dolnopasecko-02

... subtilní sloupečky turmalínu (15) na ploše porostlé slídami - podivné horniny na přechodech amfibolit-svor... (Dolnopasecko; foto ZN, 5.9.2023)

turmalin-v-amfibolitu-GeologieAsska.cz-GeoVychazky.cz-2023-09-05-dolnopasecko-01

... nahloučení sloupečků turmalínu (odrůda skoryl, NaFe2+3Al6(BO3)3Si6O18(OH)4) často tvoří tzv. "turmalínová slunce"; podivné horniny na přechodech amfibolit-svor... (Dolnopasecko; foto ZN, 5.9.2023)

amfibolit-z-terenu-vyvetrale-listy-zeleneho-amfibolu-aktinolitu-GeologieAsska.cz-GeoVychazky.cz

... nahloučení lišt zeleného epidotu (26) na zvětralé štěpné ploše (20) (dle foliace) nezřetelně páskovaného amfibolitu; sběr z povrchu terénu... (Dolnopasecko; foto ZN, 25.9.2023)

AMFIBOLIT V GEOLOGICKÝCH MAPÁCH...

Výskyt amfibolitu je velmi dobře zakreslen v meziválečné geologické mapě (Mottl 1932), v modernějších geologických mapách (1 : 25 000, 1960 aj.) je zakreslen jen částečně nebo vůbec; ve vysvětlivkách ke geologickým mapám (1 : 50 000 a 1 : 200 000) je amfibolit zmíněn.

mottl_amfibolit_legenda

... výřez z geologické mapy "ašského okresu" v měřítku 1 : 50 000 - v mapě je vyznačeno těleso amfibolitů jako protáhlá čočka... (zdroj: skládaná volná mapová příloha knihy "Geologie des Ascher Bezirkes" - Geologie Ašského okresu z roku 1932, autor gymnazijní prof. geologie Emil Mottl)

1960_v_skvor_rukopis_1ku25000_mapa_zakryta

... výřez z geologické mapy v měřítku 1 : 25 000 (základní mapování ČSSR, M-33-61-A-d Aš, kvadrant B, 1960) - je vymapován metabazit (amfibolit - A, žlutá elipsa), amfibolitový lom, resp. pokračování tělesa amfibolitu na protilehlém břehu Bílého Halštrova (zelená elipsa) není vyznačeno, což považuji za velkou nepřesnost v mapování (?), lom není vyznačen ani v podkladové mapě, ačkoli existoval... (zdroj: sken z Interaktivní geologické mapy České republiky 1 : 25 000 v odborném archivu ČGS, vydáno na DVD-ROM, ČGS, 2003)

vyrez-geol-mapa-1ku50000-on-line-CGS-www.GeologieAsska.cz-www.GeoVychazky.cz

... výřez z geologické mapy v měřítku 1 : 50 000 - amfibolit není zakreslen; horninové pozadí = svor (1434), většinou kvarcitický s páskovanou texturou, složení: chlorit, muskovit, biotit, křemen + akcesorické minerály (turmalín, granát aj.), původní sedimentární hornina (pelit), většinou bohatý křemenem vzniklá v paleozoiku; výskyt amfibolitu je zakryt vodní nádrží a částečně kvartérními sedimenty (12, 7)... (zdroj: https://mapy.geology.cz/geocr50/; resp. rozcestník map: http://www.geology.cz/extranet/mapy/mapy-online/mapove-aplikace#)

NAVŽDY ZMIZELÁ KRAJINA AŠSKA A ZAPOMENUTÁ HISTORIE - PRECHTLŮV MLÝN...

... moje postřehy z toulek a map :-) (máte-li nějaké doplnění - například fotografie, neváhejte mě kontaktovat!)...

120764660_3467892843253_prechtel_muhle

... historické foto -  "Prechtel Mühle" na Bílém Halštrově - Dolní Paseky, datum pořízení neznámé - před 1945, dějiny Prechtlova mlýna začínají před 1660 (první písemná zmínka o existenci vodního díla a vzniku mlynářské živnosti - viz níže)... (převzaté z FB Ašsko), též na vodnimlyny.cz

THONBRUNN_N_Prechtelmuehle

"Prechtelmühle, č.p. 3
Tento mlýn stával osamocen pod Dolními Pasekami, u cesty do dnešního Podhradí (Neuberg). Musel být postaven již před rokem 1700. Martin Prechtel, který zemřel roku 1754 ve věku 71 let, zakoupil tento mlýn v roce 1703 od Jakoba Möschlera. Na Bauerově mapě z roku 1716 (4) je tento mlýn uveden jako „Prechtelmühle”. Pod tímto názvem byl uváděn i na pozdějších mapách. Rod Prechtelů na tomto mlýně hospodařil do roku 1786, kdy ho kupuje dolnopasecký papírník Johann Wolfgang Jäger za 2.825 guldenů. V Zedtwitzském Inventáři z roku 1740 je mlýn uváděn jako „Brechtel-Mühl”. Tittmann ho ve své vlastivědě z roku 1893 uvádí jako „Härtelmühle”. Od Jägerů mlýn zakoupil nejprve Nikol Künzel. V adresáři z roku 1906 je uváděn jako výrobce filcového zboží. Později mlýn kupuje Karl Klaus z Aše, který zde až do roku 1946 provozoval výrobnu stávkového zboží. Po něm se mlýn nazýval také „Klausenmühle”. Mlýn byl poháněn 1 mlýnským kolem na svrchní pohon o výkonu 4.8 koňských sil. 
Objekt někdejšího mlýna po odsunu německého obyvatelstva postupně chátral, až byl někdy v 50. letech zbořen. Na leteckém snímkování z roku 1953 je patrná již jen jeho ruina. Na jeho místě se v současnosti nachází jakýsi malý vodohospodářský objekt. Dobře patrné jsou dosud základy mlýna a někdejší mlýnský náhon." (zdroj citace: http://www.thonbrunn.cz/mlyny/M_Niederreuth_cz.php) (13)

situace_okoli_prechtel_ml_stav_ortofoto_50_leta

... ortofoto 1953 (letecké snímkování) - pravděpodobně nejstarší reálně zachycená krajina, mlýn v červené kružnici, amfibolitový lom v zelené kružnici, v nezatopeném údolí je vidět nádherně meandrující potok (Bílý Halštrov), který dnes tvoří hranici mezi katastrem Podhradí u Aše a Dolní Paseky... (zdroj: https://geoportal.gov.cz/web/guest/map?openNode=Orthoimagery&keywordList=inspire)

situace_okoli_p_mlyna_voj_mapa

... situace kolem Prechtlova mlýna na Bílém Halštrově - Dolní Paseky před rokem 1957 (2), vojenská mapa v měřítku 1 : 10 000, přehrada ještě neexistovala, je patrný dlouhý můstek ve směru toku potoka, bylo to zřejmě zatrubnění (dnes již neexistující) a zákres zbořeniště mlýna (v červené kružnici), zda byl k zatrubnění potoka historicky využit jeho meandr nebo je to umělá úprava se asi nedozvíme..., v zelené kružnici je amfibolitový stěnový lom; je patrné, že cesty k němu vedly jinak, než dnes (!), náhon k mlýnu není v mapě (byl již zřejmě zasutý, bez vody nebo pro mapu nevýznamný)... (zdroj: https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=topo1952&idrastru=D7_2__M-33-61-A-d-2)

cisarske_povinne_otisky

(zdroj: https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=cioc&idrastru=B2_a_6C_1356-2_3)

stabilni_katastr

... císařské otisky a stabilní katastr (1826–1830 a pak 1837–1843) (8)... (zdroj: https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_4872_3)

indikacni-skica-vyrez-1841-c-archivnimapy.cuzk.cz


... indikacni skica - vyrez (1841), zajímavé znázornění - dvě mlýnská kola (?)... (převzato z vodnimlyny.cz, původní zdroj: archivnimapy.cuzk.cz)

treti_vojenske_mapovani

... III. vojenské mapování - 1877-1880, měřítko 1 : 25 000 (5)...

druhe_vojenske_mapovani

... II. vojenské mapování - 1836-1852, měřítko 1: 28 800 (4)...

i_vojenske_mapovani_prechteluv_mlyn

... I. vojenské mapování (3) – josefské, 1764-1768 a 1780-1783 (rektifikace), měřítko 1: 28 800, Prechtlův mlýn je uprostřed červené kružnice... (zdroj: http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c065)

mulerova_mapa

... Müllerova mapa Čech z roku 1720 (6)... (zdroj: http://oldmaps.geolab.cz/index.pl?lang=cs)

bauerova_mapa_1716

... Bauerova mapa 1716 (7) (Landcharte über die Reichs Adel Zedwizische und der Cron Boeheim zulehen Rührende Herschaft und gütter zu Ascha welche von folgenden possediret werden), kde je Prechtlův mlýn, (označil jsem červeným kroužkem), všimněte si vyznačení silnic s ohledem na jejich tehdejší důležitost (!)... (zdroj: https://www.esbirky.cz/predmet/12043913)

bauerova-mapa-zedtwitzovske-lenni-uzemi-1716
... Bauerova mapa 1716 - Zedtwitzovské lenní území (7) (převzato z vodnimlyny.cz, původní zdroj: oldmapsonline.org,mapová sbírka PřFUK) 

rakousko-pruske-val-tazeni-1756-1762-02-01

... rakousko-pruské válečné tažení na Ašsku (mezi 1756-1762), autor neznámý (mědirytina)... (zdroj: vodnimlyny.cz)

rakousko-pruske-val-tazeni-1756-1762-01

... rakousko-pruské válečné tažení na Ašsku (mezi 1756-1762), autor neznámý (mědirytina)... (zdroj: vodnimlyny.cz)

prechtluv_mlyn_obytna_budova_a_mlynice_01

... Prechtlův mlýn část základů přední budovy (2008)... (převzato, zdroj: www.vodnimlyny.cz)

prechtluv_mlyn_obytna_budova_a_mlynice_02

... Prechtlův mlýn část základů zadní budovy (2008)... (převzato, zdroj: www.vodnimlyny.cz)

LEGENDA A POZNÁMKY, ODKAZY NA STUDIJNÍ MATERIÁLY:

(1) 2 - 12 kbar = cca 2000 - 12000 atm (pro představu - např ve vodovodním potrubí je tlak kolem 5 atm), atm = fyzikální atmosféra
(2) Topografické mapy Topo S-1952 V 50. letech 20. století byly Speciální mapy nahrazeny Topografickými mapami Topo S-1952 v měřítku 1 : 25 000. Jedná se o velmi kvalitní mapy, na kterých spolupracovaly vojenské i civilní složky. Mapování proběhlo v letech 1952 až 1957 a v mnoha místech je tak naposledy zakreslena krajina před likvidačními zásahy socialistického režimu, mezi které patřilo scelování pozemků, rozorávání cest a mezí a výstavba řady megalomanských zemědělských areálů. Topo S-1952 mnohde zachytily zanikající sídla ve vysídlovaném pohraničí, je užita speciální plocha "rozvaliny". (zdroj: https://www.drobnepamatky.cz/topograficke-mapy-topo-s-1952). Topografické mapy Topo S-1952 byly během 60. let v některých oblastech užití nahrazovány Topografickými mapami 1 : 10 000. Současné vojenské mapy používají nativní měřítko 1 : 25 000 dodnes (DMÚ25). Další info: https://geoportal.cuzk.cz/(S(u3ynza20izp0bcpuvqq5s3jn))/Default.aspx?mode=TextMeta&side=dSady_archiv&metadataID=CZ-CUZK-TMS52_10-R&menu=2907
(3) první vojenské mapování - tzv. "josefské" (1764-1768 a 1780-1783 (rektifikace), měřítko 1: 28 800). "Jeho podkladem se stala Müllerova mapa zvětšená do měřítka 1: 28 800. Důstojníci vojenské topografické služby projížděli krajinu na koni a mapovali metodou "a la vue", česky to zní méně vznešeně - "od oka", tj. pouhým pozorováním v terénu. Jeden důstojník za léto zmapoval až 350 km2. Před mapováním nebyla z finančních a časových důvodů vybudována síť přesně a astronomicky určených trigonometrických bodů. Proto pokusy o sestavení přehledné mapy monarchie, bez její kvalitní geometrické kostry, skončily neúspěšně. Kresba nešla jednoznačně napojit, bortila se, či překrývala. Velká pozornost byla věnována komunikacím (rozlišeny podle sjízdnosti - císařské silnice aj.), řekám, potokům i umělým strouhám, využití půdy (orná půda, louky, pastviny atd.) i různým typům budov - kostely, mlýny. Díky barevnému rozlišení jednotlivých složek (mapy byly ručně kolorovány) je lze snadno identifikovat. Současně s kresbou map vznikal vojensko-topografický popis území obsahující informace co v mapě nebyly - viz šířka a hloubka vodních toků, stav silnic a cest, zásobovací možností obcí, aj. Tento materiál jen pro území Čech sestává z 19 rukopisných svazků. Na okraji každého listu je seznam obcí a kolonky pro doplnění počtu obyvatel, koní apod. Na některých listech tato čísla chybí, můžeme je však najít ve výše zmíněném vojensko-topografickém popise. Význam I. vojenského mapování spočívá nejen v jeho podrobnosti, měřítku a téměř vyčerpávajícím písemném operátu, ale též v době jeho zhotovení. Zachycuje území Čech, Moravy a Slezska jako celek v době před nástupem průmyslové revoluce, v době největšího rozkvětu kulturní barokní krajiny a její nejvyšší diverzity."
(zdroj citace: http://oldmaps.geolab.cz/index.pl?lang=cs, © 1st (2nd ) Military Survey, Section No. xy, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna
© Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně - http://www.geolab.cz, © Ministerstvo životního prostředí ČR - http://www.env.cz)
(4) druhé vojenské mapování - text v přípravě

(5) třetí vojenské mapovánítext v přípravě
(6) Müllerova mapa Čechtext v přípravě
(7) Bauerova mapa z roku 1716 - Mědiryt, kolor. 45,5 x 46 cm na listu 52,5 x 60 cm Měřítko [ca 1:60 000]. 12,3 cm = 1 teitsche Meile von vier Minuten, deren 15 auf einen Gradum gehen (011°58´47" v.d.--012°32´42" v.d./050°22´29" s.š.--050°05´02" s.š.), https://www.esbirky.cz/predmet/12043913 
(8) císařské otisky a stabilní katastrytext v přípravě
(9) zdroj: https://geologie.estranky.cz/clanky/pnh.html, https://www.britannica.com/biography/Alexandre-Brongniart 
(10) aktinolitit (aktinolitovec): metamorfovaná hornina, tvořená téměř jen aktinolitem s kompaktní stavbou (na rozdíl od aktinolitové břidlice se stavbou břidličnatou). Její původní označení actinolityte zavedl G. H. Kinahan (1873). zdroj viz (9)
(11) cca 48-50 % hm. SiO2 (chemické složení horniny) 
(12) nepravá/ložní žíla (zdroj obrázku: http://geologie.vsb.cz/geologie/kapitoly/7_MAGMATISMUS/7_MAGMATISMUS.htm)

neprava_lozni_zila

(12) krátký popis historie uvedený na vodní mlýny.cz - Prechtlův mlýn: "Mlýn byl postaven mimo obec Dolní Paseky u potoka Bilý Halštrov. Dějiny mlýna začínají před 1660 a končí odsunem německých obyvatel 1946. 1898 bylo mlýnské vybavení odstraněno a vyráběli se šindely. 1913 se koupilo dynamo a 8 kruhových tkacích strojů. Pracovalo zde 5-8 lidí. Mlýn byl zbořen asi v 50. letech 20. století. Dnes se používá náhon pro turbínu k vyrábění elektřiny."
doporučuji navštívit:
(13) mlýny v Dolních pasekách - http://www.thonbrunn.cz/mlyny/M_Niederreuth_cz.php
(14) digitální mapová sbírka Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy
(15) turmalín, odrůda skoryl
(16) turmalínové slunce" - shluk (nahloučení) krystalů skorylu, v Čechách největší V Myšenci (Myšenecká slunce)
(17) hornina mírně podobná svorům avšak světlejší, velmi zvětralá, rozpadavá až na "lístky", místy však nezvětralá velmi houževnatá se všesměrnou texturou (leptit ?) (24)
(18) zřejmě páskovaný amfibolit s mírně jiným složením, než amfibolit masivní nebo aktinolitová břidlice s plošně paralelní texturou (obsahuje turmalín)...
(19) "Amfibolit je metamorfováná hornina složená převážně z amfibolu (více jak 40%) a plagioklasu (Bucher & Grapes, 2011). Plagioklas nejčastěji představuje andezin může být zastoupen, ale i v podobě albitu, oligoklasu nebo i bazictějších forem. Pokud plagioklas v hornině chybí, tak jí označujeme jako amfibolitová břidlice. Přibýváním plagioklasů a křemene mohou přecházet až v amfibolové ruly. Jako vedlejší nebo akcesorické minerály můžeme najít granát, biotit, epidot, pyroxen, ilmenit, titanit a magnetit výjimečně zirkon a rutil (Krist & Krivý, 1985).
Amfibolity vznikají z nejrůznějších hornin za metamorfních podmmínek odpovídající amfibolitové facii, tj. středním až vyšším tlakům přibližně 3-10 kbar a teplotám 500-700 °C. Pokud amfibolity vznikly metamorfózou bazických hornin, zejména z gaber, bazaltu nebo bazaltovému tufu označujeme je jako ortoamfibolity, mohou však vzniknout i přeměnou sedimentů vhodného složení, např. karbonátů s jílovitou příměsí, drob-paraamfibolity, retrogradní amfibolizací eklogitů-eklogitový amfibolit nebo metasomatickým přínosem - metaamfibolit, taktit (Putiš, 2010,).
Podle minerální asociace se amfibolity mohou klasifikovat na amfibolity s.s. (asociace obecný amfibol + plagioklas) dále horniny s vyšším obsahem biotitu, ty se označují jako amfibol-biotitové ruly, můžeme se setkat i s asociacemi pro které se používá označení granátový, epidotický nebo pyroxenový amfibolit. Pokud přítomné amfiboly mají netradiční složení, mohou se horniny označovat např. antofylitová břidlice (Krist & Krivý, 1985).
Amfibolity s.s. jsou nejčastější, kromě amfibolu a plagioklasů mohou obsahovat i jiné minerály, ale jen v podružném množství např. granát, pyroxen a jiné. Granátické amfibolity mají asociaci amfibol + plagioklas + granát, s převahou almandinové složky. Tyto horniny jsou méně časté. Pyroxenické amfibolity se vyskytují zřídka. Epidotické amfibolity s minerální asociací amfibol + plagioklas (nejčastěji oligoklas) + epidot jsou popsány např. z Alp (Krist & Krivý, 1985). Za nižšího metámorfního stupně než je charakteristický pro normální amfibolity vznikají albit-epidotické amfibolity. Tyto horniny vznikly přeměnou bazických hornin a jejich hypoabysálních a efuzivních ekvivalentů, anebo z jejich tufů. Charakteristická je pro ně minerální asociace amfibol + albit + epidot. V těchto horninách není plagioklas stabilní a nahrazuje ho albit a epidot. Albit-epidotické amfibolity nemusí být vždy výsledkem progresivní metamorfózy, mohou vzniknout i při regresivní metamorfóze (Krist & Krivý, 1985).
Převážná část amfibolitů je jemnozrnná až středně zrnitá můžeme se ale setkat i s hrubozrnnými typy. Amfibolity mohou nebo nemusí mít foliaci. Textura horniny je všesměrná-masivní, plošně paralelní nebo páskovaná. Jejich struktura je nejčastěji homeoblastickou nebo porfyroblastickou strukturou a nematogranoblastickou až nematoblastickou základní tkání. V některých typech se vyskytují i poikiloblastické struktury (Gregerová, 1998).
Barva amfibolitů je šedočerná až černozelená, v amfibolitech s páskovanou texturou se střídají světlé, převážně živcové pásky s téměř černými pásky s převahou amfibolu.
Amfibolity se vyskytují v českém masivu v podobě menších těles v pestré skupině moldanubika (Český Krumlov, Posázaví, Strážek), a dále v bazických nebo ulrabazických komplexech mariánskolázeňském, kdyňském, sobotínském, jesenickém, letovickém a dalších jednotkách (Gregerová, 1998).
Využití amfibolitů je v současné době spojeno s výrobou drceného kameniva pro výstavbu silnic a dálnic, v podobě štěrku jako příměs do stavebních betonů a dále jako lomový kámen k regulaci řek a potoků, a také slouží k plnění gabionových košů pro výstavbu opěrných zdí. V minulosti sloužil například k výrobě teslic v době eneolitu (Cílek, 2011)."
(zdroj: Gamaspektrometrická charakteristika amfibolitů gfohlské jednotky moldanubika, Rešeršní práce, DUŠAN MALÝ, dostupné on-line)
"Amfibolity jsou tmavé, šedé až černé, někdy se zeleným odstínem. Běžně se u nich setkáváme s bíle kropenatým barevným vzorem připomínajícím peří perličky nebo s páskováním, jindy jsou prakticky souvisle černé. Amfibolity bývají středně až hrubě zrnité, dost houževnaté. Stavba může být všesměrná, ale často mají rovnoběžné uspořádání. Ve složení převažuje obecný amfibol, který je doprovázen plagioklasem. Tyto hlavní nerosty mohou doplňovat další minerály jako granát, pyroxen nebo biotit. Obvykle tvoří menší tělesa nebo vyloženě tenké polohy v souborech přeměněných hornin. Můžeme pozorovat přechody amfibolitů do amfibolických rul. Amfibolity hojně vznikaly při středně vysokých teplotách a tlacích přeměnou poloh bazických sopečných vyvřelin a jejich tufů, které byly součástí komplexů usazených a vulkanických hornin. Výskytů je mnoho v oblastech budovaných přeměněnými horninami, třeba na Českomoravské vrchovině, v Železných horách či Jeseníkách, na Slovensku pak jaderných pohořích a ve Slovenském rudohoří."
(zdroj citace: HONS, Richard Jan. Atlas našich hornin: Čechy - Morava - Slovensko. Druhé rozšírené vydání. V Praze: Richard Jan Hons, 2023. ISBN 978-80-11-03550-1.)
Amfibolit
Barva horniny je černošedá nebo černozelená, textura bývá masivní, plošně paralelní nebo páskovaná. Hornina bývá středně až hrubě zrnitá s homeoblastickou nebo porfyroblastickou strukturou a nematogranoblastickou až nematoblastickou základní tkání. V některých typech se vyskytují i poikiloblastické struktury.
Metamorfní podmínky vzniku amfibolitů odpovídají amfibolitové facii, tj. středním až vyšším tlakům (běžně 3–10 kbar) a teplotám 500–700 °C. Při přechodu z facie zelených břidlic dochází k reakcím chloritu, zoisitu a křemen za vzniku obecného amfibolu a plagioklasu (nad An17) nebo reaguje albit a aktinolit za vzniku obecného amfibolu a křemen. Základní složení amfibolitu je amfibol (tschermakit, edenit, pargasit) a plagioklas, ve vedlejším nebo akcesorickém množství najdeme granát, biotit, karbonát a při vyšší metamorfóze i diopsid. Některé amfibolity mohou být zcela bez živců.
Podle minerální asociace se amfibolity mohou dále klasifikovat. Pro horniny s vyšší obsahem biotitu se používá označení amfibol-biotitové ruly, běžně se používá označení granátový, plagioklasový nebo pyroxenový amfibolit. Pokud přítomné amfiboly mají netradiční složení, mohou se horniny označovat jako např. antofylitová břidlice nebo skalina, cummingtonitit nebo gedritit.
Podle typu výchozích hornin se někdy amfibolity rozdělují na dvě skupiny:
paraamfibolity vznikly metamorfózou slínitých sedimentů
ortoamfibolity pochází z gaber a bazických tufů
Některé amfibolity jsou horniny chorizmitického charakteru, zvláště v oblastech postižených migmatitizací. Textury takových amfibolitů jsou stejné jako u migmatitů a někdy se používá označení polyschematické amfibolity.
Amfibolity se běžně vyskytují v bazických nebo ulrabazických komplexech, např. mariánskolázeňském, sobotínském, jesenickém nebo letovickém. Vložky amfibolitů najdeme běžně v pestré skupině moldanubika nebo v kutnohorském krystaliniku.
(zdroj: https://atlas.horniny.sci.muni.cz/metamorfovane/amfibolit.html)
(20) ... minerál aktinolit je samozřejmě podstatnou součástí amfibolitů; na vyfocené ploše je dobře viditelný díky zvětrání povrchu kamene (rozpadu a odnosu méně stabilních minerálů, v tomto případě živců)
(21) porcelanit: a) kompaktní termálně metamorfovaná hornina, zpravidla jílovitá nebo slinitá břidlice (obsahující křemen, živce, mullit, sillimanit, wollastonit, cordierit); častý na kontaktech bazaltů se sedimenty české křídové pánve (Čeřovka u Jíčína, Kunětická hora); b) obecný název pro různé sedimenty (buližníky, silicifikované tufy apod.) vzhledem připomínající porcelán; též termálně přeměněné laterity a bauxity (zdroj: https://ugp.ldf.mendelu.cz/wcd/w-ldf-ugp/soubory/geologie/petrolog.pdf); porcelanity jsou velmi odolné horniny (míním, že srovnatelná se starými "německými" cihlami)
(22) lakolit - jeho hypotetická poloha (jako subvulkanického tělesa) v původních mořských sedimentech, stav po (variském) vrásnění + přeměně a konečný (současný) stav po erozi terénu (dle PAUK, HABĚTÍN, 1979, upraveno)
text a další obrázky v přípravě, protože
těleso amfibolitu:
- nemusí být lakolitem,
- může být pouze nepravou žilou,
- nemusí mít "přívodní kanál",
- nemuselo vzniknout v dnešním místě nálezu, tj. bylo přemístěno odjinud v rámci vrásnění a pravděpodobné příkrovové stavby území
(pokud bylo součástí nějakého příkrovu (tj. jeho alochtonu), vzniklo nejméně 5 km od dnešního místa výskytu...)
- nemusí být v "poloze vzniku"
- pokud mají okolní horniny (svorovo-rulového typu) diametrálně jiný úklon než okolí (zejména ploch foliace, jež mohou kopírovat původní zvrstvení sedimentů), mohlo těleso vzniknou "natlačením" magmatu do sedimentů blízko povrchu a nadloží "nadzviženo"

lakolit-podklad-pro-popis-upraveny
(23) Amfibolity jsou ortohorniny, vznikly proměnou bazických hornin hlubinných i rozlitých. Jsou to horniny jednoduché, složené hlavně z amfibolů (obecný, aktinolit, uralit), jako vedlejší nerosty se mohou vyskytovat plagioklasy, pyroxeny, biotit, granáty aj. Struktura je zrnitá, textura nejčastěji všesměrná nebo rovnoběžná. Zbarveny jsou šedo- až černozeleně, často i páskované. Dokonale zbřidličnatělé amfibolity nazýváme amfibolitické břidlice. Amfibolity zvětrávají jen zvolna, vytvářejí se na nich nejčastěji půdy středně hluboké až hluboké, s obsahem jílu od 25–45 % a štěrkovité, v členitém terénu pak půdy mělké a kamenité. Amfibolity jsou značně rozšířeny v podobě ostrovů nebo různě mocných vložek v ostatních horninách proměněných na Českomoravské vysočině, Železných horách, v Českém lese, v Karlovarské vysočině, Krušných horách, Orlických horách, Rychlebských horách a v Hrubém Jeseníku.
(zdroj: skripta Geologie,  Aleš Bajer, Aleš Kučera, Valerie Vranová, Mendelova univerzita v Brně, LDf, 2018 (?), dostupné on-line)
(24) leptit - "Světlá hornina, často s páskovanou texturou, jemně zrnitá až celistvá. Minerální složení horniny tvoří křemen, plagioklas, mikroklin, biotit, muskovit, přítomny mohou být amfiboly, kyanit nebo granát. Vzniká z kyselých pyroklastik a tufů metamorfózou v amfibolitové facii. Páskované horniny tohoto typu mohou mít lokální názvy např. hälleflinty."
(zdroj: https://atlas.horniny.sci.muni.cz/metamorfovane/leptit.html)
(25) Zelené břidlice jsou produktem slabé regionální metamorfózy bazických magmatitů (především bazických vulkanitů a jejich tufů), ale mohou vznikat i retrográdní metamorfózou amfibolitů. Jsou to jemnozrnné a někdy až celistvé horniny, tvořené především albitem, epidotem, chloritem a amfibolem (aktinolitem); kromě uvedených minerálů zelené břidlice často obsahují kalcit, křemen, titanit a ilmenit. Barva zelených břidlic je šedozelená až zelená, někdy tmavě šedá se zřetelným zeleným odstínem. Struktura a textura. Mají zpravidla výraznou plošně paralelní texturu, jejich struktura je granonematoblastická nebo granolepidoblastická. Výskyt. Zelené břidlice se vyskytují v západní části Krušných hor, na Železnobrodsku a v Hrubém Jeseníku.
(zdroj: http://geologie.vsb.cz/PETROLOGIE2013/metamorfovane-regionalne-zelena.htm)
(26) epidot nebo aktinolit (?)
(27) termín "skalina" (německy granofels) zavedl do české terminologie, B. Hejtman pro označení kompaktní přeměněné horniny, která nemá výraznější foliaci (= jako protiklad krystalické břidlice); ... ve vysokoškolské učebnici „Metamorfované horniny“ (1961)
(x) magnetická deklinace je pro Ašsko = 4° 25´ | 4.4318° (nejzápadnější bod) až 4° 28´ | 4.4752° (Vojtanov); v místě amfibolitového lomu = 4° 27' | 4.4658° - viz https://mapy.orientacnisporty.cz/cs/convergence

fabulace (ZN)
mohlo dojít k tomu (?), že bylo bazaltové alkalické magma (na okrajích dnešního amfibolitového tělesa) promícháno s "kyselými" sedimenty či mohly být kusy  (již zpevněného sedimentu) magmatem pohlceny ("asimilovány"), ... a později z toho maglajsu vznikla (regionální metamorfózou, v amfibolitové facii) hornina podobná "leptitu"