Antropogenní tvary v ašském terénu

"S činností člověka patrnou na povrchu terénu se potkáme v každé krajině, Ašsko není výjimkou!"

KUCHAŘKA PRO ZAČÁTEČNÍKY:

"Vezmi lopatu a krumpáč, vykopej pořádnou jámu a vše vykopané vrš hned vedle. ... A máš hned dva antropogenní tvary  = "vyhloubený" a "nasypaný". Vyhloubený tvar dobře zamaskuj a za navršený se schovej. Otevři lahváče a  čekej, až se dostaví tchýně, se kterou hraješ hru "jdi podle šipek"!

CO JSOU ANTROPOGENNÍ TVARY?

Přírodě naprosto nevlastní a činností člověka vzniklé struktury různých tvarů, velikostí a odlišného vzniku - na povrchu i pod povrchem terénu. Tyto struktury tvoří tzv.

antropogenni-relief-upraveno

VYUŽITÍ:

xxx

PŮVOD JMÉNA:

Antropogenní tvary = tvary vzniklé činností člověka. (1)

BYLO - NEBYLO (... SPÍŠ ALE BYLO, NEŽ NEBYLO):

text v přípravě

KDE ANTROPOGENNÍ TVARY NAJDEME?

S antropogenní činností člověka se setkáváme všude, kde člověk něco podnikal/podniká a svou činností zasahoval/zasahuje do nejsvrchnější části zemské kůry. Znaky takové činnosti jsou různé. Někdy patrné na první pohled, jindy dobře skryté díky "samoobnovovacím" procesům v přírodě. Ve většině případů jsou antropogenní tvary - přírodě často nevlastní - na první či druhý pohled dobře patrné.

obrázek v přípravě

JAK ANTROPOGENNÍ TVARY VYPADAJÍ?

xxx

Ekologické zátěže na Ašsku - skládky

Jsou dobře patrné jako akumulace různých odpadů formou skládek, které tvoří umělé vyvýšeniny, zakrývají různé (přirozené nebo již dříve člověkem vytvořené) terénní deprese, či jinak výrazně mění původní krajinu mikroregionu. Na Ašsku se setkáváme se všemi typy antropogenních uloženin typu "skládka" (zavezené nivy potoků, těžebny a lomy, akumulace na terénu apod.).

skladky_SKEM3

... SEKM3 Portál - přehled kontaminovaných lokalit, Min. životního prostředí...

Pozůstatky důlní a jiné těžební činnosti na Ašsku

Poklesové sníženiny
- jsou těžební antropogenní tvary, vznikající na povrchu území, které je ovlivněno hlubinnou těžbou (poddolováním). Poklesové sníženiny mají tvar plochých sníženin, často bezodtokových, zatopených vodou nebo zabahněných. Vznikají v důsledku toho, že při vyrubání ložiska vzniká v nadložních horninách napětí, které se po prolomení nebo pružné deformaci nadložní vrstvy a zavalení vyrubaného prostoru vyrovná. Prostor vzniklý nad závalem se dále zavaluje a tento pohyb postupně přechází až na povrch terénu. K viditelnému poklesání povrchu dochází až po určité době, závislé na báňsko-technických podmínkách, a to v rozsahu jednoho až několika let. Jedním z typů poklesových sníženin jsou pinky. Poklesové sníženiny se na našem území vyskytují jako pozůstatek středověké těžby polymetalických rud. Jejich rozšíření je vázané na poddolované území různých rudných revírů (např. Zlatohorský rudný revír, okolí Stříbra, Příbramsko) a místních těžeb.

Jakékoliv tvary v terénu jsou dobře viditelné v digitálních mapách terénu, jež jsou ve výškovém rozlišení s přesností 0,18 m (v terénu bez vegetace) a 0,30 m (v terénu s vegetací). Pinky jsou zřetelné jako tmavé sníženiny. Kolem nich jsou odvaly (obvykle vytěžená nepotřebná hlušina).

(zdroj dat: 3)
 pinkove_tahy_v_okoli_vrchu_Haj

zatím nedatované dolování v okolí vrchu Háj (zřejmě polymetalické rudy) - "souvislé pinkové tahy protáhlé od JZ k SV", pohled na terén bez vegetace (zdroj dat: 1)

pinkove_tahy_v_okoli_vrchu_Haj_detail

detail části "pinkových tahů" v okolí vrchu Háj a sjezdovek, s vrstevnicemi a infrastrukturou (zdroj dat: 1)

vyznaceni_tezby_hainberg_

... vyznačení oblasti starých důlních prací v okolí vrchu Háj z doby, kdy nebyl terén změněn vybudováním sjezdovek a vleků (výřez z mapy)... (zdroj: Geologická mapa 1 : 25 000 (zakrytá), M-33-61-A-s Aš, kvadrant A), redaktor listu V. Škvor, 1960)...

obrázek v přípravě

...dolování v okolí Vernéřova - lokalita "Na pískách", "Zinnberg" - "pinkový tah dlouhý cca 700 m", pohled na terén bez vegetace (zdroj dat: 1)

obrázek v přípravě

"dolování" v okolí Vernéřova - lokalita "Na pískách", "Zinnberg" - částečně odtěžením materiálu zničená halda po geologickém průzkumu v šedesátých letech min. století, pohled na terén bez vegetace (zdroj dat: 1)

u_lomu_pinky_lomy_kvarcity_dmr5g

"dolování" na lokalitě "U LOMU" - kvarcity - pinky a lomy, pohled na terén bez vegetace (zdroj dat: 1)

u_lomu_kvarcity_prolnuti_dmr5g_zakl_mapa_1ku_10000

dolování na lokalitě "U LOMU" - kvarcity - pinky a lomy, s vrstevnicemi a infrastrukturou (zdroj dat: 1)

... staré cesty, staré stavby a základy staveb, lomy a zatopené těžebny, nové stavby a změna terénu s nimi související (silnice, železnice), meliorace, zatrubnění toků a jejich změna, zatopená území, povodňová a protierozní opatření apod.

xxx

LEGENDA A POZNÁMKY:

text v revizi

(1)
 zdroj: https://www.mezistromy.cz/slovnik/antropogenni



antropogenni_tvary_podurovnove_nadurovnove

(zdroj dat: 2)

obr02_zvetseny
(zdroj dat 4)

zdroje dat:
1) Geoprohlížeč-Zeměměřičský úřad (ČUZK) - základní mapa v měřítku 1 : 10 000 + DMR 5G
2) http://geologie.vsb.cz/geologie/KAPITOLY/9_reli%C3%A9f/9_typy_tvary_reli%C3%A9fu.htm
3) https://geography.upol.cz/soubory/studium/e-ucebnice/Smolova-2010/index.html
4) https://is.muni.cz/elportal/estud/pedf/js10/antropog/web/index.html
5) teorie Gaia
6) anglický nezávislý vědec - James Ephraim Lovelock
7) 

UŽITEČNÉ ODKAZY:

xxx

SROVNÁNÍ ANTROPOGENNÍHO A GEOGENNÍHO PŘEMÍSŤOVÁNÍ HORNIN A ZEMIN

Zdeněk Kukal

Abstrakt: Na příkladu České republiky dokazujeme, jak mimořádně velkou úlohu hrají antropogenní geologické procesy. Geogenní procesy přemísťují ročně z povrchu v průměru 4 mil. m3 hornin a zemin, zatím co antropogenní procesy přibližně 330 mil. m3 hornin a zemin. Srovnáváme-li objemy materiálů, přemísťovaných pod zemským povrchem, je převaha antropogenních procesů ještě názornější. Zatím co objem přírodních geologických prostorů pod povrchem republiky se odhaduje na 800 000 m3, je objem umělých prostorů o tři řády větší. Při přepočtu na obyvatele, antropogenní procesy přemísťují v Česku 33 m3 materiálu na hlavu. Je to více než hodnoty pro Spojené státy (15 m3 ) a mnohem více, než je světový průměr (3 m3 ). Klíčová slova: Antropogenní přemísťování hornin a zemin, sedimentace, eroze, rychlost geologických procesů. Historie výzkumů Náš příspěvek otevřeme citací z práce německého geologa Neumanna-Mahlkaua (1997): „Jelikož objemy geologických materiálů přemísťovaných člověkem jsou srovnatelné s objemy přemísťovanými přírodními procesy je z hlediska budoucnosti nutno dobře porozumět proměnám Země, způsobeným lidskou činností“. Tento citát odráží současné názory mnoha odborníků na životní prostředí i geologů. I přesto bývá často antropogenní geologická činnost podceňována zvláště proto, že populace rychle roste. Již v 19. století napsal G. P. Marsh mimořádně objevnou knížku, kterou nazval „Jak lidská činnost pozměňuje Zemi, The Earth as modified by human action“ (1885). Je to první odborné pojednání o antropogenních geologických procesech. Za další milník v poznání vlivu lidské činnosti na geologii považujeme knihu J. Walthera „Úvod do geologie jakožto historické vědy, Einleitung in die Geologie als historische Wissenschaft“ (1894). Přeskočíme-li do 20. století, se v roce 1955 v americkém Princetonu konalo symposium, jehož výsledkem byla kniha nazvaná „Role člověka při změnách tvářnosti Země, Man‘s role in changing the face of the Earth“. Obsahovala tak zásadní údaje, že byla jednou z příčin ekologických aktivit šedesátých let. Dále je nutno uvést kompendium od B.I.Turnera a jeho spolupracovníků, nazvané „Proměny Země, vyvolané lidskou činností, Earth as transformed by human action“. První vydání je z roku 1990, druhé z 1993 a třetí z roku 1995. Ke konci dvacátého století Hooke (1994) vypočítal, že ve Spojených státech lidská činnost přemístí ročně 30 t geologických materiálů na hlavu. Celosvětový odhad vyšel na 6 tun. Později, stejný autor (Hooke 2000) prohlásil, že množství přemísťovaného materiálu poroste exponenciálně, jelikož počet obyvatel Země roste stejným způsobem. Jeho zajímavé výpočty, zaměřené na historii lidstva dokazují, že celkový objem hornin a zemin přemístěných lidmi za posledních 5000 let by stačil na nakupení pohoří 4000 m vysokého, 40 km širokého a 100 km dlouhého. Předpověď tohoto autora je stejně zajímavá, jako jeho odhady zaměřené na minulost: „Pokud rychlost antropogenních geologických procesů poroste stejným tempem jako dosud, objem takového pohoří by se zdvojnásobil již za pouhých 100 let“. Zajímavé práce zmíněného autora Neumanna-Mahlkaua (1996, 1997) souhlasí s tím, že antropogenní toky materiál rostou exponenciálně již od průmyslové revoluce. Takovými materiály se rozumí horniny, zeminy, půda, voda, zemní plyn a další. Potvrzuje též, že objem přemísťovaného materiálu 352 km3 za rok je větší než objem materiálů přemísťovaných přírodními procesy. Pouhé dolování nerostných surovin přemísťuje ročně 17,8 342 km3 . Nová práce, kterou na tomto podkladě publikovali Wellmer a Becker–Platten (2002) se snaží definovat kroky, které vyplývají z těchto údajů pro zachování udržitelného životního prostředí. V české literatuře najdeme řadu prací, které jsou zaměřeny na vliv geologických procesů na krajinu a životní prostředí. Příkladem je srovnání toků látek v malých povodích, jež jsou silně ovlivněna lidskou činností a převážně přírodních, zachovaných povodích (Fottová a Skořepová 1998). V roce 1992 vydala Česká geologická služba mapu s komentářem „Vliv dobývání nerostných surovin na životní prostředí České republiky „(Reichmann et al. 1992) Tato mapa hodnotí kvalitativně i kvantitativně vliv čerpání nerostných zdrojů na životní prostředí. Jsou rozlišeny jednotlivé kategorie, v nichž se vliv na prostředí hodnotí převážně semikvantitativně. Z tohoto hlediska jsou též hodnoceny oblasti, v nichž z hlediska budoucnosti je situace kritická. V knížce „Horninové prostředí České republiky jeho stav a ochrana“ Kukal a Reichmann (2000) posuzují geologickou činnost člověka z mnoha hledisek a publikují též kvantitativní údaje. Na tuto knížku v řadě ohledů odkazujeme. V tomto příspěvku nejprve srovnáme povrchové geogenní a antropogenní procesy, poté pak vliv lidské činnosti na procesy podpovrchové. Rychlost eroze a sedimentace ovlivněná lidskou činností Eroze půd je závažným celosvětovým problémem a proto je značná pozornost věnována vlivu lidské činnosti na její rychlost. Mnoho studií dokázalo, že se tato rychlost zvyšuje zarovnáváním povrchu (rušením přírodních teras, zahlazováním stupňů v reliéfu). Stavební a jiné práce mají též velmi nepříznivý vliv. Vybrali jsme několik příkladů. Judson (1968) pozoroval, že v americkém státě Washington kryly v 19. století půdu borovicové lesy a eroze byla zanedbatelná, pouze 2 mm ročně. Na konci 19. století byly lesy káceny, půda obdělávána a rychlost eroze se zvýšila 50krát na 100 mm za rok. V letech od 1940 až 1950 se pole přeměnila na pastviny a rychlost půdní eroze klesla na 50 mm za rok. V širších souvislostech zmíněný autor předpokládá, že rychlost eroze půdy se zvýšila nejméně třikrát od chvíle, kdy člověk osídlil panenskou přírodu. Meade (1982) uvádí, že se rychlost eroze půd zvýšila desetkrát od chvíle, kdy Evropané osídlili Severní Ameriku. Některé evropské údaje jsou též názorné. V povodí francouzské Loiry od roku 1963 do 1982 se rychlost eroze zvýšila o 30 % vlivem extenzívního zemědělství, zástavby a těžby písku (Manickam et al. 1985). Dobrým indikátorem rychlosti eroze je množství unášené suspenze a rozpuštěného materiálu v řekách. Neumann–Mahlkau (1997) vypočetl, že před zásahy člověka do přírodního cyklu světové řeky odnášely do moře 4,5 km3 materiálu ročně. Dnes je to šestkrát více, 26,7 km3 za rok. Odnos materiálu českými řekami v suspenzi je neustále sledován a dobře znám, avšak u materiálu dopravovaném po dně a v roztoku jsou údaje jen kusé. Pokud, poněkud schematicky, posuzujeme poměr množství v suspenzi a v roztoku jako 1 : 1 a opomíjíme materiál dopravovaný po dně, řeky Labe, Morava a Odra odnášejí ročně do Severního, Černého a Baltského moře z našeho území přibližně 2 mil. m3 materiálu. Tyto údaje jsou založeny na výpočtech ze stanic v Hřensku (Labe), Strážnici (Morava) a Bohumíně (Odra), které jsou uveřejněny v ročenkách Českého hydrometeorologického ústavu. Katastrofické události, jako moravská povodeň v roce 1997, ani česká tisíciletá voda v srpnu 2002 se v těchto výpočtech neuvažují. Podle rychlosti sedimentace během několika dnů druhé povodně transportovaly Vltava a Labe během několika dnů nejméně tolik materiálu, jako v průměru za rok. Eroze se významně zrychluje na místech, je povrch krajiny porušen např. motocyklovými závody. Proto oficiální zpráva o krkonošské Šestidenní v roce 1985 oznámila, že v Krkonoších se rychlost eroze zvýšila až katastrofálně. Wilshire et al. (1978) vypočítali, že obecně je v takovýchto případech rychlost eroze až 100krát vyšší než v okolní krajině. Proto můžeme srovnávat kvantitativně nepříznivý vliv lidské činnosti s katastrofickými přírodními událostmi jako jsou bouře, či povodně. Tatáž zákonitost platí pro rychlost sedimentace. V České republice je rychlost sedimentace v umělých vodních nádržích vyšší než v nádržích přírodních (Kukal a Reichmann 2000). Bylo vypočteno, že zatím co průměrná rychlost sedimentace v přírodních jezerech je 0,1 až 0,3 cm za rok (Kukal 1990), v umělých nádržích je 10krát až 100krát vyšší (viz údaje v tabulce). 343 Rychlost sedimentace v některých přehradních nádržích (podle Kukala a Reichmanna 2000) Přehradní jezero Rychlost sedimentace v cm za rok Hooverova přehrada, U.S.A. 50 Jezero Mead, U.S.A. 20 Násirovo jezero, Asuán, Egypt 15 Baldeney, Ruhr, Německo 10 Slapy, střední Čechy 4 Lipno, jižní Čechy 2 Nechranice, sz. Čechy 20 Tyto údaje též dokazují, že v lipenské nádrži, kde krajina není tak ovlivněna průmyslovou činností, je sedimentace poměrně pomalá. Naproti tomu v nechranické přehradní nádrži, ležící uprostřed průmyslové krajiny s povrchovými doly, je rychlost desetkrát vyšší. V šumavských ledovcových jezerech se sedimentace zrychlila za posledních 200 let, jak zjistili Veselý et al. (1995). Lze to vysvětlit postupným odlesňováním, osídlováním, rozšiřováním zemědělství a rozvojem průmyslu. Eolická sedimentace je též dobrým indikátorem vlivu lidské činnosti. Kukal (1990) to dokazuje řadou údajů, další jsou uvedeny v knížce Kukala a Reichmanna (2000). Vybraná data v tabulce dokazují značný vliv hustoty obyvatelstva a průmyslu na rychlost sedimentace. Rychlost eolické sedimentace (atmosférické depozice) v některých světových metropolích a centrech průmyslu ve srovnání s neznečištěnými oblastmi (podle Pottera, 1974, Kukala, 1990, Kukala a Reichmanna 2000) Oblast, město Rychlost sedimentace v cm za 1000 let New York, U.S.A. 110 Mnichov, Německo 90 Londýn, Velká Británie 30 Bagdád, Irák 2000 město Kuvajt, Kuvajt 100 Praha, Česko, roční průměr 600 Podkrkonošské uhelné pánve. Česko 1400 Severní Amerika, průměr pro kontinent 6,5 Evropa, průměr pro kontinent 4,0 Světový oceán, průměr 0,01 – 0,1 Mimořádně vysoké údaje pro Bagdád jsou způsobeny prachovými bouřemi. Kukal a Saadallah (1973) vypočítali, že během každé bouře se usadí průměrně 1 – 2 mm prachu. Podle statistických výpočtů je v Bagdádu ročně v průměru 24 prachových bouří, což činí průměrnou rychlost sedimentace 2,1 cm. Vliv lidské činnosti zde není přímý, avšak rozhodně ne zanedbatelný. Sedimentaci výrazně zrychluje odlesnění a spásání vegetace, právě tak jako rozvoj průmyslu, stavby všeho druhu a povrchové práce v krajině. Eolická sedimentace v Praze a v Podkrušnohorských pánvích je podstatně rychlejší než je evropský a globální průměr. Vliv mimořádných a katastrofických událostí je značný. Je dobře známo, že jediný hurikán eroduje a usadí tolik materiálu jako geologické procesy za normálních podmínek během několika desítek let. Během jedné říční povodně se přenese a usadí více materiálu než za normálního režimu za více než rok. Jednu z nejlepších analýz dokazující toto tvrzení publikoval Starkel (1976), který zdůraznil, že největší vliv mimořádných událostí lze pozorovat ve vrchovinách, v krajinách s měkkými horninami na povrchu a oblastech se značnými sezonními změnami klimatu. Česká katastrofická povodeň v roce 2002 je typickým příkladem. Známe počet obětí i odhad materiálních škod. Geologické důsledky zahrnují mimořádnou erozi od horního toku Vltavy po střední tok Labe. Při kulminaci povodně bylo zaplaveno přibližně 344 160 km2 aluviální nivy, na níž se uložilo na 5 cm bahna bohatého vodou a organickými látkami. Po vyschnutí se ztenčil na centimetrovou tvrdou krustu. Vezmeme-li v úvahu tuto mocnost a zaplavenou plochu vypočítáme, že během této povodně se usadil objem 1,6 mil. m3 materiálu (přepočtený na sušinu). Daleko větší objem byl ovšem přenesen na větší vzdálenosti a velká jeho část se usadila v přehradních nádržích. I v tomto případě jediná katastrofická událost měla větší vliv na erozi a sedimentaci než říční procesy za normálního stavu během celého roku. Povrchový přenos materiálu – srovnání antropogenních a geogenních procesů Srovnání antropogenních a geogenních procesů na zemském povrchu potvrzuje mimořádný vliv lidské činnosti na geologické pochody v krajině. Monitorování množství suspense v českých řekách potvrdilo, že průměrný roční odnos takového materiálu z českého území je 2 mil. m3 . To je ovšem jen množství, které je přeneseno za hranice republiky. Přibližně stejný objem se usadí na říčních nivách a v přehradních jezerech, přesnější výpočet není však možný. Vzhledem k tomuto množství je objem materiálu přemístěný přímo lidskou činností skutečně ohromující. Uvedené údaje jsou zčásti podle Hornické ročenky (2001), Statistické ročenky České republiky (2001), platí pro rok 2000 a jsou zaokrouhleny:

1) Povrchové dolování přemístilo na 40 mil. m3 zeminy, skrývání uhelných slojí 180 mil. m3 , těžba vápenců 2 mil. m3 materiálu, lomová těžba drceného kameniva 7 mil. m3 . Proti těmto hodnotám jsou další položky zanedbatelné. Povrchová těžba nerostných zdrojů byla tedy odpovědná za přemístění 230 mil. m3 materiálu.
2) Konstrukce lineárních staveb, jako dálnic, tratí, ropovodů a plynovodů. Máme k dispozici několik více či méně přesných údajů, jež vybíráme z knihy Kukala a Reichmanna (2000): a. Za deset let bylo na stavbě dálnice D 1 mezi Prahou a slovenskými hranicemi přemístěno 26 mil. m3 zeminy, což je roční průměr 1 – 3 mil. m3 . b. Stavba ropovodu Ingolstadt, 168 km dlouhého, přemístila v letech 1997 – 1995 1.5 mil. m3 hornin a zemin, což je roční průměr méně než 1 mil. m3 . c. Tranzitní plynovod Družba z bývalého Sovětského svazu je odpovědný za přemístění 5 až 8 m3 materiálu z území republiky za 3 roky.
3) Stavby sídlišť a průmyslových komplexů i obchodních center. Zde uvádíme pouze jeden údaj za všechny. Při stavbě „Nového Smíchova“ bylo přemístěno bylo v roce 2000 přemístěno 200 000 m3 zeminy. Jelikož je v České republice takových akcí mnoho, můžeme celkový přemístěný objem odhadnout na 100 mil. m3 za rok. Zmíníme se též o několika zajímavých z Berlína, hlavního města Německa, které bylo kolem roku 2000 považováno za největší staveniště na světě. V areálu Potsdamského náměstí je za rok přemístěno 4 mil. m3 zeminy (Berliner Courier, únor 2003). O několik kilometrů dále, na křižovatce Lehrter, se staví nová stanice nadzemní rychlodráhy (S-Bahn) a bylo tam v roce 2002 přemístěno celkem 1,54 mil.m3 materiálu (DB Information).

V České republice je srovnání objemů přemístěných lidskou činností s množstvím přemístěným činností geogenní jednoznačné: 330 mil. m3 ročně činností antropogenní a pouze 2 mil. m3 činností geogenní!

Podzemní přemísťování materiálu – srovnání V přírodě probíhá řada procesů, při kterých je geogenním způsobem přemísťován materiál v podzemí, bohužel však kvantitativní údaje lze těžko získat. Největší objem podzemních prostorů vzniklých přírodními procesy je v krasových oblastech, jsou tam jeskyně, chodby, dómy a další útvary. V Česku jsou dvě hlavní krasové oblasti, Moravský kras a Český kras. Plocha první oblasti je 85 km2 , druhé 170 km2 . V Moravském krasu se odhaduje objem podzemních prostorů na 400 000 m3 za předpokladu, že přibližně polovina jich ještě není známa. V Českém krasu je neznámých ještě asi 90 % podzemních prostorů (V. Cílek, osobní sdělení). Podle plochy obou krasů, podle objemu známých prostorů a podle odhadu prostorů neznámých je možno soudit, že jejich celkový objem je 800 000 m3 . Objem pseudokrasových podzemních prostorů může být započten do tohoto čísla, neboť je zanedbatelný. Bohužel nejsme schopni vypočítat rychlost tvorby takových prostorů, protože se tvoří episodicky během nejméně 300 milionů let geologické historie. Snazší úlohu máme u antropogenních podzemních prostorů, neboť jsou slušně inventarizovány a datovány. Několik příkladů z naší republiky je pozoruhodných. V Ostravsko-karvinském revíru je objem opuštěných podzemních prostorů 1,8 biliónů m3 . Trvala-li doba jejich vzniku 100 let, je roční průměr 18 mil. m3 . Pouze v jáchymovské uranové oblasti 345 je objem hornických děl 8 mil. m3 (Pluskal 1998), což je o řád více, než je objem přírodních krasových podzemních prostorů. Během stavby pražského Metra bylo do roku 1999 přemístěno 4 mil. m3 materiálu (Metrostav, interní informace), což odpovídá rychlosti 200 000 m3 za rok. Další údaje, které potvrzují obrovské objemy antropogenně přemísťovaného materiálu ve srovnání s materiálem transportovaným geogenně, jsou v knížce Kukala a Reichmanna (2000).

Závěr

Údaje, uveřejněné v této práci, dokazují velkou roli člověka v přetváření krajiny. V České republice jsou objemy materiálů přemísťované člověkem až nečekaně velké a mnohokrát převyšují intenzitu přírodních procesů.
1) Podpovrchové dobývání nerostných surovin přemístilo nejméně 100krát více hornin a zemin než přírodní procesy, jako je krasovění.
2) Přibližně totéž bylo zjištěno u povrchového přemísťování materiálů.
3) Mimořádné a katastrofické události, jako byla česká povodeň roku 2002, zrychlují erozi a sedimentaci. Objem materiálu, transportovaný řekami za několik dní povodně, převyšuje objemy, dopravované řekami v normálním režimu za celý rok.
4) Množství přemísťovaných hornin a zemin přepočtené na hlavu je v Česku 33 m3 za rok. Je to více, než ukazují výpočty pro Spojené státy (15 m3 ) a mnohem více, než je světový průměr (3 m3 ).

Naše úvahy jsme zahájili citátem P. Neumanna-Mahlkaua (1996) a zakončíme je jeho pokračováním: „Porozumění vlivu činnosti člověka na okolní krajinu je nezbytné k tomu, abychom zajistili přežití člověka v snesitelném životním prostředí“.

Literatura Fottová D., Skořepová I. (1998): Changes in mass element fluxes and their importance for critical loads, Geomon network (Czech Republic).– In Wieder, R.K., Novák, M. and Černý, J. (eds): Biogeochemical investigations at watershed,landscape and regional scales, 365–376. Kluwer AcademicPress, Dordrecht-Boston-London. Garrels, R.M., Mackenzie, F.T. (1971): Evolution of sedimentary rocks.– W.W.Norton, New York, 1–421. Hooke, R.LeB. (1994): On the efficacy of humans as geomorphic agens.– GSA Today, 4, 9, 217, 224–225. Hooke, R.LeB. (2000): On the history of humans as geomorphic agents.– Geology, 28, 843–846. Hromas, J. (1999): Pseudokarst caves of the Czech Republic in the unified inventory of speleologic objects (JESO) and an importanceo of Ice cavern near Vranov nad Dyjí. – Pseudokarst J., 44–47, Prague. Judson, S. (1968): Erosion of the land, or what´s happening to our continenrs ? –Am. Scientist, 56, 356–374. Kukal, Z. (1990): The rate of geological processes. – Earth-Science Rev., 1–3, 1–284. Kukal Z., Reichmann F. (2000): Horninové prostředí České republiky, jeho stav a ochrana. – Česká geol. služba, 1–189. Kukal, Z., Saadallah, A. (1973): Aeolian sedimenation in the sediments of the norhtern Persdian Gulf. In Purser, B.H. (Ed.): The Persian Gulf. Springer, Berlin, 115–121. Manickam, S., Barbaroux, L., Ottmann, P. (1985): Composition and mineralogy of suspended sediment inthe fluvio-estuarine zone of the Loire River, France.– Sedimentology, 32, 721–741. Marsh, G.P. (1864): Man and nature, or, tje Earth as modified by human action. – Cambridge. Meade, R.H. (1982): Sources, sinks and storage of river sediments in the Atlantic drainage of the United States. – J.Geol., 90, 3, 285–252. Neumann-Mahlkau, P. (1996): Anthropogenic material flow – a geologic factor. –30th Int. Geol. Congr., Abstracts, 1, 44, Beijing. Neumann-Mahlkau, P. (1997): Anthropogenic material flow – a geological factor.– Proc. 30th Int. Geol. Congr., 2 and 3, 61–66, Beijing. Pačes, T., Moldan, B. (1979): Geochemistry of the recent natural processes. – Spec. vol. 60th Anniv. Geol. Surv., Prague, 67–73. Pluskal, O. (1998): Poválečná historie jáchymovského uranu. – Práce Českého geol. ústavu, 9, 1–65. Potter, P.E. (1974): Sedimentology: Past, present and future. –Naturwissenschaften, 61, 461–467. 346 Starkel, L. (1976): The role of extreme (catastrophic) meteorologic events in contemporary evolution of slopes. In Derbyshire, J.(ed.): Geomorphology and climatze. J.Wiley, Chichester, 203–246. Turner, B.L., Clark, W.V., Kates, R.W., Richards, J.F., Mathews, J.T., Meyer, W.B. (1995): The Earth as transformed by human action.– Cambridge Univ. Press, 1–713. Veselý, J., Almquist-Jacobson, J., Miller, L.M., Norton, S.AS., Appleby, P., Dixit, A.S., Smol, J.P. (1993): The history and impact of air pollution at Čertovo Lake, southwestern Czech Republic.– J.Paleolimnol., 8, 211–231. Walther,K. (1894): Einleitung in die Geologie als historische Wissenschaft.– Gustav Fischer, Jena, 1–1055. Wellmer, F-W., Becker-Platen, J.D. (2002): Sustainable development and the exploitation of mineral and energy resources: a review. -Int. J. Earth Sci. (Geol. Rundschau), 91, 5, 723–745. Wilshire, H.G., Nakata, J., Shipley, S., Prestegard, K. (1978): Impact of vehicles on natural terrain at seven sites in the San Francisco Bay area. – Envir. Geol., 2, 2, 295–319. (česká verze anglického článku publikovaného v periodiku Krystalinikum, v tisku) Doc. RNDr. Zdeněk Kukal, DrSc., Česká geologická služba, Praha
dostupné: https://www.mzp.cz/web/edice.nsf/016457A3543EBA23C12570DE00258F3B/$file/Krajiny%C4%8CR.pdf

Antropogenní činnost člověka je v současné době (cca v posledních několika tisíci letech) největší "geologickou" silou přetvářející povrch Země. Co do přemístěného materiálu jde o nejrychlejšího a nejvýznamnějšího činitele na povrchu zemském (i pod ním). Za jeden den přemístí lidstvo víc materiálu než největší řeky světa za rok (!). Člověk urychluje erozi půd, zabraňuje přirozenému vývoji toků, ve velkém narušuje terén liniovými aj. stavbami, porušuje vegetaci, ovlivňuje ovzduší (klima a počasí), bezhlavě těží (lépe řečeno "drancuje") nerostné suroviny, narušuje vodní koloběh a zanechává po sobě spoušť. Naštěstí je na zeměkouli mnoho neobydlených míst, jež se vyvíjí přirozeným způsobem a až tu člověk nebude, místně poškozená Gaia (5, 6)se sama uzdraví. Její život je - na rozdíl od lidské civilizace - (relativně) věčný!