Fylity

Fylity

Fylity vznikají zpravidla metamorfózou jílových břidlic a obdobných sedimentů, o čemž svědčí postupné přechody mezi jílovými břidlicemi a fylity, přičemž hranice mezi těmito horninami není jednoznačně stanovena - přechodné horniny se často označují jako fylitické břidlice. Fylit je metamorfovaná hornina, vznikající přeměnou nízkého stupně (facie zelených břidlic) z jílovito-prachovitých usazených hornin, především břidlic.

Další informace z různých zdrojů

"Fylity jsou obvykle šedé nebo zelenavé, tence břidličnaté horniny s charakteristickým hedvábným až perleťovým leskem. Skládají se převážně z jemně šupinkatého
muskovitu (sericitu), chloritu, který barví horninu do zelena, a křemene. V malém množství bývá přítomen plagioklas. Některé fylity mohou obsahovat i granát, staurolit, magnetit nebo grafitickou substanci. Ta je pak barví do šedočerna. Břidličnaté plochy bývají hladké, někdy s drobnými vráskami na povrchu. Fylity mohou obsahovat čočky sekrečního křemene, někdy dosti velké. Pokud není hornina provrásněná a snadno se štípe v tenkých rovných deskách, stává se hledanou surovinou pro výrobu kvalitní střešní krytiny. Málo přeměněné horniny, jež stojí na přechodu mezi břidlicí a fylitem, označujeme jako fylitické břidlice. Fylity známe z Krkonoš, Jeseníků, Krušných hor a dalších oblastí."

(zdroj: https://www.zlatokop.cz/CKZ/inzerce/knihy/atlas_hornin/katalog_horniny_new0617.pdf)

Vznik a složení.
Typickým reprezentantem hornin nízkého stupně regionální metamorfózy jsou fylity. Vznikají zpravidla metamorfózou jílových břidlic a obdobných sedimentů, o čemž svědčí postupné přechody mezi jílovými břidlicemi a fylity, přičemž hranice mezi těmito horninami není jednoznačně stanovena - přechodné horniny se často označují jako fylitické břidlice. Na složení fylitů se podílí především křemen, muskovit (sericit), albit a často též chlorit, někdy však fylity mohou obsahovat větší množství kalcitu (jde o tzv. kalcitické fylity), v silněji metamorfovaných fylitech bývá přítomen biotit, jehož přibýváním při rostoucím stupni metamorfózy fylity plynule přecházejí do svorů. Značně rozšířené jsou fylity s příměsí grafitu - grafitické fylity.

Struktura a textura.
Fylity jsou zpravidla jemnozrnné horniny. Typické fylity mají velmi výrazné a detailně provrásněné foliační plochy s charakteristickým hedvábným leskem, jenž je způsoben jemnými šupinkami muskovitu (sericitu). Struktura fylitů je blastopelitická nebo lepidogranoblastická až granolepidoblastická. Barva fylitů je odrazem jejich nerostného složení - obvykle jsou šedé nebo zelenavě šedé, fylity s výraznou převahou muskovitu nad chloritem a biotitem bývají stříbřitě bílé nebo šedobílé; grafitické fylity mají šedočernou až černou barvu. Pokud fylit obsahuje jemné šupinky hematitu, bývá zbarven červeně.

Výskyt.
Fylity jsou hojně rozšířeny v západní části Krušných hor, v Barrandienu, Krkonoších a Podkrkonoší, Železných horách a Hrubém Jeseníku.

(zdroj: http://geologie.vsb.cz/PETROLOGIE2013/metamorfovane-regionalne-fylit.htm)

vychoz_fylitu_zily_kremene_leden_2023

pohled na plochy foliace ("odlučnosti") ve fylitech - skalní výchoz na náměstí v Hranicích u Aše (foto: ZN, leden 2023)

kremen_ve_fylitech_detail_leden_2023

fylity jsou zvrásněny a obsahují velké množství křemenných žil a čoček křemene ("vypocený křemen"), pohled kolmo k foliaci - skalní výchoz na náměstí v Hranicích u Aše (foto: ZN, leden 2023)

kostel_hranice_leden_2023

fylity jsou použity - jako místně dobře dostupný stavební materiál - ve zdivu Evangelického kostela, Hranice u Aše (foto: ZN, leden 2023)

více informací:
Evangelický kostel v Hranicích u Aše - wikipedia
Město Hranice - památky

poznámka:
foliace =negenetické (tedy jen popisné) označeni systémů paralelních strukturních ploch, podle nichž se hornina lupenitě až břidličnatě rozpadá; foliace může být primární (např. laminace pelitů) nebo sekundární (např. kliváž)
(http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/term.pl?foliace)
(https://cs.wikipedia.org/wiki/Foliace_(geologie))
díky foliaci lze fylity lámat jako desky, štípat na "placáky"...