... je stránka, která obsahuje upřesňující, vysvětlující a studijní informace, které píšu pro sebe - abych vše nezapomněl najednou :-),
... pokud tuto legendu hodláte používat, vězte, že (horní indexy) v textu článku "Mramor" směřují právě sem,
... takže si k této stránce otevřete článek "Mramor" a můžete začít...
(1) Vysvětlivky k přehledné geologické mapě 1 : 200 000, M - 33 - XIII KARLOVY VARY, 1963, ÚÚG a nakl. ČSAV, kolektiv autorů - redaktor listu Vladimír Zoubek (str. 69)
(2) xxx
(3) Vojenský systém S-42 je používán ve většině turistických map v ČR. Je založen na válcovém zobrazení poledníkových pásů, kdy každý pás zobrazuje území široké 6°. Česká republika je na pásu 3 a 4, Slovensko je na 4. Výhodou systému je, že souřadnice bodu lze v papírové mapě odečítat pomocí obyčejného pravítka.
zajímavý text - částečná historie "Kalkofen"
Kalkofen - Villa Martha – Frosch
Der Heimatwanderer von früher weiß Bescheid, daß es sich bei den in der Überschrift genannten Namen um markante Punkte auf Wernersreuther Flur handelte. Der Grüner Graf Zedtwitz betrieb um die Jahrhundertwende in Wernersreuth eine Ziegelei und eine Kalkbrennerei. Seine wirtschaftlichen Hoffnungen erwiesen sich als trügerisch. Der Bau der Bezirksstraße Asch-Oberreuth, auf den er gesetzt hatte, verzögerte sich um ein Jahrzehnt. Als der Graf merkte, daß der Aufschwung ausblieb, schrieb er sein Unternehmen im „Neuen Vogtländischen Anzeiger” in Plauen zum Verkauf aus. Ein vogtländischer Industrieller zeigte Interesse. Er hatte angeblich den Plan, in Wernersreuth der billigen Arbeitskräfte wegen eine Wirkwarenfabrik zu errichten. Auch ein von einem Marktscheider festgestelltes Basaltvorkommen reizte ihn. Es wurde aber nichts aus den Plänen. Der erste Weltkrieg ließ sie "vergessen“ Übriggeblieben war die „Villa Martha", die sich der Industrielle abseits von Wernersreuth in einem stillen Waldwinkel als Sommerfrische erbaut hatte. Seiner Sekretärin, die er als „Statthalterin" in das Haus gesetzt hatte, wurde es dort alsbald zu einsam und zu „anterisch“. Sie verließ die Villa, der Besitzer verlor das Interesse an ihr (an der Villa nämlich, vielleicht auch an der Sekretärin) und er verschleuderte sie (die Villa) um 11.000 Kronen an einen gewissen Martin Keller. Dieser trat das Gebäude dann später um 30.000 Kronen an die Ascher Bezirkskrankenkasse ab, die ein Erholungsheim draus machte. Den Kalkofen erstand der Oberreuther Landwirt Johannes Künzel, das dazugehörige große Waldstück wurde geschlagen und dann an den Ascher Fabrikanten Adolf Künzel verkauft, der es wieder aufforstete. Das von dem Grüner Grafen aufgetane Schotterwerk wurde verpachtet, ging aber bald ein. Dritte Einschicht: Das Gasthaus „Zum Grünen Frosch” hart an der sächsischen Grenze bei Bärendorf am Kapellenberg lag ein gutes Stück Weges vom Ortskern Wernersreuth entfernt. Es mögen gegen fünf Kilometer gewesen sein. Ein Förster Seidel hatte die Waldschenke erbaut, die sich als bald eines regen Zuspruchs erfreute. Die Ascher wanderten gern durch die schönen und pilzereichen Wälder des Tannich, um dann im „Frosch“ einzukehren. Das Wirtshaus wechselte mehrmals seinen Besitzer. Zuletzt gehörte es dem Wernersreuther Bäcker Stadler.
Ernst Martin (†1982), veröffentlicht im Ascher Rundbrief Nr. 7/1976
překlad Google translatorem
Vápenka - Vila Martha - Frosch.
Ti, kteří byli doma, vědí, že jména zmíněná v nadpisu byla významnými památkami Wernersreuthu. Hrabě Zedtwitz, člen řad Zelených, provozoval na přelomu století ve Wernersreuthu cihelnu a vápenku. Jeho ekonomické naděje se ukázaly jako iluzorní. Výstavba okresní silnice Asch-Oberreuth, na kterou počítal, se zpozdila o deset let. Když si hrabě uvědomil, že se hospodářský vzestup nedaří, inzeroval svůj podnik na prodej v „Neuer Vogtländische Anzeiger“ (Nový vogtlandský inzerent) v Plavnu. Zájem projevil jeden vogtlandský průmyslník. Údajně plánoval postavit ve Wernersreuthu továrnu na pletení kvůli levné pracovní síle. Lákalo ho také ložisko čediče, které objevil tržní inspektor. Plány se však nikdy neuskutečnily. První světová válka je „zapomněla“. Zůstala jen „Villa Martha“, kterou si průmyslník nechal postavit v klidném koutě lesa daleko od Wernersreuthu. Postavil si letní útočiště. Jeho sekretářka, kterou do domu umístil jako „guvernéra“, ho brzy shledala příliš osamělým a příliš „vnějším“. Vilu opustila, majitel o ni (konkrétně o vilu a možná i o sekretářku) ztratil zájem a prodal ji (vilu) za 11 000 korun jistému Martinu Kellerovi. Později budovu prodal za 30 000 korun ascherské okresní zdravotní pojišťovně, která ji přestavěla na rekonvalescenci. Vápenku koupil oberreuthský sedlák Johannes Künzel a přilehlý rozsáhlý les byl pokácen a poté prodán ascherskému továrníkovi Adolfu Künzelovi, který jej znovu zalesnil. Štěrkovnu, kterou otevřel hrabě Grüner, si pronajal, ale brzy zkrachovala. Třetí samostatná vrstva: Hostinec „Zum Grünen Frosch“ (Zelená žába) blízko saských hranic poblíž Bärendorfu am Kapellenberg byl od centra Wernersreuthu v dobré vzdálenosti. Mohl být vzdálen asi pět kilometrů. Lesní hostinec, který se brzy těšil značné oblibě, postavil lesník jménem Seidel. Obyvatelé Ascheru si užívali túry krásnými lesy bohatými na houby v pohoří Tannich a zastavovali se u „Frosche“ (Žáby). Hostinec několikrát změnil majitele. Naposledy patřil pekaři Stadlerovi z Wernersreuthu.
Ernst Martin (†1982), publikováno v Ascher Rundbrief č. 7/1976
Zdroj:
https://wernersreuth.eu/wp-content/uploads/2023/11/Kalkofen-Villa-Marta-Frosch_20231106.pdf
https://wernersreuth.eu/wernersreuther-geschichten/