... je stránka, která obsahuje upřesňující, vysvětlující a studijní informace, které píšu pro sebe - abych vše nezapomněl najednou :-),
... pokud tuto legendu hodláte používat, vězte, že (horní indexy) v textu článku "Neobvyklý P-, Li- a Sn- bohatý pegmatit z Vernéřova u Aše" směřují právě sem,
... takže si k této stránce otevřete článek "Neobvyklý P-, Li- a Sn- bohatý pegmatit z Vernéřova u Aše" a můžete začít...
(2) revize napadá nesprávné založení průzkumné šachty, jež by při těžbě vázala značné zásoby rudniny
(3) ... a taky mnohem více nebo mnohem méně :-)
(4) název lokality "na pískách" či "Zinnberg" se objevuje různě text v přípravě
(6) Benno Tins - Historie Ašského výběžku (thonbrunn.cz).
(7) viz publikace - ŠLECHTICKÉ RODY na Ašsku, dostupné on-line
(8) jak poznat "cínovec" čili kasiterit prastarou metodou: Důkaz cínovce (kasiteritu), autor RNDr. Richard Jan Hons (radioaktivnistranky.cz)
(9) "Knöckelmühle / Glöckelmühle, č.p. 27"
"Mlýn Knöckelmühle byl čtvrtým mlýnem ve Vernéřově. Původně to byl panský hamr vernéřovských dolů na cín. Listina z roku 1606 popisuje přeměnu tohoto hamru na mlecí mlýn. Tím také skončila těžba cínu v celém Ašském výběžku. Adam von Zedtwitz nechal majitele vernéřovského poplužního dvora Erharda Wettengela na jeho náklady zbudovat na místě hamru mlecí mlýn. Podle brambašské matriky na mlýně roku 1633 mlel Hans Rogler. Po Roglerovi následovala celá řada mlynářů: Wolf Künzel, Wolf Wettengel, Michael Rogler, Hans Schaller, Stefan Heinzmann a Georg Ploß, v roce 1702 pak na mlýn přichází Johann Sebastian Knöckel (1665-1756) ze slovutného rossbašského mlynářského rodu Knöckelů, až se konečně roku 1801 na mlýn přiženil Johann Nikol Wunderlich.
Někdy kolem roku 1830 byl mlecí mlýn přeměněn na šindelový mlýn, v roce 1847 již není uváděn jako mlecí. Tittmann ve své vlastivědě z roku 1893 uvádí „Glöckel-Mühle č.p. 27 na výrobu šindelí”. Těmito šindelemi bylo před válkou pokryto ještě mnoho stodol i několik usedlostí. V 19. století byl jeho majitelem Johann Künzel, povoláním výrobce šindelí. Jeho syn Max Künzel je však již v roce 1930 uváděn jako „zedník”, neboť v té době již šindele dávno vyšly z módy. Došlo zde k určitému paradoxu, totiž že výrobce šindelí svou vlastní střechu - někdy kolem roku 1900 - pokryl moderními eternitovými šablonami.
Místní říkali tomuto mlýnu Glöckelmühle („Zvonkový mlýn”), nikoliv Knöckelmühle (podle Knöckelů); na vojenské mapě ze Sedmileté války (muzeum v Hofu) je ve Vernéřově uváděna dokonce značka kapličky (zvonička)! Na mlýně měl být kdysi vyzvánět zvonek. Ve skutečnosti jen kdysi došlo k záměně písmen. Název mlýna byl odvozen od mlynářského rodu Knöckelů, kteří zde po mužské linii vymřeli roku 1801 a v obci se od té doby nevyskytovali.
Tento mlýn pracoval jako katr až do odsunu v roce 1946. V poválečné době byl provozní objekt mlýna zbořen, dochovala se však obytná budova, která je svými majiteli pečlivě udržována."
(zdroj citace a obrázku: Slavomír Michalčík - thonbrunn.cz - dostupné on-line)
stránka ("blog"), článek - "Neobvyklý P-, Li- a Sn- bohatý pegmatit z Vernéřova u Aše"