... je stránka, která obsahuje upřesňující, vysvětlující a studijní informace, které píšu pro sebe - abych vše nezapomněl najednou :-),
... pokud tuto legendu hodláte používat, vězte, že (horní indexy) v textu článku "Mramor" směřují právě sem,
... takže si k této stránce otevřete článek "Mramor" a můžete začít...
(1) Vysvětlivky k přehledné geologické mapě 1 : 200 000, M - 33 - XIII KARLOVY VARY, 1963, ÚÚG a nakl. ČSAV, kolektiv autorů - redaktor listu Vladimír Zoubek (str. 69)
(2) xxx
(3) Vojenský systém S-42 je používán ve většině turistických map v ČR. Je založen na válcovém zobrazení poledníkových pásů, kdy každý pás zobrazuje území široké 6°. Česká republika je na pásu 3 a 4, Slovensko je na 4. Výhodou systému je, že souřadnice bodu lze v papírové mapě odečítat pomocí obyčejného pravítka.
zajímavý text - částečná historie "Kalkofen"
Kalkofen - Villa Martha – Frosch
Der Heimatwanderer von früher weiß Bescheid, daß es sich bei den in der Überschrift genannten Namen um markante Punkte auf Wernersreuther Flur handelte. Der Grüner Graf Zedtwitz betrieb um die Jahrhundertwende in Wernersreuth eine Ziegelei und eine Kalkbrennerei. Seine wirtschaftlichen Hoffnungen erwiesen sich als trügerisch. Der Bau der Bezirksstraße Asch-Oberreuth, auf den er gesetzt hatte, verzögerte sich um ein Jahrzehnt. Als der Graf merkte, daß der Aufschwung ausblieb, schrieb er sein Unternehmen im „Neuen Vogtländischen Anzeiger” in Plauen zum Verkauf aus. Ein vogtländischer Industrieller zeigte Interesse. Er hatte angeblich den Plan, in Wernersreuth der billigen Arbeitskräfte wegen eine Wirkwarenfabrik zu errichten. Auch ein von einem Marktscheider festgestelltes Basaltvorkommen reizte ihn. Es wurde aber nichts aus den Plänen. Der erste Weltkrieg ließ sie "vergessen“ Übriggeblieben war die „Villa Martha", die sich der Industrielle abseits von Wernersreuth in einem stillen Waldwinkel als Sommerfrische erbaut hatte. Seiner Sekretärin, die er als „Statthalterin" in das Haus gesetzt hatte, wurde es dort alsbald zu einsam und zu „anterisch“. Sie verließ die Villa, der Besitzer verlor das Interesse an ihr (an der Villa nämlich, vielleicht auch an der Sekretärin) und er verschleuderte sie (die Villa) um 11.000 Kronen an einen gewissen Martin Keller. Dieser trat das Gebäude dann später um 30.000 Kronen an die Ascher Bezirkskrankenkasse ab, die ein Erholungsheim draus machte. Den Kalkofen erstand der Oberreuther Landwirt Johannes Künzel, das dazugehörige große Waldstück wurde geschlagen und dann an den Ascher Fabrikanten Adolf Künzel verkauft, der es wieder aufforstete. Das von dem Grüner Grafen aufgetane Schotterwerk wurde verpachtet, ging aber bald ein. Dritte Einschicht: Das Gasthaus „Zum Grünen Frosch” hart an der sächsischen Grenze bei Bärendorf am Kapellenberg lag ein gutes Stück Weges vom Ortskern Wernersreuth entfernt. Es mögen gegen fünf Kilometer gewesen sein. Ein Förster Seidel hatte die Waldschenke erbaut, die sich als bald eines regen Zuspruchs erfreute. Die Ascher wanderten gern durch die schönen und pilzereichen Wälder des Tannich, um dann im „Frosch“ einzukehren. Das Wirtshaus wechselte mehrmals seinen Besitzer. Zuletzt gehörte es dem Wernersreuther Bäcker Stadler.
Ernst Martin (†1982), veröffentlicht im Ascher Rundbrief Nr. 7/1976
Vápenka – Vila Marta – U Zelené žáby
Pro místní turisty jsou tři místa, uvedená v nadpisu, velmi dobře známá z vycházek v okolí Vernéřova.
Zastavení první:
Doubravský hrabě Zedwitz provozoval na přelomu století cihelnu a vápenku. Výsledky jeho podnikání však zůstaly daleko za očekáváním. Výstavba okresní silnice z Aše do Horních Pasek, který byla součástí jeho podnikatelského plánu, se však opozdila o celé desetiletí. Když si hrabě uvědomil, že se jeho podnikatelské ambice nenaplní, nabídnul firmu v plavenských novinách „Neue Vogtländischer Anzeige“ k prodeji. Jeden fogtlandský podnikatel projevil zájem. Pravděpodobně zamýšlel využít levné pracovní sily z Vernéřova a zřídit tam pletárnu. Také blízké ložisko čediče, objevené jedním důlním měřičem, vzbudilo jeho zájem. Veškeré plány však zhatila 1.světová válka.
Zastavení druhé:
Zbyla jen „Vila Marta“. Tu si průmyslník nechal postavit v tichém lesním zákoutí, nedaleko Vernéřova, jako své letní odpočinkové sídlo. Jeho sekretářka, která majetek spravovala, se tam však brzy cítila příliš osamělá a zanedlouho vilu opustila. Majitel ztratil zájem (o vilu a zřejmě i o sekretářku) a přenechal ji (vilu) za částku 11.000 korun jistému Martinu Kellerovi. Ten budovu později prodal za 30.000 korun ašské Okresní zdravotní pojišťovně, která v ní zřídila ozdravovnu.
Vápenku odkoupil Johanes Künzel, sedlák z Horních Pasek. K vápence příslušející les byl vymýcen a pozemek prodán ašskému podnikateli Adolfu Künzelovi, který jej znovu zalesnil. Štěrkovna, kterou otevřel doubravský hrabě, byla pronajata, ale později zcela zanikla.
Zastavení třetí:
Hostinec „U Zelené žáby“ se nacházel na hranicích se Saskem, nedaleko vesnice Bärendorf u Kapellenbergu. Byl od Vernéřova vzdálen hezký kousek cesty. Mohlo to být tak kolem pěti kilometrů. Záhy velmi oblíbený lesní hostinec zřídil lesník Seidel. Ašští obyvatelé s oblibou putovali hezkými lesy oblasti Tannigu, bohatými na houby, aby své putování zakončili u „Žáby“. Hostinec změnil několikrát majitele. Naposledy jej provozoval vernéřovský pekař Stadler.
Ernst Martin (+1982), uveřejněno v „Ascher Rundbrief“ Nr.7/1976.
(předklad: Ing. František Malý, Aš, 15.4.2026)
Zdroj:
https://wernersreuth.eu/wp-content/uploads/2023/11/Kalkofen-Villa-Marta-Frosch_20231106.pdf
https://wernersreuth.eu/wernersreuther-geschichten/