(poznámka: níže uvedený text byl zpracován pro informační tabuli na místě ferrat, pro Ašské lesy)
Milý návštěvníku,
stojíš u skal, jež byly vymodelovány vnějšími geologickými silami, tj. činností mrazu, větru, ledu, sněhu, vody, živých organismů, změnami teplot, neustálým působením chemických dějů různého charakteru a gravitací. Výsledky těchto mocných sil vidíš v přítomném okamžiku a stěží si představíš tisíce, statisíce a milióny let, po kterých den, co den působily. Mechanické rozrušování, odnos mikročásteček horniny a chemické zvětrávání minerálů vytvořily zajímavé tvary malých rozměrů. A právě tyto rozličné "nanoformy", jak se v geomorfologii malé tvary odborně nazývají, zde můžeš obdivovat. Prohlédni si "celkovou i detailní stavbu skal" tvořených kvarcitickým svorem, přeměněnou horninou, vzniklou cca před 330 milióny lety. Právě v těchto místech podlehl skalní masiv svorů selektivní erozi a na povrch vyčnívají jeho nejodolnější prokřemenělé části, tvořící několik „mrazových srubů“ a „tor“ (osamocenou vysokou skálu).
Dnes viditelné skály různých tvarů získaly současnou podobu až v nejmladším geologickém období Země – ve čtvrtohorách, které započaly před 2,588 milióny lety první dobou ledovou a trvají dodnes, střídáním chladných dob ledových a teplejších, vlhčích dob meziledových. Terén Ašska byl právě v dobách ledových významně ovlivňován modelační činností mrazu. Například ve vrcholné fázi poslední doby ledové (před 13000 až 73000 lety) se průměrná teplota pohybovala mezi -6 až -8 °C a průměrné srážky dosahovaly 500-700 mm. Časté střídání mrznutí a tání vody (tzv. regelační procesy) probíhaly cyklicky i stokrát ročně.
Všimni si:
"skalního okénka" a "větších různě tvarovaných prohlubní", jejichž vyduté tvary různé hloubky a rozevření, vznikly zejména větrnou erozí méně odolných částí horniny nebo prohloubením otvorů po vyvětralém křemeni, působil zde vítr, mráz a související chemické procesy,
"podlouhlých štěrbin s důlky v řadě", různě tvarovaných, tvořených mělčími či hlubšími prohlubněmi ve směru ploch břidličnatosti, jež vznikly vyvětráním odolnějších částí horniny, zejména tzv. vypoceného křemene,
"velkého samostatně na terénu ležícího bloku skály", "větších kapes", značně "rozevřených puklin", "převisů" a "jeskyněk", vzniklých odnosem měkčích částí horniny, působením mrazu, vody, řícením a pomalým posunem skal po svahu "ploužením".
Zkus prozkoumat a uvidět:
- "břidličnatost horniny" dovolující její těžbu lámáním v ploché kameny, které byly na Ašsku používány při stavbách domů, opěrných zdí a zejména štětových cest a "systém tahových puklin" orientovaný jiným směrem, než břidličnatost a dělící skály v menší bloky,
- "vypocený křemen" místy značně nahloučený, což jsou čočky a žíly křemene různých barev, tvarů a mocností, vykrystalovaných z minerálních roztoků putujících při metamorfóze horninou,
- "detaily provrásnění horniny" projevující se různým zprohýbáním a křivostí ploch břidličnatosti (na mikroúrovni pak jejich zvarhánkovatěním),
- „stavbu horniny“ (tzv. texturu), která je "plošně paralelní" a na plochách kolmých k břidličnatosti viditelná jako nepravidelné páskování - střídání křemene, živců a slíd (tmavého biotitu, světlého muskovitu a nazelenalého chloritu) koncentrovaných na plochách břidličnatosti,
- "lokální rezavé zbarvení horniny" způsobené roztoky oxidů železa, vznikajících zvětrávání biotitu - tmavé slídy.
V posledních stovkách milionů let se Ašsko přeměnilo z imaginárního mořského dna v bouřlivé velehory, aby pak zestárlo v usedlý nezajímavý, relativně plochý povrch, jež se v posledním období několika desítek milionů let proměnil ve svěží vrchovinu. Místo ferrat „Čertovy kameny“ je příkladem nejstarších dochovaných forem terénu Ašska (tzv. paleoreliéfu) v polohách nad 600 m n. mořem, starých až 24 miliónů let. Dobře si ho prohlédni. Důkladně vše prozkoumej a nic nenič. Skály lámat nemusíš, spousta kamenů ležících kolem je ti k dispozici.
Milý návštěvníku,
chceš-li vědět víc, zavítej na webové stránky "GeologieAsska.cz".
Zdař bůh!
Autor textu a fotografií: Ing. Zdeněk Nepustil
QR kód geologieasska.cz
Fotodokumentace jevů (duben 2025):
... provrásnění horniny (včetně žil vypoceného křemene)...
... detail provrásnění...
... stavba horniny - okem viditelná, tzv. "textura" - plošně paralelní (domělá "vrstevnatost" vzniklá při vzniku - přeměně horniny)...
... zvlnění ploch břidličnatosti (odborně "foliace") - na plochách jsou koncentrované slídy...
... povlaky oxidů železa (rezatá zbarvení na plochách břidličnatosti)...
... různě tvarované prohlubně (vyvětralá měkčí místa v hornině)...
... vypocený křemen (popraskané žilky a žíly) a výdutě, důlky v řadě a různé prohlubně po vyvětralém (vypadlém křemenu), nebo jako důsledek vyvětrání měkčích částí horniny...
... skalní okénko "pro trpaslíky" vznikající statisíse let...
... zřetelný paralélní systém tahových (sevřených) puklin...
... rozevřená puklina modelovaná vodou, mrazem a gravitací (pravá část se posunuje po svahu až se jednou oddělí a zřítí)...
... malý skalní převis...
... kapsy v místech měkčích partií horniny (modelované zatékající vodou po puklinách, mrazem)...
... mrazový srub - výchoz sklály ve svahu (pěkné omezení tvaru výchozu skály puklinami na sebe skoro kolmými); plochy porostlé mechem a řasou...
LEGENDA A POZNÁMKY, ODKAZY NA STUDIJNÍ MATERIÁLY
1) (nejmladší geologické minulosti) Chl., 2002, str. 359
2) Chl., 2002, str. 360-361
3) drtivá většina tvarů reliéfu (terénu) není starší než 60 mil. let, mnoho tvarů vzniklo až v kvartéru (cca 2,6 mil. let)
zdroj: https://is.muni.cz/el/1431/jaro2018/Z0051/um/67875577/3.pdf (na tomto webu Geomorfologie Ašska)
4) vypocený křemen
5) při tzv. variské orogenezi v devonu až permu (mladší prvohory)
6) regelace = je důležitý kryopedologický pochod, jež se uplatňuje při mrazovém zvětrávání; puklinový i kapilární led v hornině střídavě taje i mrzne, mění svůj objem = vytváří tlak a hornina se tak mechanicky rozpadá; regelace významně ovlivňuje vývoj půd, kdy vznikají (například) tzv. polygonální půdy či ledové klíny
poznámka k teplotám a vlhkosti:
průměrná teplota v glaciálech kolem 0 °C, v interglaciálech 10-15 °C s vyšší vlhkostí než dnes, kdy je průměrná teplota v na Ašsku 4-5 °C (ve vegetačním období pak 8-10 °C)
(zdroj: Škvor, 1973, str. 7)
(dle ÚAP, úplná aktualizace č. 6, 31. 12. 2024, upraveno ZN)
Území Ašska má chladné vlhké oceánické klima, náležející do chladnějších regionů mírně teplé oblasti a chladné oblasti. V místním klimatu se často uplatňují teplotní inverze a vytváření jezer chladného vzduchu v údolích, což se nepříznivě projevuje v přízemním znečištění ovzduší, jehož zdroji jsou převážně domácí topeniště, spalující fosilní paliva.
Některé klíčové klimatické charakteristiky Ašska:
Průměrná teplota: v letních měsících se pohybuje kolem 18-20°C, zatímco v zimních měsících je okolo 0-2°C
Roční srážky: se pohybují kolem 600-700 mm, což je méně než průměr pro celou Českou republiku
Větrnost: oblast je občas vystavena větrným cyklům, především z východu a severu
Vlhkost: vlhkost je obvykle nižší než v jiných částech ČR, což má vliv na vegetaci a zemědělství
rok 2023
průměrná roční teplota 8,43 °C, průměrná teplota v zimě 3,29 °C a v létě 13,53 °C, meteorologická stanice společnosti Ašské služby, která data o počasí v Aši schraňuje už od roku 2007