Co bylo, je totéž, co býti má, a co
se nyní děje, je to, co se díti
bude, a nic není nového pod sluncem.
Je snad nějaká věc, o níž by bylo
možno říci: Hle, to je cosi nového?
Všechno už bylo v dobách, které byly
před námi. Nezůstávají v paměti
věci, které byly kdysi; nezůstane
proto ani památka těch, které budou. (3)
Celá geologická minulost Země byla rozčleněna dle geologického a paleontologického vývoje na Zemi do hierarchicky uspořádaných časových úseků podle událostí, které se v daném období či na jejich rozhraní staly. Vznikla tak tzv. stratigrafická tabulka, která rozděluje minulost Země na jednotlivá období, kdy na vrchu tabulky jsou období nejmladší a pod nimi postupně řazena období starší.
K určování absolutní stáří se využívá znalostí o rozpadu nestabilních radioaktivních prvků v prvky stabilní (tzv. rozpadové řady (5)), sleduje se množství prvků ve zkoumané látce a vypočítává čas potřebný k dosažení naměřeného stavu poměru prvků; předpokládá se, že stabilního izotopu bylo - na počátku - nulové množství a rozpad probíhá bez závislosti na fyzikálních a chemických podmínkách; hlavní rozpadové řady jsou: rubidium-stronciová (Rb/Sr), kalium-argonová (K/Ar), uran-olovo (U/Pb) a radiouhlíková (14C), vhodná jen pro období posledních asi 50 000 let. (více viz článek Radioaktivní datování)
Určování relativního stáří se opírá o stratigrafické principy; ... zákon superpozice, zákon stejných zkamenělin a o korelaci pravidelně (zvláště rytmicky) uložených sedimentů.
Chronostratigrafie
(zkoumá a řadí horninové jednotky na základě jejich relativního stáří, stanovuje a využívá stratotypy, postupuje podle stratigrafických principů, upřesňuje "globální"stratotypy", využívá i znalostí o absolutním stáří hornin; výstupem práce mnoha mezinárodních a národních institucí je "celosvětový standard" zastřešován Mezinárodní stratigrafickou komisí (ICS) a stále zpřesňován (viz poznámky v tabulce); česká stratigrafická komise je nezávislá (1) a přímo navazuje na ICS)
Mezinárodní chronostratigrafická tabulka zobrazuje sled chronostratigrafických jednotek a absolutní stáří jejich hranic. Chronostratigrafická jednotka je soubor hornin, které vznikly ve specifickém časovém intervalu. Každá jednotka je určena spodní a svrchní hranicí, které jsou izochronními horizonty, představujícími záznamy konkrétních událostí v geologické historii Země. Tyto horizonty jsou objektivně stanovitelné a globálně korelovatelné. Chronostratigrafické jednotky jsou hierarchicky řazené od nejnižších po nejvyšší v tomto pořadí: stupeň, pododdělení, oddělení, útvar, eratém a eonotém. Postupně se pracuje na tom, aby všechny jednotky byly definovány svými spodními hranicemi na globálních stratotypech (GSSP - Global Boundary Stratotype Section and Point). To platí i pro jednotky archaika a proterozoika, dosud definované globálním standardním stratigrafickým stářím (GSSA - Global Standard Stratigraphic Age). Neformální jednotky a jednotky doposud nepojmenované jsou psány kurzívou. Mezinárodní chronostratigrafická tabulka byla sestavena a je průběžně aktualizována Mezinárodní stratigrafickou komisí. Český překlad byl vytvořen Českou stratigrafickou komisí. (4)
velká tabulka v češtině (v 2021/10) v .jpg - 4,8 MB; poznámka ke stupňům (2)
nejnovější verze tabulky v angličtině (v .pdf): v 2025/12
Mapová aplikace s lokalizacemi hranic a stratotypů
podrobné informace na stránkách České geologické služby:
https://cgs.gov.cz/o-nas/aktuality/nova-mezinarodni-chronostratigraficka-tabulka
Geochronologie
(obor, jehož cílem je poznání stáří minerálů, hornin a stratigrafických jednotek. Toto datování může být absolutní (or. 57) nebo relativní. Určení absolutního stáří se opírá především o radiometrické (radiochronologické) metody, tj. studium radioaktivních prvků a produktů jejich rozpadu (radiometrie) - radioaktivit. Aplikuje se především na minerály i celé horniny magmatického nebo metamorfního původu. Hlavní metody jsou rubidium-stronciová (Rb/Sr), kalium-argonová (K/Ar), uran-olovo (U/Pb) a radiouhlíková (je vhodná jen pro období posledních asi 50 000 let; nazývá se též metoda 14C). Určování relativního stáří se opírá o stratigrafické principy (zákon superpozice, zákon stejných zkamenělin - viz straligrafie) a o korelaci pravidelně, zvláště rytmicky uložených sedimentů (varv).
(zdroj: Petránek, on-line geologická encyklopedie)
Obr. 57. Ve sloupci Měřítko času je vyjádřen časový poměr mezi jednotlivými érami; ukazuje, jak mimořádně dlouhé bylo období prekambria (šrafované) ve srovnání s ostatními érami. Veškeré číselné údaje jsou v miliónech let (J. Dercourt-J. Paquet 1983). Chronologická stupnice podle IUGS 1989 @ str. 196.
(zdroj: On-line Geologická encyklopedie)
Obr. 2. Schematický diagram znázorňující ústřední roli geochronologie ve vědách o Zemi a planetách
"Geochronologie je věda o datování stáří zemských materiálů (horniny, minerály, fosilie) a geologických událostí (obr. 2). Hraje ústřední roli ve všech historických aspektech planetárních věd a věd o Zemi. Geochronologie je nepostradatelným nástrojem pro rekonstrukci geodynamického vývoje orogenních pásem, datování uložení plutonických nebo vulkanických hornin, metamorfních dějů, ukládání sedimentů a určování stáří zdrojových hornin, ze kterých pochází sedimentární suť. Je zásadní pro paleo-seismologii, protože omezuje stáří paleo-zemětřesení a průměrné rychlosti posunu zlomů, což umožňuje vědcům vyhodnotit rychlost zdvihu kůry, datovat ukládání nerostných zdrojů a mnoho dalších aplikací."
zdroj textu a obrázku.jpg)
zdroj obrázku: Wikipedie
text ve zpracování
"Přísné rozlišování mezi chronostratigrafií a geochronologií je často obtížné i pro specialisty. Kdy je karbon systém a kdy je to perioda? Kdy je mezozoikum éra a kdy je to eratém? Smysl přece má používat stejné názvy při označování horninových jednotek a jim odpovídajících časových období. Rozčlenění do souvislé časové osy je jednoduchý koncept, který také intuitivně využívají laici při debatách o členění geologických vrstev – starší horninová tělesa nebo vrstvy jsou níže, mladší nad nimi."
zdroj: Wikipedie
Z obou názvů ("geochronologie" a "chronostratigrafie") na nás čiší čas ("chronos"), který jsme (jako lidstvo) vymysleli a snažíme se jej do všeho zakomponovat. Je to samozřejmě výhodné, zejména s ohledem na fungování komplikované vyspělé civilizace... Ale! Země se žádným časem neřídí. Její vývoj prostě plyne vpřed (?) a dokonce tam i zpět (viz prográdní a retrográdní metamorfóza hornin, pohyby kontinentů, "erozní"/geografický cyklus atd.).
Zjednodušený pohled:
zdroj: Pavel Šamonil, dostupné on-line
zdroj: CHLUPÁČ, Ivo. Geologická minulost České republiky. Vyd. 2., opr. Neživá příroda. Praha: Academia, 2011. ISBN 978-80-200-1961-5.
zdroj obrázku: CHLUPÁČ, Ivo; BRZOBOHATÝ, Rostislav; KOVANDA, Jiří a STRÁNÍK, Zdeněk. Geologická minulost České republiky. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0914-0.
zdroj: xxx
zdroj: xxx
zdroj: xxx
(zdroj: JANOUŠOVÁ, Jaroslava a VOTÝPKA, Jan. Všechno bylo jinak: o minulosti země a vývoji povrchu Československa. Objektiv (Albatros). Praha: Albatros, 1980.)
"POZNÁMKY"
číselné odkazy (horní indexy) v textu - viz "Gelogický čas a cykly - legenda"