obecně o žulách/rulách (ortorulách a pararulách) - text v přípravě
"křemen-živec-slída, to je naše třída" :-)
prozatimní pel-mel poznámky k žulám (granitům, granitoidům) a rulám (ortorulám, pararulám)
systém primárních puklin v žulách (historicky tzv. Clossův systém (model) puklinatosti" (něm. geolog H. Closs)
Masivní granity umožňují vylamování velkých bloků – monolitů. Stěny vylomených žulových kvádrů jsou vlastně systémy odlučnosti různé kvality, podle kterých se žula vylamuje. Tyto tři "strany kamene" rozlišují kameníci již od pradávna a říkají jim dobrá strana, špatná strana a honové plochy. Geologové je označují jako systém puklin SQL.
Pukliny S (sevřené) jsou strmé a obvykle rovnoběžné s plochami toku žulového magmatu, tedy i s protažením jednotlivých minerálních zrn. Proto se podle nich žula podle potřeby dobře láme (podle kameníků dobrá strana) a vylomené bloky bývají tomto směru delší. Pukliny Q (otevřené) jsou rovněž strmé, avšak jdou napříč tokovým strukturám a minerálním zrnům. Protože jsou otevřené, bývají často vyhojeny druhotnými minerály (žíly) a kámen podle nich snadno nechtěně praská (podle kameníků špatná strana). Poslední pukliny L (ložní) jsou vždy zhruba vodorovné, resp. mírně nakloněné podle povrchu terénu, což ukazuje na jejich zvětrávací původ. Kameníci je označují jako honové plochy.
(zdroj: geopark MUNI, dostupné on-line)
proč a jak SQL pukliny vznikají?
primární pukliny vznikají ve všech vyvřelých horninách (například tzv. sloupcovitá odlučnost ve výlevných horninách - v bazaltech, (v kyselých) ryolitech apod.), systém na sebe kolmých puklin vzniká zejména v žulách, výsledkem je "krychlovitá" (také bloková) odlučnost žuly a její dobrá štípatelnost v některých směrech právě primárních puklin (= proto se z ní dělají dlažební kostky), tyto pukliny nejsou obvykle vidět a jsou indikovány strukturou horniny (viz výše). Krychle jsou to proto, že magma chladne daleko pomaleji něž u hornin výlevných ("víceboká" odlučnost) a magma má čas se pravidelněji smršťovat (platí to pro "prostředek plutonu", kde nejsou žádné výrazné tepelné kontakty a není tam žádný zjevný teplotní gradient (cca je "izotropní", resp. je všesměrný) = žula vzniká tuhnutím magmatu hluboko pod zemským povrchem a proces tuhnutí je velmi pomalý (miliony až desítky milionů let).
S pukliny - podélné - vznikající pararelně s magmatickou lineací, obvykle nemají (skoro nikdy) výplň a jsou uzavřené
Q pukliny - příčné - kolmé na lineaci, jsou často vyplněné (žíly magmatu, pozdní aplity apod.), jsou otevřené až částečně rozevřené
L pukliny - ložní - paralelní s magmatickou foliací (s tokovými plochami), někdy bývají vyplňované
další - exfoliační, blízko povrchu žulového masivu, do hloubky jich ubývá (https://www.ig.cas.cz/propustna-zula/)
Na výchoze nedaleko hradu v Lipnici nad Sázavou jsou patrné četné trhliny a také jejich uspořádání v sadách dle geografických směrů. Nejvýraznější jsou mírně ukloněné tzv. exfoliační pukliny, které jsou hojné při povrchu a kterých směrem do hloubky v horninovém masívu rychle ubývá. Tyto trhliny vznikají v důsledku snížení tlaku nadložních hornin, které po utuhnutí žuly v hloubce několika kilometrů v průběhu milionů let zvětraly a byly odneseny. V levé části snímku jsou vidět svislé trhliny přes celou výšku výchozu. Tyto trhliny vznikly v důsledku smršťování chladnoucího, byť už utuhlého, žulového masívu v hloubce několika kilometrů. Obdobný vznik přisuzujeme i trhlinám, které svým směrem odpovídají viditelné čelní stěně výchozu.
(zdroj: https://www.ig.cas.cz/propustna-zula/ )
další zdroje:
L-TEKTO - přednášky
43_pukliny_zuly_bazalty
https://is.muni.cz/th/zc06t/Sibor_reserse.pdf
https://is.muni.cz/th/zc06t/Diplomova_prace_Sibor_final.pdf
https://www.researchgate.net/publication/235996519_Structural_contrasts_in_granitic_rocks_of_the_Lusatian_Granodiorite_Complex_and_the_Erzgebirge_Germany_-_in_commemoration_of_Hans_Cloos_Strukturelle_Kontraste_in_granitischen_Gesteinen_des_Lausitzer_G
přeměna granitu na ortorulu
V Krušných horách, Krkonoších, Orlických
horách, na Králickém Sněžníku, na Kutnohorsku a
ve Žďárských vrchách – tam všude najdeme
zvláštní hrubě porfyrické alkalickoživcové granity
(žuly), které utuhly na konci kambria. Tvoří je
alkalické živce (ortoklas a albit), křemen a biotit.
Nápadná je i přítomnost velkých živcových
vyrostlic, které dosahují velikosti až 10 cm.
Tyto granity byly během hercynského
vrásnění zčásti nebo úplně přeměněny v ortorulu.
Tehdy minerální asociaci doplnila ještě metamorfně vzniklá světlá slída (muskovit) dobře
patrná na plochách foliace.
Postup přeměny granitu v rulu lze rozdělit
do tří stádií. Nejméně přeměněný je metagranit,
který má dobře pozorovatelné a stále ještě
hranaté vyrostlice živce ortoklasu. Mikroskopicky
jsou však již rozpadlé na malá zrnka, takže se
jejich stavba více než původnímu krystalu podobá
slisované kostce cukru. Vyšším stádiem přeměny
je okatá rula. Její velké živce si ještě podržely
přibližný tvar vyrostlic, avšak jsou zaoblené
a připomínají tak jakási velká oka, která jsou
obtékána vytaženými zrny základní hmoty.
Posledním stádiem se spíše tušenými než jistými
znaky původního granitu je plástevnatá rula.
V tomto stádiu jsou již všechna zrna včetně
vyrostlic rozmázlá v monominerální agregáty,
které tvoří víceméně průběžné ploché "plástve"
(páskování).
Zajímavost: Na Kutnohorsku, v okolí Doubravčan, ale i jinde se extrémním protažením minerálů
tohoto granitu vytvořila tzv. stébelnatá rula.
(zdroj: "přeměna žuly v rulu")
Hornina a minerály: Hrubě porfyrický hrubozrnný
alkalickoživcový biotitický metagranit, který s postupem deformace přechází do okaté ortoruly až
se z něj stane ortorula plástevnatá. Minerální
složení: albit, draselný živec, křemen a biotit, k nim
přistupuje muskovit vzniklý retrográdní metamorfózou (Melichar, red., 2009).
Stáří: Granity intrudovaly do okolních hornin na
konci kambria (starší prvohory) v období před 512
miliony lety (Wendt et al., 2001); stáří bylo určeno
radiometricky na minerálu zirkonu. K metamorfní
přeměně na metagranit a muskovitizaci došlo
během hercynské orogeneze, zřejmě ve spodním
karbonu.
xxx