... je stránka, která obsahuje upřesňující, vysvětlující a studijní informace, které píšu pro sebe - abych vše nezapomněl najednou :-),
... pokud tuto legendu hodláte používat, vězte, že (horní indexy) v textu článku "Fylitické břidlice "gräfenthalské"" směřují právě sem,
... takže si k této stránce otevřete článek "Fylitické břidlice "gräfenthalské"" a můžete začít...
(18-1) geocr50 (geologická mapa v měřítku 1 : 50 000, dostupná on-line)
(18-2) zařazení hornin do spodního ordoviku je analogické - podle nálezů Phycodes circinati RICHT. a ordovických trilobitů (v Durynsku)
(zdroj: Vysvětlivky k souboru geologických a ekologických účelových map přírodních zdrojů v měřítku 1 : 50 000, List 11 - 11 Aš; zpracoval kolektiv autorů: M. Haková - M. Hazdrová - J. Kovanda - Z Lochmann - V. Lysenko - V. Majer - V. Muller - V. Škovor - M. Štemprok - M. Tomášek; editor V. Muller; Český geologický ústav, Praha 1993; ISBN 80-7075-140-1; dostupné on-line)
(18-3) zařazení do svrchního kambria až spodního ordoviku se předpokládá jako analogie stejných "vrstev" mimo ČR; existuje i názor, že jde pouze o ordovik (Škvor, 1975 (18-6))
(18-4) diskordance = doslovně nesouhlas; vyjadřuje vztah dvou sousedních horninových jednotek, mezi jejichž uložením nastalo období bez sedimentace nebo období erozní činnosti; jde tedy o projev diskontinuity v sedimentaci (zdroj: Geologická encyklopedie on-line, Petránek)
(18-5) Fylitické břidlice - obecně (01)
"Barva horniny je v závislosti na složení šedobílá, stříbřitá, nazelenalá nebo hnědočerná. Textury bývají obvykle plošně paralelní nebo břidličnaté, foliace může být málo výrazná. Hornina je jemnozrnná až masivní, struktura hoemoblastická – lepidoblastická nebo granolepidoblastická. Fylitická břidlice tvoří přechod mezi nemetamorfovanými sedimenty a nízkým stupněm metamorfních přeměn reprezentovaným fylitem. Je pokládána za typickou anchimetamorfovanou horninu. V minerálním složení převládá křemen, plagioklas (albit), hydromuskovit, hydrobiotit, sericit nebo pyrofylit. V různém množství může být přítomen grafit, chloritoid nebo pyrit. Původně klastické minerály jsou částečně rekrystalované. Za přechod sedimentární horniny do metamorfované se považuje přeměna organické substance na grafit, přeměna illitu na sericit, případně vznik některých zeolitů. Již při 200 °C může docházet k reakcím za vzniku pyrofylitu nebo chloritu. Fylitické břidlice se vzhledem k jejich odlučnosti používají jako stavební pokrývačský materiál.
(zdroj citace: https://atlas.horniny.sci.muni.cz/metamorfovane/fylitic_bridlice.html)
(18-6) ŠKVOR, Vladimír. Geologie české části Krušných hor a Smrčin. Knihovna Ústředního ústavu geologického. Praha: Academia, 1975.; poznámka: v textu publikace jsou fylitické břidlice "gräfenthalské" popisovány jako: "šedočerné břidlice, které jsou součástí tzv. gräfenthalských vrstev"
(18-7) soubor geol. map Krušné hory západní část, ÚÚG, 1974 - mapa schválená komisí pro aprobaci map ÚÚG 16.12.1969, vysvětlivky jsou k dispozici on-line
(18-8) geocr25 s vrstvou "rastr" (geologické mapování do topografických map 1 : 25 000 s odlišnými barvami, legendou a prvotní interpretací "stratigrafických" jednotek); Ašsko bylo (spolu s listem Jáchymov) mapováno jako první v roce 1960; z těchto podrobných a často chyby obsahujících map byly tvořeny základní geologické mapy 1 : 50 000; více viz "Geologická mapa a povrch terénu"
legenda původních map je obvykle podrobnější než u dnešních měřítek 1: 50 000 ve kterých jsou některé (i dosud sporné) geologické jednotky sloučeny (například u "fykodových fylitických břidlic" jsou vyčleněny "dvě vrstvy": tmavě šedé fylitické břidlice (odpovídá dnešnímu pohledu) a šedozelené fylitické břidlice (které jsou dnes řazeny k frauenbašské skupině, stáří kambrium-ordovik)
(18-9) zhruba stejné území zachycené v geologické mapě prof. Mottla (1 : 53 000, cca před 1932); nejsou zde rozlišeny fykodové fylitické břidlice a jejich podloží (chlorit-sericitické fylity); vše je označeno jako "horní fylit" (Oberer Phyllit) s vložkami "chloritické rohovcové břidlice" (Chloritischer Hornblendechiefer) a polohami "páskovaných fylitů (Gebänderter Phyllit); vyznačeny jsou "bloky křemene" (Quarzblöcke) patrné na povrchu terénu; nadloží (dnes šedočerné fylitické břidlice gräfenthalské, řazené do spodního ordoviku) je definováno jako "spodní silur" (Unteres Silur) s tělesy "diabasů" (Diabas); další text v úpravě "visící hlína" (Gehängelehm) = ?
legenda: 
(18-10) legenda geologické mapy geocr50 - dostupná on-line (vložit číslo mapy = 1111 a kliknout "spustit sestavu")
(18-11) poza hranic Čech jsou horniny - v geologických mapách - značeny jinými barvami; souhrnný pohled v geologické mapě většího měřítka... text v přípravě
(18-12) červená turistická trasa "Hřebenovka" (2058 z Hranic-centrum přes Trojmezí na Trojstátí) je zde souběžná s dálkovou cyklotrasou EV 13 (Stezka Železné opony: Barentsovo - Černé moře (10 400 km) - Iron Curtain Trail), též zde
(18-13) místa vzniku mořských sedimentů - mj. i protolitu fykodových fylitických břidlic
(18-14) klasifikace sedimentů (sedimentárních hornin)
(18-15) geologická mapa 1: 50 000, tištěná (podklad topografický 1971 - stav ke dni 1. 1. 1983; podklad tematický 11/1985, tisk ÚÚG 1986), výřez a legenda; fylitické "fykodové" břidlice = "6 - šedočerné fylitické břidlice (gräfenthalská skupina), ordovik"
(18-16) Fylitické břidlice - obecně (02)
"Barva a celkový vzhled závisí na velikosti zrna a minerálním složení. Přítomnost chloritu způsobuje zelené zbarvení, sericitu šedobílé se stříbřitým leskem, zvyšující se obsah biotitu se projevuje odstíny od zlatožluté po tmavě hnědou, přítomnost grafitu vede k šedočernému až černému zabarvení.
Textura: plošně paralelní, břidličnatá, foliace
Struktura: homeoblastická: lepidoblastická, granolepidoblastická
Zrnitost: jemnozrnná
Poznámky: Typickým rysem je odlučnost podél hladkých paralélních ploch.
Původ: Pelitické sedimenty, popel, případně velmi jemné psamity
Definice: Fylitická břidlice je velmi slabě metamorfovaná hornina na přechodu mezi nemetamorfovanou břidlicí a fylitem. Od fylitu se liší méně intenzivní břidličnatostí, slabším svraštěním a matnějším leskem.
Metamorfní podmínky: regionální: epizonální: orogenní pásma
Minerální složení: Křemen, muskovit (sericit), biotit, chlorit, kalcit, grafitová substance, grafit a méně často i albit. Albit bývá obvykle nelamelovaný.
Charakteristika: Minerály jsou rozlišitelné pouze mikroskopicky. Slídové minerály a chlority zvýrazňují foliační plochy. Velikost jednotlivých šupinek slíd je relativně stejná. Plošně paralelní orientace slíd podmiňuje dokonalou břidličnatost.
Výskyt: Typickým příkladem jsou pokrývačské fylitické břidlice z povodí Střely u Rabštejna a Manětína.
Praktické využití: Tence deskovitá odlučnost byla dobrým předpokladem pro jejich využití ve stavebnictví, kde se používaly jako pokrývačské břidlice."
(zdroj citace: GREGEROVÁ, Miroslava. Poznávání hornin. Brno: Masarykova univerzita, 1998. ISBN 80-210-1838-0.)
stránka ("blog"), článek - "Fylitické břidlice "gräfenthalské""