Vpravo od dnešní asfaltové cesty ("Horní Paseky - rozcestí" - "Na Komendě"), za lokalitou "vápenka", se v lese nachází vysoký betonový sloup se zbytky železných kotev. Traduje se, že jde o pilíř lanovky, jež souvisí s těžbou mramoru na lokalitě "vápenka".
obr - aktuální stav terénu, ZTM... - v přípravě
obr - aktuální stav, dmr5g... - v přípravě
obr - aktuální ortofoto (ČÚZK)... - v přípravě
... poválečný letecký snímek (rok= ) s patrnými tehdejšími cestami, zalesněním a polohou "štěrkovny"... (doplnit další snímek z vojenského archivu, pokud je)
Po bližším prozkoumání lokality se fukce pilíře jeví v "jiném světle".
Zjištěná fakta (03/2026):
- za pilířem, směrem po svahu se po obou starách cesty nachází vysoké haldy místního materiálu - zahliněného čedičového "štěrku"
- předběžným zjištěním (bez sondy do hald) se jedná o místní kusový čedič se sutí (eluvium) a hlínou
- haldy jsou porostlé vzrostlými stromy (věk cca xx let)
- v průsečíku haldy pilíř se nachází stará, celkem rozsáhlá těžebna, jež je momentálně víc jak z 1/3 zavezena různým materiálem
- materiál závozu - stavební suť, různé horniny, které nejsou místní (fylit, žula) a další + (zatím neidentifikovaný) odpad...
- příležitostně zřejmě dochází k dalšímu závozu (materiál=...)
- terén mezi cestou a těžebnou je pravděpodobně užíván pro občasnou skládku dřevní hmoty a je proto relativně urovnán a z cesty dobře přístupný
- těžebna je zčásti mělce zatopena a ve směru k pilíři dno těžebny stoupá (výjezd ?, koridor pro vyhrabávání materiálu?)
obr - pohled od asfaltové cesty k težebně... - v přípravě
obr - pohled na težebnu... - v přípravě
obr - pohled na haldy podél lesní cesty, směrem k pilíři a těžebně (jež je za pilířem)... - v přípravě
obr - opačný pohled, směrem od těžebny k pilíři a haldám... - v přípravě
Pilíř a jeho konstrukce (3.4.2026):
- pilíř má dvě části: a) vysokou = čtvercový průřez, ke koruně se zužující a b) nízkou - čtvercový blok s kotevními železy (se závitem) u paty pilíře, ve směru k težebně
- pilíř i přilehlý blok jsou zhotoveny z velmi kvalitního betonu a jsou málo korodované
- kamenivo v betonu je tvořeno čedičovou drtí (lom Libá ?) a drtí křemene (z Goethových skalek?), v poměru cca 1:1
- pilíř byl zřejmě betonován do dřevěného bednění (?) a povrch nebyl dále upraven (?)
- na pilíři jsou patrny pozdější opravy světlou jemnozrnnou (betonovou) maltou (proč, kdy?)
obr - nákres pilíře (karta z muzea)... - v přípravě
obr - detail zdiva pilíře... - v přípravě
obr - koruna pilíře s kotevními železy... - v přípravě
obr - detail oprav pilíře jemnozrnnou maltou... - v přípravě
obr - přilehlý blok s kotevními trny... - v přípravě
obr - přilehlý blok s kotevními trny - detail trnů se závitem (metrický?)... - v přípravě
Z uvedeného lze dovozovat (10.4.2026), že:
- težebna, pilíř a haldy mají přímou souvislost
- zjištěné antropogenní objekty tvoří území, kde se mohlo (mělkým jámovým lomem a na ní kolmou do svahu zahloubenou jámou) těžit místní čedičové eluvium
- zatím jediný historický pramen, pojednávající o "štěrkovně", zřejmě poukazuje na toto místo (ověřit historické majitele?)
- drť - resp. materiál - z těžebny a hald lze bezpečně odlišit od nového lomového drceného materiálu (lom Libá), jež je běžně používán na zpevnění cest na Ašsku
- kde byla drť konkrétně použita není známo (zatím)
"Čedičové eluvium":
- (také reziduum) je zvětralinový plášť vzniklý na místě (in situ) rozpadem čedičových hornin
- materiál zůstává po zvětrávání na původním místě, není transportován vodou či větrem, a tvoří tak vrchní vrstvu horninového podkladu (2)
obr - detail čedičového eluvia (in situ)... - v přípravě
obr - detail "antropogenního" materiálu (halda 1)... - v přípravě
obr - detail "antropogenního" materiálu (halda 2)... - v přípravě
Průběh průzkumu hald (plánováno na léto 2026):
- pracovní předpoklad - haldy jsou zřejmě přemístěným vytěženým (a neodvezeným) čedičovým eluviem (?)
- pracovní předpoklad - haldy jsou "podsítným", drobotinou nepoužitelnou pro stavební účely nebo (z části) i zahliněné vrchní partie těžebny (?)
- v přípravě
Jediný novodobější písemný pramen, kde je zmíněna těžba čedičového štěrku nadaleko "vápenky" uvádí:
Kalkofen - Villa Martha – Frosch
Der Heimatwanderer von früher weiß Bescheid, daß es sich bei den in der Überschrift genannten Namen um markante Punkte auf Wernersreuther Flur handelte. Der Grüner Graf Zedtwitz betrieb um die Jahrhundertwende in Wernersreuth eine Ziegelei und eine Kalkbrennerei. Seine wirtschaftlichen Hoffnungen erwiesen sich als trügerisch. Der Bau der Bezirksstraße Asch-Oberreuth, auf den er gesetzt hatte, verzögerte sich um ein Jahrzehnt. Als der Graf merkte, daß der Aufschwung ausblieb, schrieb er sein Unternehmen im „Neuen Vogtländischen Anzeiger” in Plauen zum Verkauf aus. Ein vogtländischer Industrieller zeigte Interesse. Er hatte angeblich den Plan, in Wernersreuth der billigen Arbeitskräfte wegen eine Wirkwarenfabrik zu errichten. Auch ein von einem Marktscheider festgestelltes Basaltvorkommen reizte ihn. Es wurde aber nichts aus den Plänen. Der erste Weltkrieg ließ sie "vergessen“ Übriggeblieben war die „Villa Martha", die sich der Industrielle abseits von Wernersreuth in einem stillen Waldwinkel als Sommerfrische erbaut hatte. Seiner Sekretärin, die er als „Statthalterin" in das Haus gesetzt hatte, wurde es dort alsbald zu einsam und zu „anterisch“. Sie verließ die Villa, der Besitzer verlor das Interesse an ihr (an der Villa nämlich, vielleicht auch an der Sekretärin) und er verschleuderte sie (die Villa) um 11.000 Kronen an einen gewissen Martin Keller. Dieser trat das Gebäude dann später um 30.000 Kronen an die Ascher Bezirkskrankenkasse ab, die ein Erholungsheim draus machte. Den Kalkofen erstand der Oberreuther Landwirt Johannes Künzel, das dazugehörige große Waldstück wurde geschlagen und dann an den Ascher Fabrikanten Adolf Künzel verkauft, der es wieder aufforstete. Das von dem Grüner Grafen aufgetane Schotterwerk wurde verpachtet, ging aber bald ein. Dritte Einschicht: Das Gasthaus „Zum Grünen Frosch” hart an der sächsischen Grenze bei Bärendorf am Kapellenberg lag ein gutes Stück Weges vom Ortskern Wernersreuth entfernt. Es mögen gegen fünf Kilometer gewesen sein. Ein Förster Seidel hatte die Waldschenke erbaut, die sich als bald eines regen Zuspruchs erfreute. Die Ascher wanderten gern durch die schönen und pilzereichen Wälder des Tannich, um dann im „Frosch“ einzukehren. Das Wirtshaus wechselte mehrmals seinen Besitzer. Zuletzt gehörte es dem Wernersreuther Bäcker Stadler.
Ernst Martin (†1982), veröffentlicht im Ascher Rundbrief Nr. 7/1976
Vápenka – Vila Marta – U Zelené žáby
Pro místní turisty jsou tři místa, uvedená v nadpisu, velmi dobře známá z vycházek v okolí Vernéřova.
Zastavení první:
Doubravský hrabě Zedwitz provozoval na přelomu století cihelnu a vápenku. Výsledky jeho podnikání však zůstaly daleko za očekáváním. Výstavba okresní silnice z Aše do Horních Pasek, který byla součástí jeho podnikatelského plánu, se však opozdila o celé desetiletí. Když si hrabě uvědomil, že se jeho podnikatelské ambice nenaplní, nabídnul firmu v plavenských novinách „Neue Vogtländischer Anzeige“ k prodeji. Jeden fogtlandský podnikatel projevil zájem. Pravděpodobně zamýšlel využít levné pracovní sily z Vernéřova a zřídit tam pletárnu. Také blízké ložisko čediče, objevené jedním důlním měřičem, vzbudilo jeho zájem. Veškeré plány však zhatila 1.světová válka.
Zastavení druhé:
Zbyla jen „Vila Marta“. Tu si průmyslník nechal postavit v tichém lesním zákoutí, nedaleko Vernéřova, jako své letní odpočinkové sídlo. Jeho sekretářka, která majetek spravovala, se tam však brzy cítila příliš osamělá a zanedlouho vilu opustila. Majitel ztratil zájem (o vilu a zřejmě i o sekretářku) a přenechal ji (vilu) za částku 11.000 korun jistému Martinu Kellerovi. Ten budovu později prodal za 30.000 korun ašské Okresní zdravotní pojišťovně, která v ní zřídila ozdravovnu.
Vápenku odkoupil Johanes Künzel, sedlák z Horních Pasek. K vápence příslušející les byl vymýcen a pozemek prodán ašskému podnikateli Adolfu Künzelovi, který jej znovu zalesnil. Štěrkovna, kterou otevřel doubravský hrabě, byla pronajata, ale později zcela zanikla.
Zastavení třetí:
Hostinec „U Zelené žáby“ se nacházel na hranicích se Saskem, nedaleko vesnice Bärendorf u Kapellenbergu. Byl od Vernéřova vzdálen hezký kousek cesty. Mohlo to být tak kolem pěti kilometrů. Záhy velmi oblíbený lesní hostinec zřídil lesník Seidel. Ašští obyvatelé s oblibou putovali hezkými lesy oblasti Tannigu, bohatými na houby, aby své putování zakončili u „Žáby“. Hostinec změnil několikrát majitele. Naposledy jej provozoval vernéřovský pekař Stadler.
Ernst Martin (+1982), uveřejněno v „Ascher Rundbrief“ Nr.7/1976.
(předklad: Ing. František Malý, Aš, 15.4.2026)
Zdroj:
https://wernersreuth.eu/wp-content/uploads/2023/11/Kalkofen-Villa-Marta-Frosch_20231106.pdf
https://wernersreuth.eu/wernersreuther-geschichten/
... aktuální turistická mapa (mapy.cz, 10.4.2026) s vyznačením pilíře, bývalý "vápencový" lom (lokalita "vápenka") je vzdálen víc jak 400 m...
... aktuálním ortofoto (2019-2021) s vyznačením pilíře a jámového lomu na krystalický vápenec (mramor), (mapy.cz, 10.4.2026), ortofoto neodpovídá současnému stavu (04/2026), kdy je plocha před těžebnou zbavena porostu (!)...
obr - aktuální snímek z dronu... - v přípravě
obr - stabilní katastr (a majitelé)... - v přípravě
"POZNÁMKY"
číselné odkazy (horní indexy) v textu - viz "Tajemný pilíř nedaleko "vápenky" - legenda"