Fylity

KUCHAŘKA PRO ZAČÁTEČNÍKY:

"text v přípravě"

CO JSOU FYLITY?

text v přípravě

VYUŽITÍ:

text v přípravě

PŮVOD JMÉNA:

text v přípravě

BYLO - NEBYLO (... SPÍŠ ALE BYLO, NEŽ NEBYLO):

text v přípravě

KDE FYLITY NAJDEME A JAK VYPADAJÍ?

text v přípravě

vychoz_fylitu_zily_kremene_leden_2023

pohled na plochy foliace ("odlučnosti") ve fylitech - skalní výchoz na náměstí v Hranicích u Aše (foto: ZN, leden 2023)

kremen_ve_fylitech_detail_leden_2023

fylity jsou zvrásněny a obsahují velké množství křemenných žil a čoček křemene ("vypocený křemen"), pohled kolmo k foliaci - skalní výchoz na náměstí v Hranicích u Aše (foto: ZN, leden 2023)

kostel_hranice_leden_2023

fylity jsou použity - jako místně dobře dostupný stavební materiál - ve zdivu Evangelického kostela, Hranice u Aše (foto: ZN, leden 2023)

LEGENDA A POZNÁMKY:

více informací:
Evangelický kostel v Hranicích u Aše - wikipedia
Město Hranice - památky
foliace =negenetické (tedy jen popisné) označeni systémů paralelních strukturních ploch, podle nichž se hornina lupenitě až břidličnatě rozpadá; foliace může být primární (např. laminace pelitů) nebo sekundární (např. kliváž)
(http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?foliace)
díky foliaci lze fylity lámat jako desky, štípat na "placáky"...

Fylit

Fylity jsou obvykle tmavě šedé, zelenavé nebo tmavě zbarvené horniny s výrazně plošně paralelní nebo tence břidličnatou texturou. Plochy foliace mohou být svraštělé nebo detailně provrásněné, často mají perleťová lesk. Typické struktury jsou blastopelitické, lepidoblastické nebo granolepidoblastické. Hornina je většinou jemně nebo drobně zrnitá.
Tuto krystalickou břidlici tvoří základní asociace minerálů křemen, albit a sericit. Obecně tyto horniny odpovídají velmi nízkému stupni metamorfózy a vznikají metamorfózou pelitických sedimentů a volně navazují na fylitické břidlice. Složení fylitů závisí na hodnotách teploty a tlaku během jejich vzniku ve facii zelených břidlic. Při vyšších metamorfních podmínkách vzniká muskovit a chlorit. Při horním okraji facie zelených břidlic (300–450 °C) se ve fylitech setkáme s biotitem, mikroklinem, granátem, chloritoidem nebo i kyanitem. Fylity vzniklé ze sedimentů s vyšším podílem organické hmoty obsahují grafit a označují se jako grafitové fylity. Vysoký podíl karbonátů mají kalcitové fylity. Je-li přítomen jako vedlejší minerál chloritoid, používá se označení chloritoidový fylit, existují i tzv. ottrelitové břidlice, které obsahují chloritoid s vyšším podílem manganu (tzv. ottrelit).
V metamorfovaných komplexech fylitů se běžně vyskytují čočky sekrečního křemene, někdy o mocnosti až několika decimetrů. Některé fylity nejsou provrásněné a používají se jako pokrývačské břidlice.
V České republice jsou fylity běžné v novoměstské skupině orlicko-kladského krystalinika, proterozoiku barrandienu, v krušnohorském krystaliniku nebo v železnobrodském krystaliniku.
(zdroj citace: https://atlas.horniny.sci.muni.cz/metamorfovane/fylit.html)

 "Fylity jsou obvykle šedé nebo zelenavé, tence břidličnaté horniny s charakteristickým hedvábným až perleťovým leskem. Skládají se převážně z jemně šupinkatého
muskovitu (sericitu), chloritu, který barví horninu do zelena, a křemene. V malém množství bývá přítomen plagioklas. Některé fylity mohou obsahovat i granát, staurolit, magnetit nebo grafitickou substanci. Ta je pak barví do šedočerna. Břidličnaté plochy bývají hladké, někdy s drobnými vráskami na povrchu. Fylity mohou obsahovat čočky sekrečního křemene, někdy dosti velké. Pokud není hornina provrásněná a snadno se štípe v tenkých rovných deskách, stává se hledanou surovinou pro výrobu kvalitní střešní krytiny. Málo přeměněné horniny, jež stojí na přechodu mezi břidlicí a fylitem, označujeme jako fylitické břidlice. Fylity známe z Krkonoš, Jeseníků, Krušných hor a dalších oblastí."
(zdroj citace: https://docplayer.cz/69378140-Atlas-nasich-hornin-richard-jan-hons.html)

"Vznik a složení.
Typickým reprezentantem hornin nízkého stupně regionální metamorfózy jsou fylity. Vznikají zpravidla metamorfózou jílových břidlic a obdobných sedimentů, o čemž svědčí postupné přechody mezi jílovými břidlicemi a fylity, přičemž hranice mezi těmito horninami není jednoznačně stanovena - přechodné horniny se často označují jako fylitické břidlice. Na složení fylitů se podílí především křemen, muskovit (sericit), albit a často též chlorit, někdy však fylity mohou obsahovat větší množství kalcitu (jde o tzv. kalcitické fylity), v silněji metamorfovaných fylitech bývá přítomen biotit, jehož přibýváním při rostoucím stupni metamorfózy fylity plynule přecházejí do svorů. Značně rozšířené jsou fylity s příměsí grafitu - grafitické fylity.
Struktura a textura.
Fylity jsou zpravidla jemnozrnné horniny. Typické fylity mají velmi výrazné a detailně provrásněné foliační plochy s charakteristickým hedvábným leskem, jenž je způsoben jemnými šupinkami muskovitu (sericitu). Struktura fylitů je blastopelitická nebo lepidogranoblastická až granolepidoblastická. Barva fylitů je odrazem jejich nerostného složení - obvykle jsou šedé nebo zelenavě šedé, fylity s výraznou převahou muskovitu nad chloritem a biotitem bývají stříbřitě bílé nebo šedobílé; grafitické fylity mají šedočernou až černou barvu. Pokud fylit obsahuje jemné šupinky hematitu, bývá zbarven červeně.
Výskyt.
Fylity jsou hojně rozšířeny v západní části Krušných hor, v Barrandienu, Krkonoších a Podkrkonoší, Železných horách a Hrubém Jeseníku."
(zdroj citace: http://geologie.vsb.cz/PETROLOGIE2013/metamorfovane-regionalne-fylit.htm)

další zdroje informací:

https://is.muni.cz/el/ped/podzim2011/Bi2BP_NPL1/um/metamorfity1.pdf

https://www.geology.upol.cz/upload/studijni_materialy/plne_texty_skript/2005_Zimak_Jiri_Petrografie_metamorfitu.pdf

Fylitická břidlice

Barva horniny je v závislosti na složení šedobílá, stříbřitá, nazelenalá nebo hnědočerná. Textury bývají obvykle plošně paralelní nebo břidličnaté, foliace může být málo výrazná. Hornina je jemnozrnná až masivní, struktura hoemoblastická – lepidoblastická nebo granolepidoblastická.
Fylitická břidlice tvoří přechod mezi nemetamorfovanými sedimenty a nízkým stupněm metamorfních přeměn reprezentovaným fylitem. Je pokládána za typickou anchimetamorfovanou horninu. V minerálním složení převládá křemen, plagioklas (albit), hydromuskovit, hydrobiotit, sericit nebo pyrofylit. V různém množství může být přítomen grafit, chloritoid nebo pyrit. Původně klastické minerály jsou částečně rekrystalované.
Za přechod sedimentární horniny do metamorfované se považuje přeměna organické substance na grafit, přeměna illitu na sericit, případně vznik některých zeolitů. Již při 200 °C může docházet k reakcím za vzniku pyrofylitu nebo chloritu.
Fylitické břidlice se vzhledem k jejich odlučnosti používají jako stavební pokrývačský materiál.
(zdroj citace: https://atlas.horniny.sci.muni.cz/metamorfovane/fylitic_bridlice.html)

"Fylit: Velmi jemnozrnný, silně břidličnatý metapelit (včetně přechodů k psamitům, tj. semipelitů) nízkého stupně regionální metamorfózy, obvykle odpovídá facii zelených břidlic (tzv. epizóna). Typický je hedvábný lesk na foliačních plochách, způsobený jejich pokrytím velmi jemnými šupinkami sericitu a (nebo) chloritů. Hlavní minerály: Křemen, jemný muskovit (=sericit), často chlorit, někdy albit. Z dalších může být obsažen grafit, karbonáty, chloritoid, méně běžně biotit nebo i granát. Celková barva je nejčastěji zelenošedá, při nedostatku chloritu až nažloutle bělošedá, u grafitických fylitů až černošedá. Ve fylitech bývají časté čočky až čočkovité žilky tzv. sekrečního křemene. Na plochách foliace je často vyvinuto jemné svraštění. Fylity s rovnými foliačními plochami se používají jako pokrývačské břidlice, běžnější jsou ale fylity silně provrásněné."
(zdroj citace: František V. Holub, Základy petrologie - provizorní skriptum pro posluchače učitelství biologie, 1998-2005, Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Ústav petrologie a strukturní geologie)