"Vzácnou horninu Hranicka patřící ke skalinám a jiným ašským horninám se nepodobající, najdeme na několika místech ve fylitech a vypadá různě!"
KUCHAŘKA PRO ZAČÁTEČNÍKY:
"Vezmeme horninu bazaltového složení, například obyčejný "čedič" spíš ale čedičové stejnoměrně zrnité jemné tufy, přidáme trochu tepla a tlaku - podobně jako u fylitů... a hodně času! Tolik, aby se vše pěkně přeměnilo :-)... A máme metabazit! Velmi zajímavou, neobvyklou a nepříliš hojnou horninu Ašska."
CO JE METABAZIT?
text v přípravě
VYUŽITÍ:
Metabazit je velmi pevný, odolný vůči větrání, houževnatý a celkem těžký - používá se ... text v přípravě
PŮVOD JMÉNA:
xxx ?
BYLO - NEBYLO (... SPÍŠ ALE BYLO, NEŽ NEBYLO):
text v přípravě
KDE METABAZIT NAJDEME?
Metabazit... text v přípravě
PODLOŽÍ A NADLOŽÍ METABAZITU:
Jaká je přesná situace tělesa metabazitu "růžovoúdolského" není zcela jasné... Těleso má zřejmě plochý tvar sledující místní tektoniku fylitů (směr a úklon břidličnatosti / foliace). Širší okolí je tvořeno fylity a horninami z rozhraní fylit/metabazit... text v přípravě
JAK "RůŽOVOÚDOSLKÝ" METABAZIT VYPADÁ?
Tmavší, na lomu šedo-zelená, velmi pevná a houževnatá hornina všesměrné kompaktní textury se na první pohled velmi liší od ostatních hornin Ašska a od samotných fylitů v místě výskytu. V terénu ji najdeme snadno a od místního horninového pozadí (v tomto případě tvořeného fylity, většinou s plošně paralelní texturou, dobře štípatelné podle ploch břidličnatosti) odlišíme podle barvy, pevnosti, tvaru úlomků (hornina nemá břidličnatost, je velmi těžká a odlomený kus má ostré nerovné hrany). Horší je to s horninami, které metabazit bezprostředně obklopují ("na dotek"), některé se fylitům podobají jen málo, nemají vyvinutou jemnou štípatelnost, jsou spíš masivnější a připomínají prachovce...
Pokud srovnáme "růžovoúdolský metabazit" s metabazitem lokality Na výšině (severně od Farského lesa), jsou zde rozdíly, stejně tak se liší od metabazitů z gräfenthalských břidlic (Trojmezí) a od amfibolitu ze svorů (z okolí Dolních Pasek)... (text a fotografie v přípravě)
... regionálně metamorfovaná hornina - metabazit je masivní, tvrdá tmavší hornina, na čerstvém nerovném lomu až šedo-zelená, velmi pevná, těžká a odolná (tři vzorky vpravo); okolní horninové pozadí (velký plochý vzorek vlevo) je generelně tvořeno dobře štípatelnými fylity šedých až šedomodrých barev se zajímavým dvojitým protisměrným zvrásněním na plochách foliace (cca v úhlu 90 ° ? (2))... (Hranice - největší lom - první od města - v lokalitě Růžové údolí; foto ZN, duben 2025, sběr duben 2025)
METABAZIT V GEOLOGICKÝCH MAPÁCH...
V meziválečné geologické mapě (Mottl 1932) nejsou tělesa metabazitů ve fylitech zakreslena, v modernějších geologických mapách (1 : 25 000, 1960 aj.) jsou zakreslena jen částečně nebo vůbec; ve vysvětlivkách ke geologickým mapám (1 : 50 000 a 1 : 200 000) je metabazit zmíněn. Cituji:
"xxx"
(zdroj: xxxxx)
(text v úpravě)
v přípravě
... výřez z geologické mapy v měřítku 1 : 25 000 (základní mapování ČSSR, M-33-61-A-d Aš, kvadrant B, 1960) - je vymapován metabazit (amfibolit - A, žlutá elipsa), amfibolitový lom, resp. pokračování tělesa amfibolitu na protilehlém břehu Bílého Halštrova (zelená elipsa) není vyznačeno, což považuji za velkou nepřesnost v mapování (?), lom není vyznačen ani v podkladové mapě, ačkoli existoval... (zdroj: sken z Interaktivní geologické mapy České republiky 1 : 25 000 v odborném archivu ČGS, vydáno na DVD-ROM, ČGS, 2003)
v přípravě
... výřez z geologické mapy v měřítku 1 : 50 000 - amfibolit není zakreslen; horninové pozadí = svor (1434), většinou kvarcitický s páskovanou texturou, složení: chlorit, muskovit, biotit, křemen + akcesorické minerály (turmalín, granát aj.), původní sedimentární hornina (pelit), většinou bohatý křemenem vzniklá v paleozoiku; výskyt amfibolitu je zakryt vodní nádrží a částečně kvartérními sedimenty (12, 7)... (zdroj: https://mapy.geology.cz/geocr50/; resp. rozcestník map: http://www.geology.cz/extranet/mapy/mapy-online/mapove-aplikace#)
NAVŽDY ZMIZELÁ KRAJINA AŠSKA A ZAPOMENUTÁ HISTORIE NEJEN V MAPÁCH...
... moje postřehy z toulek a map :-) (máte-li nějaké doplnění - například fotografie, neváhejte mě kontaktovat!)...
... lom (největší ?) je zachycen na Císařském povinném otisku stabilního katastru 1:2 880 - Čechy (1826-1843) (1)...
LEGENDA A POZNÁMKY, ODKAZY NA STUDIJNÍ MATERIÁLY:
(1) Barevné rastrové kopie tzv. císařských povinných otisků map stabilního katastru Čech. Jedná se o mapy z let 1826-1843, původně určené k archivaci v Centrálním archivu pozemkového katastru ve Vídni, odkud byly po vzniku Československé republiky v rámci archivní rozluky předány do Prahy. Na rozdíl od tzv. originálních map stabilního katastru zachycují původní stav krajiny bez dodatečného zákresu pozdějších změn. Dodnes patří ze strany badatelů k nejžádanějším a nejvyužívanějším archiváliím ÚAZK. Pro území Čech je archivováno cca 8400 katastrálních map na cca 31 tisících mapových listech. V katastrálních územích, pro která se tyto mapy nedochovaly, jsou postupně nahrazovány originálními mapami stabilního katastru. Poznámka ZN: máme štěstí, že pro Ašsko jsou k dispozici všechny mapy!
(https://geoportal.cuzk.cz/(S(1cjw3xwgwxdugwixz1ektnsh))/Default.aspx?mode=TextMeta&side=dSady_archiv&metadataID=CZ-CUZK-COC-R&menu=2901)
(2) pravděpodobně vzniklé důsledkem dvou orientovaných tlaků (stres) v různých směrech při metamorfóze protolitu
pozor níže uvedené texty nejsou zatím upraveny
(1) 2 - 12 kbar = cca 2000 - 12000 atm (pro představu - např ve vodovodním potrubí je tlak kolem 5 atm), atm = fyzikální atmosféra
(2) Topografické mapy Topo S-1952 V 50. letech 20. století byly Speciální mapy nahrazeny Topografickými mapami Topo S-1952 v měřítku 1 : 25 000. Jedná se o velmi kvalitní mapy, na kterých spolupracovaly vojenské i civilní složky. Mapování proběhlo v letech 1952 až 1957 a v mnoha místech je tak naposledy zakreslena krajina před likvidačními zásahy socialistického režimu, mezi které patřilo scelování pozemků, rozorávání cest a mezí a výstavba řady megalomanských zemědělských areálů. Topo S-1952 mnohde zachytily zanikající sídla ve vysídlovaném pohraničí, je užita speciální plocha "rozvaliny". (zdroj: https://www.drobnepamatky.cz/topograficke-mapy-topo-s-1952). Topografické mapy Topo S-1952 byly během 60. let v některých oblastech užití nahrazovány Topografickými mapami 1 : 10 000. Současné vojenské mapy používají nativní měřítko 1 : 25 000 dodnes (DMÚ25). Další info: https://geoportal.cuzk.cz/(S(u3ynza20izp0bcpuvqq5s3jn))/Default.aspx?mode=TextMeta&side=dSady_archiv&metadataID=CZ-CUZK-TMS52_10-R&menu=2907
(3) první vojenské mapování - tzv. "josefské" (1764-1768 a 1780-1783 (rektifikace), měřítko 1: 28 800 (Čechy | Morava | Slezsko). "Jeho podkladem se stala Müllerova mapa zvětšená do měřítka 1: 28 800. Důstojníci vojenské topografické služby projížděli krajinu na koni a mapovali metodou "a la vue", česky to zní méně vznešeně - "od oka", tj. pouhým pozorováním v terénu. Jeden důstojník za léto zmapoval až 350 km2. Před mapováním nebyla z finančních a časových důvodů vybudována síť přesně a astronomicky určených trigonometrických bodů. Proto pokusy o sestavení přehledné mapy monarchie, bez její kvalitní geometrické kostry, skončily neúspěšně. Kresba nešla jednoznačně napojit, bortila se, či překrývala. Velká pozornost byla věnována komunikacím (rozlišeny podle sjízdnosti - císařské silnice aj.), řekám, potokům i umělým strouhám, využití půdy (orná půda, louky, pastviny atd.) i různým typům budov - kostely, mlýny. Díky barevnému rozlišení jednotlivých složek (mapy byly ručně kolorovány) je lze snadno identifikovat. Současně s kresbou map vznikal vojensko-topografický popis území obsahující informace co v mapě nebyly - viz šířka a hloubka vodních toků, stav silnic a cest, zásobovací možností obcí, aj. Tento materiál jen pro území Čech sestává z 19 rukopisných svazků. Na okraji každého listu je seznam obcí a kolonky pro doplnění počtu obyvatel, koní apod. Na některých listech tato čísla chybí, můžeme je však najít ve výše zmíněném vojensko-topografickém popise. Význam I. vojenského mapování spočívá nejen v jeho podrobnosti, měřítku a téměř vyčerpávajícím písemném operátu, ale též v době jeho zhotovení. Zachycuje území Čech, Moravy a Slezska jako celek v době před nástupem průmyslové revoluce, v době největšího rozkvětu kulturní barokní krajiny a její nejvyšší diverzity."
(viz http://oldmaps.geolab.cz/map_root.pl?lang=cs&map_root=1vm
(zdroj citace: http://oldmaps.geolab.cz/index.pl?lang=cs, © 1st (2nd ) Military Survey, Section No. xy, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna
© Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně - http://www.geolab.cz, © Ministerstvo životního prostředí ČR - http://www.env.cz)
(4) druhé vojenské mapování - tzv. "Františkovo" - 1836-1852, měřítko 1: 28 800 (Čechy | Morava). "Jeho vzniku předcházela vojenská triangulace, která sloužila jako geodetický základ tohoto díla, oproti I. vojenskému mapování můžeme tedy sledovat zvýšenou míru přesnosti. Podkladem byly mapy Stabilního katastru v měřítku 1 : 2 880, což mělo také pozitivní vliv na přesnost map. Z výsledků tohoto mapování byly odvozeny mapy generální (1: 288 000) a speciální (1: 144 000). Obsah mapy je v podstatě totožný s I. vojenským mapováním, přidány byly pouze výšky trigonometrických bodů (ve vídeňských sázích), avšak zobrazovaná situace se velmi liší. Mapy II. vojenského mapování vznikaly v době nástupu průmyslové revoluce a rozvoje intenzivních forem zemědělství, kdy vzrostla výměra orné půdy za 100 let o 50% a lesní plochy dosáhly u nás historicky nejmenšího rozsahu."
(viz http://oldmaps.geolab.cz/map_root.pl?lang=cs&map_root=2vm)
(zdroj citace: http://oldmaps.geolab.cz/index.pl?lang=cs, © 1st (2nd ) Military Survey, Section No. xy, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna
© Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně - http://www.geolab.cz, © Ministerstvo životního prostředí ČR - http://www.env.cz)
(5) třetí vojenské mapování - tzv."Františko-josefské" (1876-1878 (Morava a Slezsko), 1877-1880 (Čechy), měřítko 1 : 25 000 (1 : 25 000 | 1 : 75 000). "Jelikož Františkovo mapování již nestačilo požadavkům armády rakouské monarchie na přesné a hlavně aktuální mapy, r. 1868 rakouské ministerstvo války rozhodlo o mapování novém. Jeho podkladem se opět staly katastrální mapy, oproti II. vojenskému mapování je vylepšeno znázornění výškopisu – nejen šrafami, ale také vrstevnicemi a kótami. Výsledkem mapování jsou kolorované tzv. topografické sekce, z nichž přetiskem vznikly mapy speciální (1 : 75 000) a generální (1 : 200 000), které již byly tištěny černobíle. Po vzniku samostatného Československa byly mapy předány z Vídně Vojenskému zeměpisnému ústavu v Praze. Zatímco speciální mapy byly reambulovány a hojně používány nejen v armádě až do roku 1956, původní kolorované sekce zmizely ze zorného pole kartografické veřejnosti. Po mnoha letech se podařilo část mapování dohledat a v prostředí aplikace Zoomify vizualizovat. Mapové listy v počtu 234 se v minulém roce neočekávaně objevily v Mapové sbírce UK Praha a jejich digitalizaci provedla Agentura ochrany přírody a krajiny – pracoviště Brno. Z přehledu existujících mapových listů – obrázek – je patrné, že nemalá část chybí. Pokud někdo z uživatelů ví o existence chybějících mapových listů a byl by ochoten list(y) zapůjčit k naskenování, laboratoř a nejen ona to velmi uvítá a doplní do aplikace." (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_root.pl?lang=cs&map_root=3vm)
(zdroj citace: http://oldmaps.geolab.cz/index.pl?lang=cs, © 1st (2nd ) Military Survey, Section No. xy, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna
© Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně - http://www.geolab.cz, © Ministerstvo životního prostředí ČR - http://www.env.cz)
(6) Müllerova mapa Čech - text v přípravě
(7) Bauerova mapa z roku 1716 - Mědiryt, kolor. 45,5 x 46 cm na listu 52,5 x 60 cm Měřítko [ca 1:60 000]. 12,3 cm = 1 teitsche Meile von vier Minuten, deren 15 auf einen Gradum gehen (011°58´47" v.d.--012°32´42" v.d./050°22´29" s.š.--050°05´02" s.š.), https://www.esbirky.cz/predmet/12043913
(8) císařské otisky a stabilní katastry - text v přípravě
(9) zdroj: https://geologie.estranky.cz/clanky/pnh.html, https://www.britannica.com/biography/Alexandre-Brongniart
(10) aktinolitit (aktinolitovec): metamorfovaná hornina, tvořená téměř jen aktinolitem s kompaktní stavbou (na rozdíl od aktinolitové břidlice se stavbou břidličnatou). Její původní označení actinolityte zavedl G. H. Kinahan (1873). zdroj viz (9)
(11) cca 48-50 % hm. SiO2 (chemické složení horniny)
(12) nepravá/ložní žíla (zdroj obrázku: http://geologie.vsb.cz/geologie/kapitoly/7_MAGMATISMUS/7_MAGMATISMUS.htm)
(12) krátký popis historie uvedený na vodní mlýny.cz - Prechtlův mlýn: "Mlýn byl postaven mimo obec Dolní Paseky u potoka Bilý Halštrov. Dějiny mlýna začínají před 1660 a končí odsunem německých obyvatel 1946. 1898 bylo mlýnské vybavení odstraněno a vyráběli se šindely. 1913 se koupilo dynamo a 8 kruhových tkacích strojů. Pracovalo zde 5-8 lidí. Mlýn byl zbořen asi v 50. letech 20. století. Dnes se používá náhon pro turbínu k vyrábění elektřiny."
doporučuji navštívit:
(13) mlýny v Dolních pasekách - http://www.thonbrunn.cz/mlyny/M_Niederreuth_cz.php
(14) digitální mapová sbírka Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy
(15) turmalín, odrůda skoryl
(16) turmalínové slunce" - shluk (nahloučení) krystalů skorylu, v Čechách největší V Myšenci (Myšenecká slunce)
(17) hornina mírně podobná svorům avšak světlejší, velmi zvětralá, rozpadavá až na "lístky", místy však nezvětralá velmi houževnatá se všesměrnou texturou (leptit ?) (24)
(18) zřejmě páskovaný amfibolit s mírně jiným složením, než amfibolit masivní nebo aktinolitová břidlice s plošně paralelní texturou (obsahuje turmalín)...
(19) "Amfibolit je metamorfováná hornina složená převážně z amfibolu (více jak 40%) a plagioklasu (Bucher & Grapes, 2011). Plagioklas nejčastěji představuje andezin může být zastoupen, ale i v podobě albitu, oligoklasu nebo i bazictějších forem. Pokud plagioklas v hornině chybí, tak jí označujeme jako amfibolitová břidlice. Přibýváním plagioklasů a křemene mohou přecházet až v amfibolové ruly. Jako vedlejší nebo akcesorické minerály můžeme najít granát, biotit, epidot, pyroxen, ilmenit, titanit a magnetit výjimečně zirkon a rutil (Krist & Krivý, 1985).
Amfibolity vznikají z nejrůznějších hornin za metamorfních podmmínek odpovídající amfibolitové facii, tj. středním až vyšším tlakům přibližně 3-10 kbar a teplotám 500-700 °C. Pokud amfibolity vznikly metamorfózou bazických hornin, zejména z gaber, bazaltu nebo bazaltovému tufu označujeme je jako ortoamfibolity, mohou však vzniknout i přeměnou sedimentů vhodného složení, např. karbonátů s jílovitou příměsí, drob-paraamfibolity, retrogradní amfibolizací eklogitů-eklogitový amfibolit nebo metasomatickým přínosem - metaamfibolit, taktit (Putiš, 2010,).
Podle minerální asociace se amfibolity mohou klasifikovat na amfibolity s.s. (asociace obecný amfibol + plagioklas) dále horniny s vyšším obsahem biotitu, ty se označují jako amfibol-biotitové ruly, můžeme se setkat i s asociacemi pro které se používá označení granátový, epidotický nebo pyroxenový amfibolit. Pokud přítomné amfiboly mají netradiční složení, mohou se horniny označovat např. antofylitová břidlice (Krist & Krivý, 1985).
Amfibolity s.s. jsou nejčastější, kromě amfibolu a plagioklasů mohou obsahovat i jiné minerály, ale jen v podružném množství např. granát, pyroxen a jiné. Granátické amfibolity mají asociaci amfibol + plagioklas + granát, s převahou almandinové složky. Tyto horniny jsou méně časté. Pyroxenické amfibolity se vyskytují zřídka. Epidotické amfibolity s minerální asociací amfibol + plagioklas (nejčastěji oligoklas) + epidot jsou popsány např. z Alp (Krist & Krivý, 1985). Za nižšího metámorfního stupně než je charakteristický pro normální amfibolity vznikají albit-epidotické amfibolity. Tyto horniny vznikly přeměnou bazických hornin a jejich hypoabysálních a efuzivních ekvivalentů, anebo z jejich tufů. Charakteristická je pro ně minerální asociace amfibol + albit + epidot. V těchto horninách není plagioklas stabilní a nahrazuje ho albit a epidot. Albit-epidotické amfibolity nemusí být vždy výsledkem progresivní metamorfózy, mohou vzniknout i při regresivní metamorfóze (Krist & Krivý, 1985).
Převážná část amfibolitů je jemnozrnná až středně zrnitá můžeme se ale setkat i s hrubozrnnými typy. Amfibolity mohou nebo nemusí mít foliaci. Textura horniny je všesměrná-masivní, plošně paralelní nebo páskovaná. Jejich struktura je nejčastěji homeoblastickou nebo porfyroblastickou strukturou a nematogranoblastickou až nematoblastickou základní tkání. V některých typech se vyskytují i poikiloblastické struktury (Gregerová, 1998).
Barva amfibolitů je šedočerná až černozelená, v amfibolitech s páskovanou texturou se střídají světlé, převážně živcové pásky s téměř černými pásky s převahou amfibolu.
Amfibolity se vyskytují v českém masivu v podobě menších těles v pestré skupině moldanubika (Český Krumlov, Posázaví, Strážek), a dále v bazických nebo ulrabazických komplexech mariánskolázeňském, kdyňském, sobotínském, jesenickém, letovickém a dalších jednotkách (Gregerová, 1998).
Využití amfibolitů je v současné době spojeno s výrobou drceného kameniva pro výstavbu silnic a dálnic, v podobě štěrku jako příměs do stavebních betonů a dále jako lomový kámen k regulaci řek a potoků, a také slouží k plnění gabionových košů pro výstavbu opěrných zdí. V minulosti sloužil například k výrobě teslic v době eneolitu (Cílek, 2011)."
(zdroj: Gamaspektrometrická charakteristika amfibolitů gfohlské jednotky moldanubika, Rešeršní práce, DUŠAN MALÝ, dostupné on-line)
"Amfibolity jsou tmavé, šedé až černé, někdy se zeleným odstínem. Běžně se u nich setkáváme s bíle kropenatým barevným vzorem připomínajícím peří perličky nebo s páskováním, jindy jsou prakticky souvisle černé. Amfibolity bývají středně až hrubě zrnité, dost houževnaté. Stavba může být všesměrná, ale často mají rovnoběžné uspořádání. Ve složení převažuje obecný amfibol, který je doprovázen plagioklasem. Tyto hlavní nerosty mohou doplňovat další minerály jako granát, pyroxen nebo biotit. Obvykle tvoří menší tělesa nebo vyloženě tenké polohy v souborech přeměněných hornin. Můžeme pozorovat přechody amfibolitů do amfibolických rul. Amfibolity hojně vznikaly při středně vysokých teplotách a tlacích přeměnou poloh bazických sopečných vyvřelin a jejich tufů, které byly součástí komplexů usazených a vulkanických hornin. Výskytů je mnoho v oblastech budovaných přeměněnými horninami, třeba na Českomoravské vrchovině, v Železných horách či Jeseníkách, na Slovensku pak jaderných pohořích a ve Slovenském rudohoří."
(zdroj citace: HONS, Richard Jan. Atlas našich hornin: Čechy - Morava - Slovensko. Druhé rozšírené vydání. V Praze: Richard Jan Hons, 2023. ISBN 978-80-11-03550-1.)
Amfibolit
Barva horniny je černošedá nebo černozelená, textura bývá masivní, plošně paralelní nebo páskovaná. Hornina bývá středně až hrubě zrnitá s homeoblastickou nebo porfyroblastickou strukturou a nematogranoblastickou až nematoblastickou základní tkání. V některých typech se vyskytují i poikiloblastické struktury.
Metamorfní podmínky vzniku amfibolitů odpovídají amfibolitové facii, tj. středním až vyšším tlakům (běžně 3–10 kbar) a teplotám 500–700 °C. Při přechodu z facie zelených břidlic dochází k reakcím chloritu, zoisitu a křemen za vzniku obecného amfibolu a plagioklasu (nad An17) nebo reaguje albit a aktinolit za vzniku obecného amfibolu a křemen. Základní složení amfibolitu je amfibol (tschermakit, edenit, pargasit) a plagioklas, ve vedlejším nebo akcesorickém množství najdeme granát, biotit, karbonát a při vyšší metamorfóze i diopsid. Některé amfibolity mohou být zcela bez živců.
Podle minerální asociace se amfibolity mohou dále klasifikovat. Pro horniny s vyšší obsahem biotitu se používá označení amfibol-biotitové ruly, běžně se používá označení granátový, plagioklasový nebo pyroxenový amfibolit. Pokud přítomné amfiboly mají netradiční složení, mohou se horniny označovat jako např. antofylitová břidlice nebo skalina, cummingtonitit nebo gedritit.
Podle typu výchozích hornin se někdy amfibolity rozdělují na dvě skupiny:
paraamfibolity vznikly metamorfózou slínitých sedimentů
ortoamfibolity pochází z gaber a bazických tufů
Některé amfibolity jsou horniny chorizmitického charakteru, zvláště v oblastech postižených migmatitizací. Textury takových amfibolitů jsou stejné jako u migmatitů a někdy se používá označení polyschematické amfibolity.
Amfibolity se běžně vyskytují v bazických nebo ulrabazických komplexech, např. mariánskolázeňském, sobotínském, jesenickém nebo letovickém. Vložky amfibolitů najdeme běžně v pestré skupině moldanubika nebo v kutnohorském krystaliniku.
(zdroj: https://atlas.horniny.sci.muni.cz/metamorfovane/amfibolit.html)
(20) ... minerál aktinolit je samozřejmě podstatnou součástí amfibolitů; na vyfocené ploše je dobře viditelný díky zvětrání povrchu kamene (rozpadu a odnosu méně stabilních minerálů, v tomto případě živců)
(21) porcelanit: a) kompaktní termálně metamorfovaná hornina, zpravidla jílovitá nebo slinitá břidlice (obsahující křemen, živce, mullit, sillimanit, wollastonit, cordierit); častý na kontaktech bazaltů se sedimenty české křídové pánve (Čeřovka u Jíčína, Kunětická hora); b) obecný název pro různé sedimenty (buližníky, silicifikované tufy apod.) vzhledem připomínající porcelán; též termálně přeměněné laterity a bauxity (zdroj: https://ugp.ldf.mendelu.cz/wcd/w-ldf-ugp/soubory/geologie/petrolog.pdf); porcelanity jsou velmi odolné horniny (míním, že srovnatelná se starými "německými" cihlami)
(22) lakolit - jeho hypotetická poloha (jako subvulkanického tělesa) v původních mořských sedimentech, stav po (variském) vrásnění + přeměně a konečný (současný) stav po erozi terénu (dle PAUK, HABĚTÍN, 1979, upraveno)
text a další obrázky v přípravě, protože
moje úvahy o tělesu amfibolitu:
- nemusí být lakolitem,
- může být pouze nepravou žilou,
- nemusí mít "přívodní kanál",
- nemuselo vzniknout v dnešním místě nálezu, tj. bylo přemístěno odjinud v rámci vrásnění a pravděpodobné příkrovové stavby území
(pokud bylo součástí nějakého příkrovu (tj. jeho alochtonu), vzniklo nejméně 5 km od dnešního místa výskytu!)
- nemusí být v "poloze vzniku"
(23) Amfibolity jsou ortohorniny, vznikly proměnou bazických hornin hlubinných i rozlitých. Jsou to horniny jednoduché, složené hlavně z amfibolů (obecný, aktinolit, uralit), jako vedlejší nerosty se mohou vyskytovat plagioklasy, pyroxeny, biotit, granáty aj. Struktura je zrnitá, textura nejčastěji všesměrná nebo rovnoběžná. Zbarveny jsou šedo- až černozeleně, často i páskované. Dokonale zbřidličnatělé amfibolity nazýváme amfibolitické břidlice. Amfibolity zvětrávají jen zvolna, vytvářejí se na nich nejčastěji půdy středně hluboké až hluboké, s obsahem jílu od 25–45 % a štěrkovité, v členitém terénu pak půdy mělké a kamenité. Amfibolity jsou značně rozšířeny v podobě ostrovů nebo různě mocných vložek v ostatních horninách proměněných na Českomoravské vysočině, Železných horách, v Českém lese, v Karlovarské vysočině, Krušných horách, Orlických horách, Rychlebských horách a v Hrubém Jeseníku.
(zdroj: skripta Geologie, Aleš Bajer, Aleš Kučera, Valerie Vranová, Mendelova univerzita v Brně, LDf, 2018 (?), dostupné on-line)
(24) leptit - "Světlá hornina, často s páskovanou texturou, jemně zrnitá až celistvá. Minerální složení horniny tvoří křemen, plagioklas, mikroklin, biotit, muskovit, přítomny mohou být amfiboly, kyanit nebo granát. Vzniká z kyselých pyroklastik a tufů metamorfózou v amfibolitové facii. Páskované horniny tohoto typu mohou mít lokální názvy např. hälleflinty."
(zdroj: https://atlas.horniny.sci.muni.cz/metamorfovane/leptit.html)
(25) Zelené břidlice jsou produktem slabé regionální metamorfózy bazických magmatitů (především bazických vulkanitů a jejich tufů), ale mohou vznikat i retrográdní metamorfózou amfibolitů. Jsou to jemnozrnné a někdy až celistvé horniny, tvořené především albitem, epidotem, chloritem a amfibolem (aktinolitem); kromě uvedených minerálů zelené břidlice často obsahují kalcit, křemen, titanit a ilmenit. Barva zelených břidlic je šedozelená až zelená, někdy tmavě šedá se zřetelným zeleným odstínem. Struktura a textura. Mají zpravidla výraznou plošně paralelní texturu, jejich struktura je granonematoblastická nebo granolepidoblastická. Výskyt. Zelené břidlice se vyskytují v západní části Krušných hor, na Železnobrodsku a v Hrubém Jeseníku.
(zdroj: http://geologie.vsb.cz/PETROLOGIE2013/metamorfovane-regionalne-zelena.htm)
(26) epidot nebo aktinolit (?)
(27) termín "skalina" (německy granofels) zavedl do české terminologie, B. Hejtman pro označení kompaktní přeměněné horniny, která nemá výraznější foliaci (= jako protiklad krystalické břidlice); ... ve vysokoškolské učebnici „Metamorfované horniny“ (1961)
(28) "Nakupení drobných amfibolitových nebo eklogit-amfibolitových těles uvnitř rul a svorů je jedním z charakteristických rysů krušnohorského krystalinika"
Sattran, Vladimír: K petrogeneis některých krušnohorských amfibolitů a eklogit-amfibolitů, ČSAV, 1958, str.1
(29) nalezen na staré (původní) lesní cestě, kudy se z největší pravděpodobností (?) transportoval materál z lomu směrem do Dolních Pasek, resp. k Prechtlovu mlýnu
(30) radioaktivnistranky.cz
(x) magnetická deklinace je pro Ašsko = 4° 25´ | 4.4318° (nejzápadnější bod) až 4° 28´ | 4.4752° (Vojtanov); v místě amfibolitového lomu = 4° 27' | 4.4658° - viz https://mapy.orientacnisporty.cz/cs/convergence
(x) co se týče metamorfovaných bazických vyvřelin a jejich pyroklastik (obecně pojímaných jako "metabazity") - "Většinou jde o ložní polohy, představující původní výlevy nebo ložní žíly vulkanitů diabasového charakteru", ..." stratigrafická interpretace je nejasná"
(zdroj: Krušné hory - západní část 1:50 000 - vysvětlivky, str. 14-15, dostupné on-line)
(x) "Metabazické horniny (amfibolit, granátický amfibolit, eklogitický amfibolit, eklogit, zelená břidlice) tvoří jen drobná roztroušená, poměrně řídce se vyskytující tělesa. Amfibolity zvětrávají v našem klimatu jen zvolna, eklogity velmi těžce. Tvoří skaliska a ve svažitém terénu suti. Půdy na eklogitech jsou mělké, silně kamenité. Amfibolity i eklogity jsou bohatě zásobeny dvojmocnými bázemi (14–10 %), převažuje CaO nad MgO. Alkálií (Na2O, K2O) je nedostatek, zejména chybí draslík (0,5–1,5 %). Oxidu fosforečného (P2O5) je dostatek, barvicích látek (FeO, Fe2O3, MnO) je přebytek (> 10 %)."
(zdroj: PLO 1 – Krušné hory PŘÍRODNÍ PODMÍNKY - ©Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs n. L. – pobočka Jablonec nad Nisou 68, 2021; dostupné on-line, citace ze strany 67-68)
fabulace (ZN)
mohlo dojít k tomu (?), že bylo bazaltové alkalické magma (na okrajích dnešního amfibolitového tělesa) promícháno s "kyselými" sedimenty či mohly být kusy (již zpevněného sedimentu) magmatem pohlceny ("asimilovány"), ... a později z toho maglajsu vznikla (regionální metamorfózou, v amfibolitové facii) hornina podobná "leptitu"
