... je stránka, která obsahuje upřesňující, vysvětlující a studijní informace, které píšu pro sebe - abych vše nezapomněl najednou :-),
... pokud tuto legendu hodláte používat, vězte, že (horní indexy) v textu článku "Ašský křemenný val" směřují právě sem,
... takže si k této stránce otevřete článek "Ašský křemenný val" a můžete začít...
(7-1) bavorský křemenný val - (str. 134)
(7-2) mylonit - kataklasticky drcená hornina; "metamorfovaný tektonit" (wikipedia); "mylonit - kataklazit vzniklý dlouhodobým a intenzívním drcením hornin (katakláza), především magmatitu a metamorfitu, a to podél významných tektonických zón. Výsledkem je rozdrcení minerálních zrn, hornina se stává jemnozrnnou, někdy vzniká i foliace a nastává částečná rekrystalizace. Hornina nabývá mylonitovou strukturu, představující vyšší stupeň deformace než struktura viz kataklastická a viz maltovitá. Byly-li již zcela zastřeny znaky výchozí horniny, jde o ultramylonit. Fylonit je mylonit břidličnatého vzhledu (vlivem rekrystalizace nebo růstu nových minerálů). Nastala-li po skončení mylonizace rekrystalizace mylonitu, mluví se o blastomylonitu" (Text: Prof. Jan Petránek, Geologická encyklopedie, dostupné on-line).
(7-3) křemenec = sedimentární hornina (!)
(7-4) ašský zlom patří k systému zlomů SSZ-JVV až SZ-JV (zdroj: Matějka, A., kol. (1961): Tektonický vývoj Československa-sborník prací. ÚÚG Praha, s. 75-76)
(7-5) tj. podle obsahu čistého SiO2, resp. přítomnosti znečisťujících příměsí (například Fe, Mn)
(7-6) křemen je - pro své piezoelektrické vlastnosti - hojně využíván jako oscilátor v elektronických zařízeních, jako v hodinách a dalších přístrojích měřících čas (PC atd.); jeho předností v tomto ohledu je velmi malá závislost piezoelektrického koeficientu na teplotě; křemenné sklo je na rozdíl od křemene amorfní a má laboratorní a další využití ve sklářském průmyslu; další využití je v radiotechnice; mnoho jeho odrůd je ceněno jako drahé a ozdobné kameny, které jsou dále používány ve šperkařském průmyslu a jako dekorace
(7-7) Rojík P. (2015): Geologie a nerostné zdroje Karlovarského kraje. - Karlovarský kraj, s.48 (doslovná citace), pozn. ZN - křemencem se pravděpodobně míní metakvarcit, rozhodně ne silicifikovaná sedimentární hornina
(7-8) text na pamětní desce, kterou nechal osadit amatérský přírodovědec a sběratel minerálů J. S. Grüner na počest návštěvy sasko-výmarské velkovévodkyně Marie Pavlovny (1786-1859), praví: "Na tomto kousku skály stála milostivá hraběnka v hlubokém pohnutí. Neb Goethe z výsostných kruhů odešel, jenž zde tak rád odpočíval. Vládnoucí velkovévodkyně ze Saska-Výmaru-Eisenachu Marie Pavlovna, rozená velkokněžna ruská, na počest památky velkého básníka při návštěvě Goethova kamene v srpnu 1846. Nově osazeno 28. srpna 1894.
(7-9) Rojík P. (2015): Geologie a nerostné zdroje Karlovarského kraje. - Karlovarský kraj, s.48
(7-10) Goethova skalka N´50°,10.922´, E 12°15.098´- Goethův kámen N´50°,10.605´, E 12°15.162´ a Hazlov - U Cihelny N´50°,9.982´, E 12°16.272´; Tvrdý J., Rojík P. 2019): Poznávací stezky v Národním geoparku Egeria, GRANIT, ISBN 978-80-7296-124-5
(7-11) původ názvu „Pfahl“ má mnoho různých výkladů, z nichž se jako nejpravděpodobnější jeví výklad Karla Burgera (1950), jež odkazuje na latinské slovo „pallidus“ = bledý, zsinalý; to koresponduje se světlou barvou křemene a odtud pochází v němčině používaný název „Pfahl“ (viz též https://www.bbkult.net/cz/addresses/66022-pfahl-geologicka-prirodni-pamatka/ a https://www.arberland-bayerischer-wald.de/pfahl-v%C3%BDznamn%C3%BD-p%C5%99%C3%ADrodn%C3%AD-pam%C3%A1tn%C3%ADk/150/5631/21516)
(7-12) skalní mísa se podobá hrncům obřím, jež vznikají vířivou (evorzní) činností proudící vody, unášející drobné úlomky hornin; na rozdíl od nich se však proudící voda neuplatňuje a působí (především) vítr, déšť, mráz, sníh s rostliny; jde o geomorfologický mělký tvar vyskytující se na vrcholcích skal apod.; jde o tvar malého rozměru (označení též mikroskulptura nebo geomorfoskulptura)
(7-13) zrněnka patří mezi jednobuněčné řasy, žije na skalách nebo borce stromů, kde vytváří zelené povlaky jež můžeme pozorovat v každém ročním období
(7-14) zdroje: https://fr.wiktionary.org/wiki/k%C5%99emen; https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%99emen
(7-15) "tektonické zrcadlo" - "tektonický ohlaz" = v místech zlomů, kde byl povrch horniny vysokým tlakem a třením (tj. pohybem) ohlazen, lze nalézt tektonická zrcadla - zda se jednalo o přesmyky či poklesy není jasné, každopádně taková plocha je - ve stěnovém lomu, bez použití střelných prací - pro techniku (například bagr) téměř nepřekonatelná; ... lze nalézt tektonická zrcadla svislá i šikmá
(7-16) v roce 1974 je oblast lomů již označena značkou "lom mimo provoz" (
), viz geologická mapa 1 : 50 000 - "soubor oblastních geologických map, "Krušné hory západní část"- skládané mapy, ÚÚG, Praha 1974; viz též geologické značky
(7-17) na katastrální území Skalka u Hazlova, s malým parkovištěm hned vedle hlavní silnice (naproti velkého oploceného objektu bývalých kasáren vojsk SSSR)
(7-18) Chebská, Sokolovská a Mostecká (+ Žitavská) pánev - "prolom" v linii tzv. oherského riftu, jež vznikl cca před 24 milióny let a cca 4 milióny let byl (časově) nesouvisle vyplňován různorodými sedimenty z okolních souší; sedimentace ustala před 20 milióny lety a zanechala souvrství zpevněných sedimentů -v poměru až 8:1- mocná až 360 m (zdroj: Rojík P. (2015): Geologie a nerostné zdroje Karlovarského kraje. - Karlovarský kraj, s.56-59)
(7-19) Rojík P. (2015): Geologie a nerostné zdroje Karlovarského kraje. - Karlovarský kraj, s.49; resp. (Sebastian 2011)
(7-20) alpinské vrásnění = horotvorný proces probíhající v severní Africe, Evropě a Asii, který začal koncem druhohor v křídě (tedy před 145–65 miliony let) a pokračuje přes celé třetihory a čtvrtohory dodnes; tímto procesem vznikla horstva alpsko-himálajského systému (Alpy, Karpaty, Pyreneje aj.), mezi nimiž jsou nejvyšší pohoří planety Země (např. Himálaj) (zdroj) (zdroj)
(7-21) Komorní Hůrka, Železná Hůrka a maary (podle radiometrického měření (datování) je stáří Komorní hůrky nejčastěji odhadováno na 250 000–400 000 let; dle nejnovějšího průzkumu z počátku 21. století by mohlo stáří Železné hůrky být 150 000–400 000 let, čímž není vyloučeno, že nejmladší sopkou na území České republiky by mohl být právě tento čtvrtohorní vulkán) (zdroj) (zdroj)
(7-22) sopečná činnost, zejména v paleogénu (starší třetihory) a neogénu (mladší třetihory)
(7-23) "saxonská tektonika" - je souhrnné označení tektonických procesů odehrávajících se v západní a střední Evropě v důsledku alpinského vrásnění v období křídy až třetihor; masivy konsolidované variským vrásněním se v tomto období prohýbaly, lámaly a v závěru se přes ně přesunovaly v podobě příkrovů mocné celky usazenin; docházelo hlavně k výzdvihům a poklesům zemských ker podél hlubokých zlomů; vertikální pohyby dosahovaly až tisícimetrových hodnot; tektonika byla místy doprovázena bouřlivou sopečnou činností (zdroj: CHLUPÁČ, Ivo, a kolektiv. Geologická minulost České republiky. Praha: Academia, 2002. 437 s. ISBN 80-200-0914-0.)
(7-24) Doupovské hory (komplex několika sopek), České středohoří (dnes pozůstatky sopouchů - přívodních kanálů - někdejších sopek)...
(7-25) termín "doznívá" považuji v tomto kontextu za nepřesný, geologické děje pokračují s menší intenzitou oproti minulosti; Africká kontinetální deska se dál tlačí na Euroasijskou rychlostí až 6 cm/rok, Alpy se zvedají rychlostí několika centimetrů za rok...
(7-26) ovšem zlom jako takový může být mnohem staršího data (v geologické mapě je křemen zařazen do paleozoického stáří), v druhohorách a mladších geologických obdobích byl pravděpodobně zlom několikrát oživen; šířka zlomu, resp. zlomového pásma je v místě Goethových skalek 30-50 m, hloubka ? (spekulitivně několik km až desítky km); zlomem byl porušen masiv granitů smrčinského plutonu variského stáří (280 a více mil. let)...
(7-27) "nepravé okno" není geologickým termínem, nazval jsem tak průhled přes různě rozevřené pukliny, kdy se v určitém směru pohledu zjevuje "okno" - průhled skrz skálu; hodil by se název "tektonické okno" ale to znamená úplně něco jiného; geomorfologický tvar (pravé) okno, vzniklý působením vnějších (exogenních) geologických sil najdeme ve svorech Čertových skal, mezi vrchem Háj a obcí Podhradí u Aše...
(7-28) moje tvrzení, že jde o (dokonce mírně šikmý) přesmyk (nadložní kra, která byla odtěžena, "jela" kdysi nahoru) je předpoklad; potíž vzniká tím, že poklesy a přesmyky vznikají zároveň; navíc, zlomy se vyvíjí postupně na různých místech (podle napjatostních podmínek v hornině, v konkrétním místě), v dlouhých časech a obvykle velmi pomalu... aby se později propojily v jeden; poruchové pásmo dnes vyplněné křemene je zřejmě širší než šíře vypreparovaných skal (tj. jakási viditelná a změřitelná "pravá mosnost"); každý zlom doprovází pásma přízlomových křehkých deformací a ty nelze v terénu okem vidět...
přesmyk - situace na zlomu v zemské kůře, kdy nadložní kra (= ta která leží nad zlomovou plochou) se pohybovala směrem nahoru); v praxi je pravděpodobně častý mechanizmus, kdy se pohybují obě kry a ve finále jde o pohyb relativní, kdy jedna kra se pohybuje víc a druhá méně; pohyb se tedy označuje "polovičními" šipkami, jak je patrno z obrázku 3 níže
"Zlomy jsou nespojité tektonické poruchy, které vznikají křehkou deformací. Zlomová plocha se skládá ze dvou tektonických ker – ta, která leží nad zlomovou plochou je kra nadložní a ta, která leží pod touto plochou se nazývá podložní kra. Základní klasifikace spočívá v tom, jak se obě kry vůči sobě pohybují, respektive kam (obrázek č. 3) a dále podle orientace napětí (obrázek č. 4). Pokles vzniká tehdy, když kra nadložní oproti podložní poklesne. Naopak přesmyk tehdy, když kra nadložní vůči podložní vystupuje. Horizontální posuny jsou pouze posuny podél tektonické zlomové plochy. "
(zdroj obrázku a citace: DP K. Bartoňová - dostupné on-line)
(7-29) moje hypotéza - slabě kyselé deště (cca 4,4 až 6,5 pH) zásobují skalní mísu vodou (= slabá kyselina uhličitá), jejíž koncentrace (odpařováním vody) stoupá a dno mísy je trvale "běleno"
poznámka: (AI)
Dešťová voda je přirozeně mírně kyselá, s běžným pH v rozmezí 4,4 až 6,5. Hodnota pH může kolísat a pokud klesne pod 5,5, jedná se o kyselý déšť, který může poškodit životní prostředí.
Přirozená kyselost: Dešťová voda přirozeně absorbuje oxid uhličitý z atmosféry, což z ní činí mírně kyselou s pH kolem 5,7.
Kyselý déšť: Pokud se do atmosféry dostanou škodlivé látky (např. oxidy síry a dusíku z průmyslu a dopravy), mohou se v dešti přeměnit na kyseliny (kyselinu sírovou a dusičnou). V takovém případě hovoříme o kyselém dešti, jehož pH může klesnout i k hodnotám 3,0–4,0.
Rozdíl mezi dešťovou a pitnou vodou: Dešťová voda je chudá na minerály, proto je měkká. Na rozdíl od pitné vody (která má mít pH mezi 6,5 a 9,5) není dešťová voda vhodná ke konzumaci bez hygienické úpravy, protože může obsahovat nečistoty a těžké kovy, které se v kyselé vodě snadněji rozpouštějí.
(7-30) nalezením Riedelových střihů (R-střihů) lze dovodit, že vrchní (dnes chybějící kra) se sunula nahoru a šlo tedy o (dokonce "mírně "šikmý") přesmyk (ovšem pohyby na zlomech jsou relativní, lze tedy uvažovat i o tom, že se zachovalá kra sunula dolu, případně se obě kry sunuly proti sobě; vlevo je znázorněn osní kříž s vyznačením obvyklých úhlů křehkého porušení na zlomech (což jsou de facto zákonitě orientované "kliváže" spojené s pohybem na zlomu, různě kosé ke zlomové ploše, většinou vznikající v protisměru ale i ve směru nasunutí/posunu, finální - na plochách zlomu viditelné - struktury se většinou do ploch zlomu "zanořují":
R=Riedelovy střihy (R-střihy), mírně kosé s odklonem 5-25 ° od plochy zlomu, P=P-střihy/ohlazy, R´=párové střižné pukliny, T=tahové trhlinky
(vpravo jsou příklady Riedelových střihů z podobných situací)
... klasifikace různých znaků pro určení pohybu na zlomech - dle "Fosena"... (doplnit z originálu):
(7-31) horniny jsou obvykle heterogenní směsi mnoha minerálů, máme však i tzv. horniny monominerální tvořené převážně jediným nerostem - například CaCO3 (kalcitem) = vápence, (CaMg (CO3)2) (dolomitem) = dolomity (více jak 90 % dolomitu), SiO2 (křemenem) = křemence apod.; křemenný val je příkladem "žilné" akumulace vícegeneračního křemene ve zlomovém poruchovém pásmu (tj. "na zlomu"), zdejší křemen tak můžeme nazývat "horninou"; více viz (2)
další zdroj
poznámky:
termíny a informace v geologické v literatuře:
"ašský křemenný val - val morfologicky vystupující s. a jv. od Aše. Má směr SZ-JV a je intenzívně silicifikovaným mylonitem dislokačního pásma. Su
(zdroj: Encyklopedický slovník geologických věd, 1. svazek, A-M, 1983, ACADEMIA, Josef Svoboda a kol., str. 100)
"český křemenný val - probíhá paralelně s tektonickým směrem Českého lesa od Furth im Walde (SRN) k severozápadu přes západní okolí Poběžovic, k Přimdě, Tachovu a do záp. okolí Mariánských Lázní, kde končí. Všeobecná charakteristika č. k. v je stejná jako - u bavorského k. v. Mí " (1)
(zdroj: Svoboda J. a kol. (1983): Encyklopedický slovník geologických věd, 1. svazek, A-M, ACADEMIA Praha., s. 233)
"Výraznější křemenná žíla (20) je vymapována v úseku mezi Aší a Kamennou. Křemenné žíly odpovídají s. části ašského křemenného valu. Vznikly intenzivní silicifikací mylonitu podél velkých zlomů. Vnitřní části silicifikovaného pásma tvoří mléčně bílý křemen."
(zdroj citace: vysvětlivky k souboru geologických a ekologických map přírodních zdrojů v měřítku 1 : 50000, List 11-11 Aš, ČGÚ Praha, 1993, ISBN 80-7075-140-1)
"Známá je struktura ašského křemenného valu, sledovatelná na velkou vzdálenost. Jde o velký zlom, podél něhož místy došlo k intenzívní silifikaci mylonitu, až k jeho úplnému nahrazení mléčně bílým křemenem."
(zdroj citace: vysvětlivky k souboru oblastních geologických map - KRUŠNÉ HORY - západní část - 1:50 000, ÚÚG, Praha 1974, str. 25)
"Hojné jsou žíly křemene, z nichž nejznámější je ašský křemenný val, tvořící řadu výchozů. Směr valu je zhruba SZ-JV, úklon kolísá kolem 60-80°k JZ. Smysl úklonu se ovšem může měnit. Žilná výplň je tvořena mléčně bílým, ojediněle hruběji krystalovaným křemenem s různými odrůdami jemnozrnného až celistvého křemene, které představují v různém stupni silicifikovaný mylonit dislokačního pásma. Okolní horniny jsou hydrotermálně intenzívně rozložené. Struktura je brekciovitá, s četnými uzavřeninami drcené, hydrotermálně přeměněné horniny. Skalní výchozy tvořené poměrně čistým křemenem vystupujícím vlivem větší odolnosti vůči větrání často nad okolní terén. Představují úseky s největším množstvím křemenné žilné výplně dislokačního pásma. Jde tedy o úseky, ve kterých došlo během silicifikace k určitému otevření, a vlivem toho zde byla i možnost větší akumulace křemene, nebo úseky, ve kterých přínos SiO2 byl největší."
(zdroj citace: ŠKVOR, Vladimír. Geologie české části Krušných hor a Smrčin. Knihovna Ústředního ústavu geologického. Praha: Academia, 1975., str. 74)
poznámky (J. Rez - přednášky, EL-TEKTO):
dle hloubky, tj. teploty, rozeznáváme:
zónu křehkých deformací (přípovrchová, do 10-15 km ?) = zóna drcení a křehkých deformací, kdy vznikají tektonické brekcie (ostrohranné úlomky), tektonický písek/pískovec (kataklazit) až tektonický jíl
zónu střižných deformací (v plastických podmínkách, cca hlouběji) = zóna plastických deformací spojených i s tvorbou nových minerálních fází - mylonit
"starší variské deformace", "mladší alpinské deformace", minerály na zlomech z roztoků - kalcit, křemen, epidot, hematit..., zlomy jedné generace mají stejnou výplň, srovnávání výplní mezi sebou, rýhování, novotvořené minerály (například chlorit) x minerály z roztoků
ostatní poznámky a info:
"císařská silnice", "ašská silnice" (správný nebo dříve používaný název = ?) do Aše byla postavena v roce 1806
(zdroj: Tvrdý J., Rojík P. 2019): Poznávací stezky v Národním geoparku Egeria, GRANIT, ISBN 978-80-7296-124-5)
dopsat:
lišejníky, mechy, čarověníky, morfologie - "obří hrnec/skalní mísa", skalní okénko, viklan, pukliny, skalní stěna, skalní srub, horolezecký terén, okolní granity a pararuly, voskový opál, pegmatity
termíny: PP Goethova skalka, Goethova skalka (skála), Goethův vrch (kóta), Goethovy skály, Goethův kámen, Goethova trasa
užitečné odkazy s různými informacemi:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Goethova_skalka
https://portal.gov.cz/zverejnene-informace/7715
https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=577
https://www.horosvaz.cz/skaly-sektor-932/
https://www.mapotic.com/prehiscz/591757-pp-goethova-skalka
http://lokality.geology.cz/352#
https://geography.upol.cz/soubory/studium/e-ucebnice/Smolova-2010/celky/smrciny/smrciny.html
https://www.zobodat.at/pdf/AbhGeolBA_1_0001-0072.pdf (Reuss 1852, mapa 1850, dílo 1851)
odkazy na tuto stránu:
portál www.naucne-stezky.cz (https://www.naucne-stezky.cz/naucna-stezka-goethova-skalka/)
odkazy v Aši:
https://www.info-as.cz/goethova-skalka
xxx
znázornění křemenného valu (tlustá čárkovaná čára, označeno v legendě jako "křemenný pruh") v "Mineralogii a geologii pro učitelské ústavy", sepsal: Prof. Dr. Gustav Daněk, 2. vydání, přepracované a rozšířené o geologii (učebnice pro učitelské ústavy s československým jazykem vyučovacím), 1935
stránka ("blog"), článek - "Ašský křemenný val"