KUCHAŘKA PRO ZAČÁTEČNÍKY:
"text v přípravě"
CO JE MRAMOR?
text v přípravě
VYUŽITÍ:
(text v přípravě)
PŮVOD JMÉNA:
text v přípravě
BYLO - NEBYLO (... SPÍŠ ALE BYLO, NEŽ NEBYLO):
text v přípravě
KDE MRAMOR NAJDEME A JAK VYPADÁ?
text v přípravě
LEGENDA A POZNÁMKY:
text v přípravě
poznámky:
text právě reviduji a dokončuji
V Ašském výběžku byla historicky těžena surovina pro místní výrobu vápna v oblasti Horních Pasek, na lokalitě "U vápenky" (1). Při podrobném základním geologickém mapování byly zjištěny další výskyty vápenosilikátových hornin v oblasti Nového Žďáru (2) a v blízkosti Hazlova - širší oblast světoznámého naleziště minerálu egeranu - lokalita "U Cihelny" (3).
1. Horní Paseky - "U vápenky"
Lokalita "U vápenky" není v geologické mapě 1 : 50 000 znázorněna, je však vyznačena ve vrstvě "surovinový informační systém" jako ložisko nevyhrazených nerostů. Lokalitu lze najít vyznačenou v geologické mapě 1 : 25 000 (viz Základní a účelové geologické mapování ČR 1 : 25 000).
Na geowebu projektu "Calcarius" je uvedeno:
název lomu-vápenka; druh lomu-jámový; stav lomu-opuštěn; ochrana lomu-?; historie-těžba pravděpodobně již v 19. století za účelem výroby vápna; vápenná pec se nedochovala; geologická stavba krystalické vápence a erlány pravděpodobně kambrického stáří; přesnost polohy-přesná; obsahuje horniny-vápenec (1); poznámka-X (S-JTSK) -893 505,00; Y (S-JTSK) -1 005 621,00; zem. délka (WGS84) 12° 15' 27,780" E; zem. šířka (WGS84) 50° 12' 56,472" N
(1) upřesnění ZN - těženy byly krystalické vápence čili mramory (viz níže)
... zobrazení lokality v projektu "Calcarius" (lom vyznačen zeleně, bod "U vápenky" je přilehlý vrchol-kóta 733,0 m n. m.)...
... zobrazení lokality v projektu "Calcarius" s vrstvou "Geologie 50" a vrstvou ZABAGED® - Výškopis - "DMR 5G" (zdroj dat: Calcarius. Geografický informační systém historických a současných surovinových zdrojů a technologií pro výrobu vápenných pojiv [databáze online]. Praha: Ústav teoretické a aplikované mechaniky, AV ČR, v. v. i., ©2015 [citováno 2023-01-11]. Dostupné z: http://www.calcarius.cz/gis-calcarius/)...
... v geologické mapě 1 : 200 000 je ložisko "krystalického vápence" (mramoru) znázorněno jako protáhlá čočka (Cx) v pararulách (vyznačeno žlutou kružnicí)... (zdroj dat: GEOLOGICKÁ MAPA ČSSR, mapa předčtvrtohorních útvarů 1 : 200 000, M-33-XIII Karlovy Vary-Plauen, ÚÚG Praha 1963)
... lom je - dle geologické mapy - situován v pararulách a ortorulách - Číslo mapového listu 1111; Legenda ID 1445; Geneze původně: pelit; Horninový typ metamorfit; Hornina pararula; Soustava Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum; Oblast sasko-durynská oblast (saxothuringikum); Region-krušnohorsko-smrčinské krystalinikum; Regionální jednotka; Subregionální jednotka; Éra PROTEROZOIKUM; Útvar NEOPROTEROZOIKUM; Mineralní složení-dvojslídný až muskovit biotit; Pořadí 956... (zdroj dat: Geovědní mapy 1 : 50 000, Aš)
... výřez z geologické mapy "ašského okresu" z roku 1932 (M 1 : 53 000) - v mapě je vyznačeno těleso mramorů jako protáhlá čočka s označením "Kalk Ofen" ...
(zdroj: skládaná volná mapová příloha knihy "Geologie des Ascher Bezirkes" - Geologie Ašského okresu z roku 1932, autor gymnazijní prof. geologie Emil Mottl)
... lokalita je vyznačena ve vrstvě "surovinový informační systém" jako ložisko nevyhrazených nerostů (šrafované pole tvaru "trojúhelníku", ukazuje na něj šipka), jedná se o kategorii "Ložiska nevyhrazených nerostů (zpravidla stavebních surovin), u nichž nebylo v minulosti rozhodnuto o vhodnosti pro potřeby a rozvoj národního hospodářství podle tehdejších předpisů; dále jsou zde vedena nově zjištěná a evidovaná ložiska nevyhrazených nerostů... (zdroj dat: Geovědní mapy 1 : 50 000, Aš)
(zdroj dat: Surovinový informační systém - Základní mapa (ČÚZK)
... vyznačení polohy zatopeného lomu... (zdroj dat: Geoprohlížeč-Zeměměřičský úřad (ČUZK) - základní mapa v měřítku 1 : 10 000 + DMR 5G, sken z měřítka 1 : 3 780)
... ortofoto... (zdroj dat: Mapy.cz)
... křižovatka cest, cesta vpravo - k pramenu Bílého Halštrova vede v původní trase (jako v době fungování vápenky), cesta vlevo je novodobá lesní cesta, cesta k vápence je zhruba ve stejných místech jako kdysi (bude upřesněno)... (foto: ZN, leden 2023)
... vápence vede původní cesta podél lesa... (foto: ZN, leden 2023)
... pohled k lomu - z prostranství, kde byly umístěny objekty vápenky... (foto: ZN, leden 2023)
... pohled do jámového lomu, původní "vjezd"... (foto ZN, leden 2023)
... pohled do lomu z druhé strany... (foto: ZN, leden 2023)
... místo je dobře dostupné po asfaltové cestě (z křižovatky Vernéřov-Horní Paseky, směr pramen Bílého Halštrova, cyklostezka, vozidlům zákaz vjezdu) a pak terénem podél lesa; lom je zatopený, v době vegetace dost zarostlý se strmými stěnami s nebezpečím pádu (!); místo jako takové je značně tajemné... (zdroj dat: Mapy.cz)
... místo výskytu lomu je vyznačeno modře na nedatované rukopisné geologické mapě v měřítku 1 : 28 800 (cca 2. polovina 19. století)... (zdroj dat: https://mapy.geology.cz/stare_mapy/)
... místo výskytu mramoru je vyznačeno v geologické mapě z roku 1850 Dr. Reusse s měřítkem v "německých mílích" (viz níže)... (zdroj: https://www.zobodat.at/pdf/AbhGeolBA_1_0001-0072.pdf)
poznámka: V Německu platila až do konce 19. století německá míle neboli zemská míle (7532,5 metru) a geografická míle (7420,44 metru, definovaná jako patnáctá část rovníkového stupně); v předmetricko-metrickém přechodném období byla německá míle také vypočítána na 7500,0 metrů; mapa je ve spisku: August Emil [Emanuel] Rudolf Ritter von Reuss (1852): Die geognostischen Verhältnisse des Egerer Bezirkes und des Ascher Gebietes in Böhmen – Abhandlungen der Geologischen Bundesanstalt in Wien – 1: 1 - 72; v době vydání již nebyl "mramor" těžen (viz níže), označen je v mapě jako "körniger kalkstein" (č. 5, zrnitý vápenec)
... vlevo od šipky objekt vápenky, vpravo od šipky lom, stav v roce 1953, ortofoto (žlutá linka je hranice katastrů)...
... objekt vápenky a lom, ortofoto - maximální přiblížení... (zdroj dat: https://geoportal.gov.cz/web/guest/map?openNode=Orthoimagery&keywordList=inspire; Historická ortofotomapa (C)CENIA 2010 a (C)GEODIS BRNO, spol. s r.o. 2010, Podkladové letecké snímky poskytl VGHMÚř Dobruška, (C)MO ČR 2009)
.. velmi zajímavý snímek - letecká mapa z 29.07.1948 = pravděpodobně nejstarší snímek vápenky; (osobní pracovní hypotéza - oba objekty spojené zdí s bránou uprostřed jsou zastřešeny sedlovými střechami, u spodního objektu jsou patrny dva komíny - zde se zřejmě vápno pálilo, vedlejší objekt sloužil jako administrativní/obytný; kromě vápna se mohl produkovat i stavební kámen jako "vedlejší" produkt ?)... (zdroj: archivní mapy ZÚ)
... mapa Ašska - SPECIAL-KARTE DES ASCHER GEBIETES entworfen u gezeichnet VON T. Büchner, 1 : 54 000, 1903; vápenka = "Kalkofen"... (zdroj: xxx)
... zachycení lomu a vápenky při třetím vojenském mapování (též františko-josefské) území Rakouska-Uherska v letech 1869 až 1885, speciální mapa v měřítku 1 : 75 000... (zdroj: http://chartae-antiquae.cz/cs/mapsymbols/3948)
CO PRAVÍ LITERATURA A JINÉ ZDROJE?
Profesor August Emanuel Reuss - rakouský mineralog, geolog a paleontolog (v roce 1851) uvádí:
"Lager körnigen Kalkes. Das eine derselben befindet sich im nördlichen Glimmerschiefergebiete in SW. des Dorfes Oberreuth in geringer Entfernung von dem breiten basaltischen Gipfel des Zinnbergs. Es ist durch einen mitten im Walde befindlichen , jetzt wieder verlassenen Steinbruch aufgeschlossen. Der Kalkstein ist theils feinschiefrig, theils in dicke Bänke abgetheilt, die dem umgebenden Glimmerschiefer conform h. 1 NNO. einfallen, in der Tiefe des Bruches unter 45—50°, welcher Winkel
aber nach oben hin bis auf 25° abnimmt. er ist graulich- oder bläulichweiss bis licht aschgrau, ziemlich feinkörnig, in einzelnen Bänken auch fast dicht. Auf Klüften führt er hier und da in schönen Skalenoedern krystallisirten Kalkspath und enthält einzelne silberweisse Glimmerblättchen und stellen- weise zahlreiche grauliche Quarzkörner eingestreut. Letzterer findet sich auch in ganzen Nestern eingewachsen und ist dann rauchgrau und fettig glänzend. Mit ihm stellt sich gewöhnlich zugleich
Schwefelkies ein , der theils in ihm , theils in dem benachbarten Kalkstein in grössern und kleinern körnigen Partien eingesprengt oder als dünner Ueberzug der Klüfte vorkommt. Der grosse Kieselerdegehalt ist die Ursache , dass der gebrannte Kalkstein beim Löschen nicht gut zerfällt und daher zu technischen Zwecken weniger tauglich ist, weshalb auch der weitere Abbau des Kalklagers wieder aufgegeben wurde."
(zdroj citace: https://www.zobodat.at/pdf/AbhGeolBA_1_0001-0072.pdf)
překlad (v revizi):
"Ložiska zrnitého vápence. Jedno z nich se nachází v severní oblasti slídových břidlic na JZ od obce Oberreuth, kousek od širokého čedičového vrcholu Zinnberg. Otevírá je lom uprostřed lesa, který je nyní opuštěný. Vápenec je zčásti jemně břidličnatý, zčásti rozdělený na silné lavice, které se v hloubce lomu pod úhlem 45-50° zanořují do okolních slídových břidlic.
směrem nahoru se úhel snižuje na 25°. Je šedavý nebo modravě bílý až světle popelavě šedý, poměrně jemnozrnný, v jednotlivých lavicích i téměř hustý. Na puklinách obsahuje tu a tam v krásných skalenoedrech vykrystalizovanou vápennou spraš a obsahuje jednotlivé stříbřitě bílé slídové vločky a místy proložené četnými šedavými křemennými zrny. Ten se vyskytuje i v celých hnízdech a je pak kouřově šedý a mastně lesklý. Obvykle je doprovázen sírovým štěrkem
Sírový štěrk se obvykle vyskytuje současně, zčásti v něm, zčásti v sousedním vápenci ve větších i menších zrnitých částech nebo jako tenký povlak puklin. Vysoký obsah oxidu křemičitého je příčinou toho, že se pálený vápenec při hašení špatně rozkládá, a proto je méně vhodný pro technické účely, a proto se od další těžby ložiska vápence upustilo."
Profesor ašského gymnázia Emil Mottl (v roce 1932) uvádí:
"Jihozápadně od Horních Pasek (Oberreuth) je, lépe řečeno bylo, ložisko krystalického vápence, čočkovitého tvaru, umístěné v rulovém loži. Vápenec byl šedivé až bělavé barvy s jemnozrnnou strukturou. Dnes už neexistuje. Jen veliká propadlina svědčí o bývalé existenci tohoto ložiska."
(zdroj citace: E. Mottl, Geologie des Ascher Bezirkes (Geologie Ašského výběžku), srpen 1932, překlad Ing. František Malý, plný text v .pdf (sken tisku ve švabachu) je dostupný na webu thonbrunn.cz)
Vysvětlivky k přehledné geologické mapě 1 : 200 000, M - 33 - XIII KARLOVY VARY (1961) uvádí:
"Vápencová poloha cca 2 km od Vernéřova, doprovázená polohami erlanu, byla dřív těžena jámovým lomem - dnes zatopeným - na pálení vápna."
"Čistší (karbonátem bohatší) polohy jsou světle zelenobílé horniny, zrna několika desetin mimimetru až 2 mm, zpravidla se zřetelnou foliací rovnoběžným uspořádáním vrstviček s hojnějším křemenem (K0-1) a silikáty (pennin, tremoliticko-aktinolitický amfibolit, diopsid částečně uralitizovaný, plagioklas), což nasvědčuje rytmické sedimentaci původního karbonátového kalu, podobně jako u erlanu rotavského. Akcesoricky: titanit, pyrit, pyrhotin, apatit (60929-31/44378-9)." (1)
(zdroj: xxx)
RNDr. Petr Rojík, Ph.D. (v roce 2015) uvádí:
"Ve smrčinách ašského výběžku se dobýval mramor u Horních Pasek. I toto ložisko bylo uloženo v rule a mělo čočkovitý tvar. Mramor se zde naposledy těžil v době mezi světovými válkami (2). Byla zde vylámána prostora 14 m hlubokého jámového lomu. Mramor se pálil v místní vápence (sdělení J. Vít). Na ložisku Vernéřov se evidují malé zásoby mramoru pro kamenickou výrobu."
(zdroj citace: ROJÍK, Petr., Geologie a nerostné suroviny Karlovarského kraje, 1. vyd. Karlovy Vary : Karlovarský kraj, 2015, 196 s. ISBN 978-80-88017-24-0)
Záznamy o "vápence" (peci na pálení vápna) z materiálů Muzea Aš:
"kalkovna" - viděl jsem je, 100% existují, ovšem dosud nebyly dohledány (!)
text v přípravě
(zdroj: Muzeum Aš, archiv - zde publikováno se svolením muzea)
Aktuální těžba surovin pro výrobu vápna, druhy vápna, použití a souvislosti
text v přípravě
Užitečné odkazy:
výroba vápna
http://geologie.vsb.cz/loziska/suroviny/anorganicka_pojiva.html
suroviny a jejich těžba
http://geologie.vsb.cz/loziska/suroviny/nerudni_stavebni_suroviny.html#V%C3%81PENEC
xxx
Mramor (krystalický vápenec)
Barva mramorů je bílá, světle šedá a v závislosti na povaze jemného pigmentu načervenalá, zelenavá, tmavě šedé až černá. Pigment obvykle tvoří oxidy nebo hydroxidy železa, chlorit nebo grafit. Textura je masivní nebo páskovaná, mramory jsou horniny drobně nebo středně zrnité ale i velmi hrubě zrnité. Struktura bývá homeoblastická – granoblastická, dlažební, zubovitá.
Mramory vznikají regionální metamorfózou karbonátových sedimentů, které mohou mít různý podíl klastické složky (křemen, jílové minerály) a výsledná asociace minerálů závisí i na intenzitě metamorfních podmínek. Hlavním minerálem je kalcit, ve vedlejším množství mohou být zastoupeny:
- ve facii zelených břidlic (nejčastěji 500–600 °C, 5–8 kbar) tremolit, křemen, albit, epidot, mastek nebo minerály serpentinové skupiny
- v nižší amfibolitové facii tremolit, aktinolit, muskovit nebo diopsid
- v amfibolitové facii flogopit, forsterit, granát, spinel, plagioklas diopsid nebo chondrodit.
Mramory tvoří většinou tělesa o rozměrech do několika stovek metrů v komplexech metamorfovaných hornin (fylity, svory, ruly). V ČR je to silezikum, krkonošské krystalinikum, moravikum nebo metamorfované ostrovy středočeského plutonického komplexu.
Jako mramory se označují i kontaktně metamorfované vápence, které vznikají tepelným působením hlubinných magmatických těles. Tento kontakt bývá zpravidla zonální podle teplotního gradientu. Při teplotách 400–450 °C může být přítomen mastek, 450–530 °C tremolit, 500-700 °C diopsid a nad 600 °C wollastonit. Přímý kontakt je zpravidla tvořen tzv. taktity. Na kontaktu karbonátových a efuzivních hornin může docházet k rozkladu karbonátů, uvolňování CO2 a následnému vzniku např. periklasu, akermanitu, monticellitu nebo larnitu.
Jako ofikalcit se označuje mramor obsahující hnízda nebo shluky silně serpentinizovaného forsteritu nebo pyroxenu.
https://atlas.horniny.sci.muni.cz/metamorfovane/mramor.html
(1) Vysvětlivky k přehledné geologické mapě 1 : 200 000, M - 33 - XIII KARLOVY VARY, 1963, ÚÚG a nakl. ČSAV, kolektiv autorů - redaktor listu Vladimír Zoubek (str. 69)
(2) upřesnění ZN - těžba a zpracování byly ukončeny před rokem 1932 kdy vyšlo pojednání E. Mottla a dle Reusse již před rokem 1851; je možné (snad i vysoce pravděpodobné), že v různých obdobích byla těžba obnovována a ukončována (?); existence stavby vápenky či pozůstatků, jak je patrno z ortofota z roku 1953 (viz výše) tomu napovídá; každopádně šlo o místní těžbu a zpracování, lze dovozovat, že produkované vápno bylo uplatněno na místních stavbách (Horní Paseky, Vernéřov, Dolní Paseky, Mokřiny, Aš...?)